Jak se děti skamarádily s medvědy

Daleko odtud se rozprostíralo krásné městečko. Bylo tam tolik domečků, že musely stát úplně blízko sebe. Jeden vedle druhého. Žilo tam spousta lidí, ale ze všeho nejvíce tam bylo dětí. V každé rodině jich bylo spoustu. Většinou se všechny spolu znaly. Navštěvovaly se, hrály si spolu, chodily spolu na výlety i do školy. V tomhle městě bylo i krásné dětské hřiště. Děti se o něj moc pěkně staraly. Každý večer, když odcházely domů, si ho hezky uklidily.

Jednou ráno přiběhly děti na hřiště a nestačily se divit. Kam se podívaly, tam ležely odpadky, písek rozsypaný všude kolem, domeček na stromě polámaný a deky v něm špinavé. Děti stály před hřištěm a nevěřícně kroutily hlavami. Nechápaly, co se tady v noci mohlo přihodit. Prahly po tom to zjistit. Nejdříve všechno uklidily a opravily. Potom se domluvily, že budou v noci hlídkovat.

První noc byli na stráži dva nejodvážnější kluci z města. Mirek a Radek. Byli to nejlepší kamarádi a byli rozhodnutí hřiště ohlídat i ubránit. Kluci se pořádně vybavili. Vzali si tmavé oblečení, na hlavy si nasadili čelenky s baterkami a schovali se do keře, který byl nejblíže hřiště. Čekali.

Zanedlouho nastala velká tma. Kluci se ale vůbec nebáli. Touha zjistit, kdo jim hřiště ničí, byla silnější. Najednou Radek zaznamenal kroky. Oba kluci věděli, že se někdo blíží, ale nevěděli kdo. Zapnuli si na čele baterky a posvítili si na neznámé návštěvníky. Ve světle se před nimi objevila medvědí rodinka.

Když objevili Mirka a Radka s baterkami na čele, postavili se na zadní a začali nahlas bručet. Kluci byli překvapení. Čekali kohokoli, rozhodně ne medvědy. Mirek ale zachoval klid. Pomalu se k nim přiblížil a ukázal, že jim nechce ublížit. „To vy jste nám vyházeli odpadky z košů? Máte hlad, že ano? Hledali jste jídlo?“ zeptal se opatrně Mirek.

Medvědi zpozorněli. Přestali bručet a postavili se na všechny čtyři. Rozhlédli se kolem a zjistili, že jim opravdu nehrozí nebezpečí. Podívali se na kluky a souhlasně přikývli. Ukázali na nedaleký les. Když se na něho z dálky Mirek a Radek podívali, došlo jim, proč chodí medvědi do jejich města a hledají jídlo. Les už z dálky vypadal škaredě. Byly tam polámané větve, zničené stromy i keře a potůček, odkud pili, byl zasypaný kamením. Není divu, že už tam medvědi nenašli ani nic k jídlu.

Mirek přišel s návrhem: „Je nás, dětí, ve městě hodně. Hned zítra ráno přijdeme všichni do lesa a všechno, co půjde, očistíme a spravíme. Věřím, že i dospělí nám pomůžou. Pak se vám tam bude dobře bydlet a nebudete nám ničit hřiště.“

A jak řekl, tak udělal. Na druhý den se celé město vrhlo na opravu lesa. Práce jim šla od ruky. A když bylo všechno hotové, medvědi jim jako výraz vděčnosti donesli hrsti malin. Díky tomu vzniklo mezi lidmi a medvědy neobyčejně kamarádství. Dodnes děti chodí za medvědy do lesa a hrají si s jejich mláďaty.