Vydejte se za dobrodružstvím do našich pohádek o vlcích. A ne, nebojte se, všichni nejsou zlí, jako byl nenažraný vlk z Červené Karkulky. Máme tu i hodné vlky, kteří rádi pomohou a poradí. A co je hlavní, všechny vlčí pohádky mají dobrý konec – zlo prohrává a dobro žije.
Kdesi v hlubokém lese, pod třemi velkými horami a mezi dolinami, žila jednou jedna vlčí rodinka. Maminka, tatínek a malý vlček Vilík. Vilík byl vždycky zvědavý a neposedný, což jeho rodiče občas dokázalo pěkně potrápit. Rád poznával všechno neznámé a nejednou se jim dokonce trochu zatoulal. Jinak tomu nebylo ani té noci, kdy se odehrává tento příběh.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna maličká veverka Vivi, která si spokojeně žila na vysokém stromku v lese. Skákala z větvičky na větvičku a z dálky byste zpozorovali jen huňatý oranžový ocásek. Veverka Vivi si usilovně hledala po lese to, co milovala nejvíc. Chutnaly jí houby, bobule či oříšky, které si poctivě ukládala do díry v kmeni jejího stromu. Tam měla svůj úkryt pěkně vystlaný větvičkami.
Pokračovat ve čtení →
Existuje město, v němž jezdí obrovské množství vlaků. Tak obrovské, že se koleje nacházejí po celém městě. Vlaky tam jezdí křížem krážem. Přes hory a kopce, přes údolí a kolem luk. Rozváží náklady, převáží lidi a řídí celou městskou dopravu. Každý vlak přesně ví, kam má jet a v kolik hodin. Nikdy se žádný nezpozdí. Vždycky tomu ale tak nebylo.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed hluboké noci, když už je ta největší tma, projíždí po světě vláček. Je velký, ale tak tichý, že skoro nejde slyšet. Má tlumená světla jakoby malé hvězdičky. A když projede kolem tvého domu, uslyšíš jen tiché zacinkání rolniček a ucítíš jemný vánek. Žádný dospělý ho nikdy neviděl, ani neslyšel.
Pokračovat ve čtení →
Daleko v hlubokých lesích žila smečka vlků. Starali se o sebe, pomáhali si a vždycky drželi spolu. Měli mezi sebou vlčí zákony a pravidla, která dodržovali. Nikdo je nesměl porušit. Ve smečce byli vlci mladí i staří, samice i samci. Všichni se navzájem chránili a žili spolu spokojeně.
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
Kdysi dávno žil ve velkém stádě jeden malý, paličatý beránek. Byl vždycky spokojený, protože si dělal, co chtěl. Byl ještě maličký a roztomilý, takže se mu každý průšvih brzy odpustil a nikdo se na něj dlouho nezlobil.
Pokračovat ve čtení →
V malebné chaloupce u lesa žila koza se svými kůzlátky. Kůzlátka byla velmi rozpustilá a často svou maminku nechtěla poslouchat. Jednoho dne musela máma koza na pastvu a před odchodem řekla kůzlátkům: „Nechte si zavřená vrátka, dokud neuslyšíte můj hlas. Přinesu vám plné vemínko mlíčka.“
Pokračovat ve čtení →
V zemi pohádkové a kouzelné žilo hodně čertíků. Bydleli pěkně pod zemí ve svém doupěti. Hezky v teple. Byli to hodní čerti. Udržovali na zemi pořádek a pod zemí ohýnek. Když byl někdo nespravedlivý nebo zlý, vzali si ho na nějakou dobu do doupěte, aby tam pracoval. Ale když byl někdo hodný, svými kouzly mu pomáhali.
Pokračovat ve čtení →
Daleko ve vysokých horách, tam, kde už byl jen sníh a žádní lidé, žila smečka vlků. Bydleli v jeskyni. Ta je chránila před větrem a chladem, který byl všude kolem nich. Neměli to v horách jednoduché, ale bylo to pro ně lepší než žít blízko lidí.
Pokračovat ve čtení →
Za ledovou horou a černými lesy je malé království. Bydlí v něm moudrý král, který má dvě roztomilé a neposedné děti. Holčička se jmenuje Rozárka. Má krásné hnědé oči jako kaštánky a dlouhé černé vlásky jako havran. Její tvářičky jsou červené a sukýnka věčně od bláta. Chlapeček se jmenuje Honzík.
Pokračovat ve čtení →
Žilo bylo jednou jedno malé ptáče, které toužilo objevovat svět. Jeho maminka mu však zakazovala opustit hnízdo, protože ještě neumělo létat. Ptáče se na ni za to zlobilo a hledalo důvody, proč hnízdo opustit. Jednou se rozhodlo zkusit štěstí u moudré sovy, bylo přesvědčené, že ta mu dá určitě za pravdu a řekne, ať se vydá do světa. Ke svému zklamání však zjistilo, že ani moudrá sova s opuštěním hnízda nesouhlasí, dokud se ptáče nenaučí létat.
Pokračovat ve čtení →
Jednou si liška dělala z vlka legraci, až se rozzlobil a začal ji honit po lese. Liška se mu chtěla schovat a zalezla mezi kořeny velikého dubu. Vlk ji dohonil a začal se k ní přes kořeny dobývat, až se jí zakousl do nohy.
Pokračovat ve čtení →
Jeden uhlíř šel do lesa pálit uhlí a potkal medvěda s divokým prasetem. Medvěd praví uhlířovi: „Milý uhlíři, nedá se nic dělat, mám hlad, musím tě sníst.“
Pokračovat ve čtení →