V nedalekém malém městě stála krásná vila. To je domek, který je větší než ostatní a většinou v něm bydlí několik rodin. V téhle vile bydleli se svými rodiči dva kluci. Olda a Vilda. Byli nejlepší kamarádi. Vilda bydlel na prvním patře a Olda v přízemí. Vždycky když někam Vilda šel, tak se sklouzl po zábradlí a dopadl přímo před dveře od Oldy. Chodili všude spolu. Hráli společně hry a měli společné nápady. Kolem jejich vily byla krásná zahrada. Trávník tam byl úplně měkký a měli tam hodně prostoru na své hry. Moc rádi si na zahradě hráli.
Jednoho letního večera se jim vůbec nechtělo domů. Pořád přemlouvali rodiče, aby ještě mohli zůstat venku a hrát si. Až nakonec Vildu něco napadlo. „Oldo, co kdybychom spali venku? Postavíme stan a budeme nocovat tady.“ Oldovi se rozzářily oči. Lepší nápad snad ani neexistoval. Hned se šli zeptat rodičů a když to měli dovolené, začali s přípravami. Postavili stan. Nanosili si tam matrace, polštáře a spacáky. Taky malou baterku, aby na sebe viděli. Natěšeně si vešli každý do svého spacáku a ještě chvíli si povídali. Jako správní kluci si vyprávěli neuvěřitelné, dobrodružné ale i trošku strašidelné příběhy. Za chvíli se jim zavírali oči a tak se rozhodli, že už půjdou spát.
Už skoro usínali, když v tu chvíli je něco vyrušilo. Jakoby někdo kolem jejich stanu chodil. Něco venku šramotilo. Neměli se čeho bát. Byli na svoji zahradě a rodiče spali hned kousek od nich ve vile. Ale přece se báli. „Slyšíš to Vildo? Co to může být?“ Zašeptal Olda. Vilda jen zakýval hlavou, že to slyší a pokýval rameny, že neví, co to je. Oba kluci dlouho sbírali odvahu, ale museli něco podniknout. Pomalu odepli stan. Potichoučku vystrčili hlavy a snažili se rozhlížet kolem. Když v tu chvíli je něco olízlo přes celé obličeje. Tak moc se zlekli, že uskočili, bouchli se hlavami a spadli na sebe.
Zjistili, že to, co je venku hlídá, není žádné strašidlo, ale pejsek od sousedů. Kluky znal a když viděl, že jsou ve stanu a sami, tak je přišel hlídat. Olda i Vilda byli moc rádi, že ho tam mají. A i když kluci určitě strach neměli, tak s myšlenkou, že je hlídá pejsek, se jim usínalo mnohem lépe.
