Klasické pohádky a postavy, které v nich vystupují, musí znát všechny děti, než půjdou do školy. Pohádky pro předškoláky rozvíjí řeč, myšlení, pozornost i paměť, navíc v sobě nesou morální ponaučení. Ať si je čtete před spaním ve školce, nebo doma, určitě si z nich nejednu oblíbíte.
Když zajde sluníčko a nebe zahalí černá deka, je to znamení, že by se mělo jít spát. Všude je ticho, jen sem tam někde zazní malinké cinknutí, když vyjde malá hvězdička. Dětské pokojíčky se zhasnou a ozývá se z nich pravidelné oddechování. Právě v tuto chvíli se do oken dětí začínají dívat malí noční skřítkové. Jsou to takoví stříbrní mužíčci, kteří kontrolují dětská přání.
Pokračovat ve čtení →
V jednom malém městečku jménem Krokusov stálo malé nádraží, kterému šéfoval výpravčí pan Slaninka. Pan Slaninka byl bodrý chlapík se srdcem na pravém místě. Nebyl vysoký. To, co mu scházelo do výšky, však doháněl svou šířkou.
Pokračovat ve čtení →
Adam jezdil rád o prázdninách k babičce na chalupu. Občas pomáhal babičce na zahradě sbírat maliny nebo zalévat květiny, odpoledne pak běhal po venku, po lese i okolních loukách a večer si sedli s babičkou do pergoly, odkud měli krásný výhled na les. Jednoho večera, když zapadalo slunce, se obloha zvláštně rozzářila, mezi stromy se začala mihotat světýlka a vypadalo to, jako by tam někdo rozvěsil malé lucerničky.
Pokračovat ve čtení →
Byla jedna zebra Žanet, která si žila na savanách jižní Afriky. Měla kolem sebe přátelské stádo a v něm i svou nejbližší rodinu. Zebry si vždycky pomáhaly. Jen s jedinou věcí mladá zebra Žanet nemohla za svými kamarády ze stáda přijít. Už dlouhou dobu řešila své pruhy. Nelíbily se jí. Žádná zebra ze stáda to však nechápala. Pro ně byly pruhy přirozené a řadu z nich do té doby ani nenapadlo otázku černobílých pruhů řešit.
Pokračovat ve čtení →
Nikolka byla malá culíkatá holčička se světlými vlásky. Lidé ji měli rádi a ona je taky. Líbilo se jí, když mohla dělat lidem radost a bavit je. Od malička milovala kouzelnické show a tuze moc toužila stát se známou kouzelnicí.
Pokračovat ve čtení →
V daleké africké savaně žila velká lví smečka. Součástí této smečky byl malý lvíček jménem Leon. Leon byl bystrý, zvídavý a aktivní lev, jehož velkým snem bylo stát se fotbalovým šampionem.
Pokračovat ve čtení →
Podzim se do lesa přikradl pomalu, tiše, ale o jeho síle už nebylo pochyb. Ráno se nad mechem vznášela mlha, na trávě se třpytily kapky rosy a vítr si pohrával s barevným listím. Slunce hřálo už jen krátce a všechna zvířátka věděla, že je čas připravit se na zimu.
Pokračovat ve čtení →
V jedné malé veselé školce, plné nejen dětského smíchu, ale i hraček, si Nikolka a Mirek hráli a stavěli obrovský hrad z lega. Opatrně skládali velké barevné kostky jednu na druhou a postavili vysoké věže. Právě když umístili poslední kousek na vrchol jejich hradu, prošel kolem nový chlapeček jménem Nikolas.
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
V jednom městě u rybníka měli stanici policisté i se svým policejním autem. To bylo známé svým modrým majáčkem, který se rozhoukal pokaždé, když policisté řešili nějaký případ. Jeden den měli policisté více práce než obvykle. Měli výjezd k paní, která ztratila peněženku. Poté s majáčkem na autě spěchali ke koťátku, které uvízlo na stromě.
Pokračovat ve čtení →
U jednoho lesního paloučku žila rodina divokých králíků a v ní králíček Nosík. Ten jednoho dne odhopkal dál než kdykoliv předtím a zjevně se mu to vyplatilo. Za lesem a dvěma poli narazil na nové, dosud nenavštívené pole obřích mrkví. Tolik velkých mrkví pohromadě nikdy neviděl.
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
V jednom domečku bydleli dva skřítkové Rampy a Dampy. A ty dva hrozně nebavilo po sobě uklízet. Všechno to začalo prvním odhozeným obalem od sušenky.
Pokračovat ve čtení →
Únor byl vždycky trochu jiný měsíc. Zatímco leden si lebedil v dlouhých dnech plných sněhu a prosinec se chlubil světýlky a vůní cukroví, únor stál tiše stranou. Byl studený, ale už nebyl úplně zimní. Rána byla sice pořád mrazivá, ale odpolední slunce občas umělo pěkně zahřát. Ale dny v únoru ubíhaly tak nějak pomaleji než v ostatních měsících.
Pokračovat ve čtení →
U jednoho krásného pole nedaleko lesa žil králíček. Jmenoval se Ouško. Byl celý bílý, jen jedno ouško měl hnědé. Samozřejmě tu nebydlel sám. Králíčků tu bydlela spousta.
Pokračovat ve čtení →
Žila, byla dvě prasátka na farmě paní Sedláčkové. A protože se tato paní o svá zvířátka vždy dobře starala, dala si záležet, aby se jim na farmě líbilo a všechna měla svůj krásný výběh. Výběh od prasátek se nacházel pod velkou jabloní. Jen jedna větev této jabloně však směřovala přímo do ohrady a právě na ní vyrostlo překrásné jablko.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo, byl jednou jeden malý mráček jménem Modráček. Jak se tak mráček sám toulal po širém nebi a plul po modré obloze, všiml si, že nad horami jsou velké tmavé mraky. A takové ještě nikdy předtím neviděl.
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok