Klasické pohádky a postavy, které v nich vystupují, musí znát všechny děti, než půjdou do školy. Pohádky pro předškoláky rozvíjí řeč, myšlení, pozornost i paměť, navíc v sobě nesou morální ponaučení. Ať si je čtete před spaním ve školce, nebo doma, určitě si z nich nejednu oblíbíte.
Byla jedna zebra Žanet, která si žila na savanách jižní Afriky. Měla kolem sebe přátelské stádo a v něm i svou nejbližší rodinu. Zebry si vždycky pomáhaly. Jen s jedinou věcí mladá zebra Žanet nemohla za svými kamarády ze stáda přijít. Už dlouhou dobu řešila své pruhy. Nelíbily se jí. Žádná zebra ze stáda to však nechápala. Pro ně byly pruhy přirozené a řadu z nich do té doby ani nenapadlo otázku černobílých pruhů řešit.
Pokračovat ve čtení →
Nikolka byla malá culíkatá holčička se světlými vlásky. Lidé ji měli rádi a ona je taky. Líbilo se jí, když mohla dělat lidem radost a bavit je. Od malička milovala kouzelnické show a tuze moc toužila stát se známou kouzelnicí.
Pokračovat ve čtení →
V daleké africké savaně žila velká lví smečka. Součástí této smečky byl malý lvíček jménem Leon. Leon byl bystrý, zvídavý a aktivní lev, jehož velkým snem bylo stát se fotbalovým šampionem.
Pokračovat ve čtení →
Podzim se do lesa přikradl pomalu, tiše, ale o jeho síle už nebylo pochyb. Ráno se nad mechem vznášela mlha, na trávě se třpytily kapky rosy a vítr si pohrával s barevným listím. Slunce hřálo už jen krátce a všechna zvířátka věděla, že je čas připravit se na zimu.
Pokračovat ve čtení →
V jednom městě u rybníka měli stanici policisté i se svým policejním autem. To bylo známé svým modrým majáčkem, který se rozhoukal pokaždé, když policisté řešili nějaký případ. Jeden den měli policisté více práce než obvykle. Měli výjezd k paní, která ztratila peněženku. Poté s majáčkem na autě spěchali ke koťátku, které uvízlo na stromě.
Pokračovat ve čtení →
V jednom domečku bydleli dva skřítkové Rampy a Dampy. A ty dva hrozně nebavilo po sobě uklízet. Všechno to začalo prvním odhozeným obalem od sušenky.
Pokračovat ve čtení →
Únor byl vždycky trochu jiný měsíc. Zatímco leden si lebedil v dlouhých dnech plných sněhu a prosinec se chlubil světýlky a vůní cukroví, únor stál tiše stranou. Byl studený, ale už nebyl úplně zimní. Rána byla sice pořád mrazivá, ale odpolední slunce občas umělo pěkně zahřát. Ale dny v únoru ubíhaly tak nějak pomaleji než v ostatních měsících.
Pokračovat ve čtení →
Žila, byla dvě prasátka na farmě paní Sedláčkové. A protože se tato paní o svá zvířátka vždy dobře starala, dala si záležet, aby se jim na farmě líbilo a všechna měla svůj krásný výběh. Výběh od prasátek se nacházel pod velkou jabloní. Jen jedna větev této jabloně však směřovala přímo do ohrady a právě na ní vyrostlo překrásné jablko.
Pokračovat ve čtení →
V jednom lese žilo mnoho různých zvířátek. Ta spolu chodila do lesní školky a školy, odpoledne spolu běhala po lese a hrála si.
Pokračovat ve čtení →
U široké řeky na kraji lesa žili indiáni. Ráno se v lese z trávy zvedala mlha a vzduch voněl kouřem z uhasínajících ohnišť, která celou noc dopřávala teplo všem lidem z kmene. Měli tam své domy, rodiny i zvířata.
Pokračovat ve čtení →
Moře a oceány skrývají mnoho tajemství, která dosud nikdy nikdo neobjevil. A jedním z nich je i podmořský svět, ve kterém žila mořská panna jménem Malvínka. Byla mladá, zvědavá a moc ráda objevovala něco nového.
Pokračovat ve čtení →
Bouřka – to je přehlídka elektřiny. I když elektriku kolem sebe nevidíme, je všude. Neschovává se jenom v zástrčce nebo v kabelech, její malé náboje dřímají ve všech věcech. O těch malých nábojích, těch neviditelných bleskáčcích, je tato pohádka.
Pokračovat ve čtení →
Sluníčka bylo čím dál víc a vylákalo ven i starého pana vědce, který seděl před svým domem na oblíbené lavičce a vyhříval se. Vedle něj seděl malý Jiřík, který panu vědci vyprávěl, jak se mu v noci zdál sen o čokoládě.
Pokračovat ve čtení →
Minulé strašení se mi nepovedlo. Můj brácha Píhat to vyprávěl rodičům jako úžasný vtip. Jim to tak vtipné nepřišlo. Docela se zlobili a další noc mě poslali strašit o patro níž.
Pokračovat ve čtení →
Jeden hospodář měl veliké hospodářství a zvířat tolik, že celý den běhal od jednoho ke druhému, aby se o ně všechny pěkně postaral. Chyběl mu ale kohout.
„No jo, slepičky by měl přece někdo hlídat. A co víc,“ pomyslel si hospodář, „ten kohout mě bude ráno budit. Aspoň nikdy nezaspím.“
Pokračovat ve čtení →