O traktoru, který rád jezdil přes díry v silnici

4 min. čtení

Byl jednou jeden modrý traktor. Nebyl ani nový, ani starý, a ten moc rád jezdil do děr v silnici. Líbilo se mu, jak to dělalo hrk hrk hrk, když projížděl dírami, a také to, jak se u toho celý natřásal a poskakoval.

Jednou si to drncal po cestě, která byla samá díra. Tu před sebou uviděl skutečně velikou a dost hlubokou díru.

„To bude veliké drncnutí, to mám rád. To projedu!“

A rozjel se, co mu síly stačily. Udělalo to ohromné hrk. Ale vzápětí se ozvalo křupnutí a bác, traktor zůstal v díře stát. Traktor zapomněl, že si má dávat na svá kolečka větší pozor a v té veliké hluboké díře se mu ulomilo kolo. A protože cesta vedla z kopce, odkutálelo se mu až dolů do vesnice.

„Ajajaj, asi jsem neměl jezdit do tak velké díry. Co si teď počnu? Kolečko mi odjelo a já zůstal v díře,“ zavzdychal traktor.

Naštěstí jela kolem tatra. Když uviděla traktor v díře, hned mu jela na pomoc. Sjela z kopce do vesnice, kde našla traktoru kolo. Naložila ho na korbu a dovezla ho na kopec, kde čekal v díře rozbitý traktor. Pomohla mu kolo opravit a povídá: „A už si dávej pozor na cestu!“

Traktor měl velikou radost a moc tatře děkoval.

„Jak se ti jenom mohu odvděčit?“ ptal se traktor.

„To nic nebylo,“ povídala tatra. „Musíme si přece pomáhat.“

Traktor se s tatrou rozloučil. Jel dál po cestě a pouštěl si z komínku veselé obláčky kouře. Velkým a hlubokým dírám v silnici se už vyhýbal. Docela se spokojil s malým hrkáním a drncáním po malých nerovnostech. Už věděl, že si musí na svá kolečka dávat pozor.

O traktoru, který kouřil a smrděl

Byl jednou jeden traktor, zelený se žlutými koly, a ten strašně moc kouřil z komínku a smrděl. Pokaždé, když projížděl městem, lidé kolem kašlali a volali: „Ehm, echm, ten traktor ale smrdí!“

Jednou ten traktor dostal vůz a měl odvézt kravičku z farmy na louku za vsí, aby se tam napásla. Kravička si nastoupila na vůz a traktor se s ní vydal na cestu. Traktor cestou tak kouřil, až se kravička rozkašlala.

„Echm, echm, traktore, ty strašně smrdíš!“

Traktor jen povídá: „No jo, to je normální. Takhle kouřím pořád.“ A jel dál.

„Echm, echm,“ kašlala kravička, a aby si pomohla od toho černého kouře, strčila traktoru do komínku bramboru.

„Uf-uf-uf,“ začal koktat traktor s ucpaným komínkem. Najednou puf! Brambora vyletěla z výfuku a spadla do příkopu u cesty. A traktor dál vesele pufal do kopce. Z komína se mu valil hustý kouř a kravička se zase rozkašlala.

„Traktůrku, ty hrozně kouříš, kdo to má čuchat! Poslouchej mě, támhle za těmi stromy bydlí pan opravář. Zajeď k němu, on tě opraví, abys už tak nesmrděl. Hned s tebou budu jezdit mnohem raději.“

„Tak dobře,“ povídá na to traktor.

Za malou chvilku už traktor tolik nekouřil. Pan opravář ho skutečně opravil. To se pak traktoru a kravičce krásně jelo.

Traktor dojel až na louku, kde kravička vystoupila, aby se napapala čerstvé trávy.

Večer traktor kravičku zase odvezl zpátky na farmu. Tentokrát, když jel městem, lidé nekašlali. Otáčeli se za traktorem a říkali: „To je ale krásný traktor a vůbec nesmrdí!“

Když dojel traktor s kravičkou zpátky na farmu, sluníčko už zapadalo.

„Tak vidíš, traktore,“ povídá mu kravička, když se s ním loučila. „Nakonec to byl s tebou moc pěkný výlet.“

„No jo,“ povídá traktor. „Teď už vím, že se o sebe musím dobře starat, abych mohl jezdit a nerozbil jsem se.“

Traktoru se tu noc krásně spinkalo a zdály se mu samé pěkné sny. A kravička? Ta se těší, že se s traktorem zase zítra poveze na pastvu.

4.3/5 - (43 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Komentáře: 3

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..