Veverka Vivi

Byla jednou jedna maličká veverka Vivi, která si spokojeně žila na vysokém stromku v lese. Skákala z větvičky na větvičku a z dálky byste zpozorovali jen huňatý oranžový ocásek. Veverka Vivi si usilovně hledala po lese to, co milovala nejvíc. Chutnaly jí houby, bobule či oříšky, které si poctivě ukládala do díry v kmeni jejího stromu. Tam měla svůj úkryt pěkně vystlaný větvičkami.

Veverka Vivi si tak jako všechny veverky v parku či v lesíku chystala zásoby na studenou zimu. Vivi si sbírala zásoby pro sebe i pro svou malou dcerku, veverku Lily. Veverky si totiž vše co najdou, vždy uskladní u sebe doma ve stromečku či v hnízdě na větvičkách.

„Hned se vrátím. Než přijde studená paní zima, jdu ještě nasbírat zásoby!“ řekla své malé veverce Lily. Jak si tak Vivi cupitala po lese a trhala houby a hledala chutné oříšky, všimla si, že se zvedá chladný vítr. No jéje, co ten podzim zase vyrábí! Popadané barevné lístky začaly tancovat v chladném větru a na srst Vivi pomaličku padaly malé kapičky deště.

Najednou začala matka příroda foukat ještě silnějším větrem! Vivi rychle spěchala ze všech sil ke své maličké dcerce Lily. Ta se musí ale bát. Skočila z vysokého stromu a už už byla u svého úkrytu, když nešťastně zafoukal vítr tak silně, že Vivi spadla do jámy plné usušeného listí a popadaných šišek.

„Pomoc, pomoc, nemůžu se odsud vyhrabat! Hrozně fouká a prší a já musím jít ke své dcerce!“ sténala smutně veverka a snažila se vstát. Naříkala a naříkala, ale nikdo ji neslyšel. Když vtom znenadání listí zašustilo a veverka byla opět z listí na nohou. Před ní najednou stála velká šedá vlčice.

„Ď-děkuji,“ řekla vystrašeně Vivi vlkovi a posbírala si ze země rozsypané zásoby oříšků a hub.

„Musíme si přece pomáhat. I já jdu ke svým mláďátkům, taky jsem matka. Běž, běž! Ukryj se, přichází bouře,“ řekla vlčice, která ji zachránila, a ztratila se v lese. Vivi byla vlčici velmi vděčná. Bez ní by tam byla uvězněna a nemohla by se dostat ke své dcerce Lily. Jak jen mohla, utíkala před silným větrem a deštěm, když konečně spatřila jejich vysoký strom, ve kterém žily. Vyskočila na stromeček a přivítala se s maličkou Lily. No ten podzim dnes ale dovádí!

„Mám další zásoby na zimu a nejen to! Dnes jsem zjistila, že v nouzi poznáš přítele! A že ne každý, kdo si myslíš, že je špatný, opravdu takový je,“ řekla veverka Vivi a vyprávěla svůj příběh, jak potkala vlčici. Musíme si uvědomit, že ne každý, kdo se zdá na první pohled špatný, takový i je. Nemáme soudit knihu podle obalu.