Klasické pohádky a postavy, které v nich vystupují, musí znát všechny děti, než půjdou do školy. Pohádky pro předškoláky rozvíjí řeč, myšlení, pozornost i paměť, navíc v sobě nesou morální ponaučení. Ať si je čtete před spaním ve školce, nebo doma, určitě si z nich nejednu oblíbíte.
Když přijde noc, na nebi se ukáže srpek měsíce a kolem něj začnou poblikávat hvězdičky. Některé svítí více, jiné méně. Všechny ale krásně zdobí černou oblohu. Když se pořádně zadíváš na měsíc, můžeš zahlédnout, jak na něm někdo sedí. Je to skřítek Dřímal. Vysedává si na měsíci a nožkama si houpe ve vzduchu. Jeho nebesky stříbrný kabátek se na černé obloze krásně leskne a třpytivé vlásky vlají po větru.
Pokračovat ve čtení →
Oslík Šedák, který se všeho bál, žil na velké farmě, kde si ho všichni dobírali, protože byl moc maličký! Jednoho večera přišla velká bouře a když velký blesk udeřil blízko farmy, Šedák splašeně utekl do lesa a schoval se do jeskyně, kde přečkal bouři. Dalšího rána přemýšlel, jestli se vrátí na farmu. Jak tak přemýšlel, spatřil koníka, který táhl velký kočár. Koník nešťastně uklouzl a zlomil si nohu!
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden malý oslík, který se všeho bál. Žil na velké farmě, kde však moc kamarádů neměl. Jmenoval se Šedák, protože byl celý šedý jako ty tmavé mraky, které se na nás ošklivě mračí, když prší. Malý oslík Šedák však cítil, že na farmu nezapadá. Cítil, že ve velkém světě ho čekají ještě nová dobrodružství či skuteční přátelé. Věřil, že jednoho dne svůj strach z neznámého překoná.
Pokračovat ve čtení →
V daleké divočině žila rodina lvů. Maminka lvice, táta lev a dvě lvíčata. Byli to kluci. Každý byl úplně jiný, i když se oba narodili v tentýž den. Jedno lvíče bylo hravé, divoké a snažilo se vše naučit. Pořád se drželo své mámy a pozorovalo ji, jak loví, jak je hlídá a jak je odvážná. To druhé lvíče bylo neskutečně lenivé. Jen spalo, válelo se a čekalo, až mu máma lvice donese něco k jídlu.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden pejsek Bailey, který velmi toužil pomáhat lidem. Netušil však jak. Byl přece jenom malý pejsek, neměl žádnou kouzelnou moc. Jednou v noci si pěkně ležel ve svém pelíšku doma v rodině, u které žil, když tu najednou viděl, jak na tmavé noční obloze padá hvězda. A padající třpytivá hvězdička je přece kouzelná! Ta přece nosí štěstí!
Pokračovat ve čtení →
Když nastane večer a přijde noc, na nebi se rozsvítí hvězdy. Některé jsou menší, jiné větší. Jedna svítí méně, druhá více. Jejich malá světýlka vidí děti po celé zemi. Rozestoupí se po celé obloze a dávají nám znamení, že je čas jít spát. Tyhle hvězdy nejenže svítí, ale dávají na děti pozor. Ze své velké výšky krásně vidí do dětských pokojíčků. Dohlíží na to, komu se zdají špatné sny, anebo pomáhají dětem usnout. Když nastane večer a všechno kolem utichne, hvězdičky nastraží své malé oči a uši a poslouchají, kde které dítě potřebuje jejich podporu.
Pokračovat ve čtení →
V zemi pohádkové a kouzelné žilo hodně čertíků. Bydleli pěkně pod zemí ve svém doupěti. Hezky v teple. Byli to hodní čerti. Udržovali na zemi pořádek a pod zemí ohýnek. Když byl někdo nespravedlivý nebo zlý, vzali si ho na nějakou dobu do doupěte, aby tam pracoval. Ale když byl někdo hodný, svými kouzly mu pomáhali.
Pokračovat ve čtení →
Náš svět je obrovský. Když se večer podíváme na nebe, vidíme krásné hvězdy či velikánský měsíc, který nám vesele svítí na dobrou noc. Je to kouzelný vesmír, plný tajemství, ve kterém žijeme i my, na planetě Zemi. A na tom velkém kouzelném měsíci, který nám každou noc svítí, žije jeden malý bílý skřítek, který se jmenuje Snílek. Jeho jméno má velký význam. Skřítek žije na měsíci sám a stará se o to, aby každý člověk či bytost ve vesmíru měla v noci krásné sny.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na veselá zvířátka z maličké zoo, která měla nápad letět balónem. A právě dnes se dozvíme, jak se to koalám Kikovi a Nikovi, líné pandičce Baovi, lvíčkovi Edovi a opičce Veve podařilo.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna maličká ZOO, kde bydlelo jen maličko zvířátek, ale i když jich bylo maličko, lidéje měli velmi rádi. Lidé se vždy těšili na statečného lva Edu, který měl každého rád, ale i na línou pandu Bao, která nejradši na světě papala bambusy.
Pokračovat ve čtení →
Každé období je něčím zvláštní. Například na podzim začíná padat listí, vítr má větší sílu a častěji prší. Některé děti nemají podzim rády právě kvůli dešti. Jiné si ale dokáží i toto období užít. Stejně jako Martinka. Copatá blondýnka s modrýma očkama a nekonečným úsměvem. Martinka, i když už je velká, chodí přece do první třídy, miluje skákání v kalužích. A proto, když prší, jásá. Nebylo tomu ale tak vždycky.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna školka na kraji malého města, do které chodila veselá holčička jménem Eliška. Zrzavá holčička měla ve školce spoustu kamarádů a každé ráno se tam velmi těšila.
Pokračovat ve čtení →
Večer, když už všichni spí, vylétávají ze svých úkrytů malinké víly a navštěvují naše domovy. Vyhledávají dětské pokojíčky a proklouzávají přes okno až k dětem. Najdou malou skulinku a vklouznou pod polštář. Hledají, jestli tam není nějaký vytržený zub. Ne vždy je to ale pro vílu jednoduché. Ne vždy zoubek vezme s sebou. Někdy to prostě nejde, tak jak tomu bylo nedávno v noci.
Pokračovat ve čtení →
Za horami, dolinami žila duhová víla Bella. Krásná víla však nebyla obyčejnou vílou, svými kouzly se starala o to, aby po celém světě vznikaly krásné barevné duhy. Matka příroda pověřila Bellu právě tímto důležitým úkolem.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na chlapečka Vilíka a jeho nejoblíbenější hračku, červené autíčko jménem Red. Jak tak chlapeček cestoval s rodiči na dovolenou k moři, své autíčko po cestě ztratil. A dnes se dozvíme, jestli našlo červené autíčko Red cestu zpět ke svému nejlepšímu kamarádovi Vilíkovi.
Pokračovat ve čtení →