O závoře, která se nechtěla zvednout

Bylo jednou jedno město a před tím městem stál železniční přejezd. Ten hlídala červeno bílá závora. Když jel po kolejích vlak, sklopila se, a zahradila tak autíčkům cestu. Když vlak odjel, zase vystoupala vzhůru, aby autíčka mohla bezpečně projet. Závora takto hlídala ve dne v noci, v létě i v zimě, dlouhé roky, že už její barva opadávala, jak byla opršelá. A pak se jednoho dne přihodila podivná věc.

Pokračovat ve čtení →

Vláček splněných přání

Uprostřed hluboké noci, když už je ta největší tma, projíždí po světě vláček. Je velký, ale tak tichý, že skoro nejde slyšet. Má tlumená světla, jakoby malé hvězdičky. A když projede kolem tvého domu, uslyšíš jen tiché zacinkání rolniček a ucítíš jemný vánek. Žádný dospělý ho nikdy neviděl ani neslyšel. Ani spoustu dětí o něm neví. Vidět a slyšet ho můžou jen ty, co na něj věří. Tento vláček vyjíždí každou noc z pohádkové říše kouzel. Je to vláček splněných přání. Projíždí celým světem. Má pomalé tempo, aby ti co ho uvidí, na něj mohli naskočit a tak si splnit svůj sen, své největší přání.

Pokračovat ve čtení →