Jak se Diance splnil sen

4 min. čtení

Dianka byla milá mladá dívka. Pořád se usmívala jako sluníčko. Byla vyšší, měla světlé dlouhé vlasy pořád smotané v culíku a když se usmála, tak se jí rozzářily i oči. Moc ráda hrála na kytaru. A taky jí to moc dobře šlo. Vymýšlela si své písničky a pak je hrála a zpívala. Měla ještě jednu zálibu. Měla moc ráda vlaky. Její největší přání bylo, aby mohla cestovat někam daleko vlakem a přitom lidem hrát na kytaru své písně. Udělat s nima někomu radost a přitom poznávat nové místa. To bylo ale jen její přání.

Protože Dianka měla tak ráda vlaky a moc ráda hrála na kytaru, chodila si každý den sednout na kopec ke kolejím. Uvelebila se na trávě, tam kde měla nejlepší výhled na koleje a začala hrát a zpívat. Její krásný hlas se rozléhal po okolí. A když z dálky viděla, jak se přibližuje vlak, úplně se jí rozsvítily oči. Pravidelně tudy jezdil. Prosvištěl kolem Dianky jako vítr. Hned si představovala, jak v něm jede.

Dianka měla i své tajemství. Všechny své přání si od malička psala na lístek a ten dávala do kouzelné krabičky. Tu měla schovanou v pokojíčku doma. Tu krabičku dostala od své maminky. Měla si do ní psát své největší přání. Maminka jí řekla, že je to kouzelná krabička a že se jí jednou splní. A i když už teď byla Dianka větší, pořád si do krabičky schovávala své přání a doufala, že se jednou uskuteční. A tak byl v krabičce samozřejmě i lístek kde bylo napsáno: „Milovaná krabičko, prosím ať můžu cestovat vlakem a hrát lidem na kytaru.“

Jednou, když Dianka seděla na svém oblíbeném místě na kopci u kolejích a hrála na kytaru, stalo se něco zvláštního. Z dálky slyšela, jak se přibližuje vlak. Nejel ale tak rychle jako vždycky. Dokonce začínal brzdit. Nakonec zastavil přímo u Dianky. Z vlaku vystoupila nějaká paní. Nejspíš to byla strojvedoucí a začala na Dianku mávat a volat: „Mladá dámo, pojď, jedeme, honem ať nemáme zpoždění, nastup si.“ Dianka stála na kopci s kytarou v ruce a rozhlížela se kolem sebe, na koho ta paní volá. „Dianko nekoukej kolem sebe a nastup. Potřebuju rozveselit cestující, budeš jim hrát svoje písničky ať jim zpříjemníš cestu.“ Teď už si byla jistá že paní volá na ni. Dianka se rozběhla k vlaku. Naskočila na něj. Vlak se pomalu rozjel. A za chvíli už jel obrovskou rychlostí.

Paní strojvedoucí posadila Dianku do největšího vagónu. Dala před ní mikrofon a řekla: „Přes tento mikrofon tě bude slyšet celý vlak. Hraj a užij si cestu.“ Dianka nevěřila svým očím. Vzala si kytaru a začala hrát a zpívat. Její hlas a melodie příjemně proplouvaly celým vlakem. Lidé poslouchali, usmívali se a tleskali. Dianka naplnila celý vlak dobrou náladou. Hrála, pozorovala krajinu a přitom viděla, jak se lidem její písně líbí. Byla štěstím bez sebe a užívala si každou minutu.

Po nějaké době vlak dojel zpět na její místo. Než vystoupila, poděkovala a rozloučila se s paní strojvedoucí. A zeptala se jí: „Nechápu to. Jak jste o mně věděla? Proč jste mi to dovolila?“ Strojvedoucí se jen k ní naklonila a pošeptala jí: „Přání se mají plnit a zvlášť tak dobrým lidem jako ty. Hraj dál a zpívej. Zase pro tebe někdy přijedu. A piš si své přání do krabičky. Ať se ti zase splní.“ A pak vlak odjel.

Dodnes Dianka neví, jak se paní dozvěděla o její krabičce. O jejím tajemství. Věděla ale, že teď už bude věřit, že se přání můžou splnit. Dianka nikdy nepřestala hrát a zpívat pro lidi. Plnila si svůj sen.

FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Komentáře: 2

  1. Moničko, za tuhle pohádku děkujeme, je opravdu moc pěkná.
    Přejeme hodně štěstí v další tvorbě.
    Petra s Diankou

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..