Vlaky, vláčky, vagóny a k tomu závory, koleje, nádraží a taky paní výhybka, to vše jsou hlavní hrdinové pohádek o velkých vlacích i malých vláčcích. Ve dne, v noci, za sluníčka i deště vyjíždějí naše mašinky na cestu za dobrodružstvím. Pojeďte s námi! Pan výpravčí s píšťalkou už na nás čeká.
Vláček Siláček byl nákladní vlak. Měl několik vagónů a v nich vozil uhlí a dřevo. Rozvážel to po celém městě. Byla to důležitá práce, protože v zimě uhlí a dřevo lidi potřebovali, aby si mohli zatopit a zahřát se. Vláček Siláček byl silný vlak. Uvezl hodně velký náklad. I když měl úplně plné vagóny, uháněl po kolejích jako vítr. Nikdy se ničeho nezalekl ani nezpomalil. Až na jedno odpoledne, kdy se vláček Siláček ve městě neobjevil.
Dianka byla milá mladá dívka. Pořád se usmívala jako sluníčko. Byla vyšší, měla světlé dlouhé vlasy, vždy smotané v culíku, a když se usmála, rozzářily se jí i oči. Moc ráda hrála na kytaru. A taky jí to moc dobře šlo. Vymýšlela si své písničky a pak je hrála a zpívala. Měla ještě jednu zálibu. Měla moc ráda vlaky. Její největší přání bylo, aby mohla cestovat někam daleko vlakem a přitom lidem hrát na kytaru své písně. Udělat s nimi někomu radost a zároveň poznávat nová místa. To bylo ale jen její soukromé přání.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed hluboké noci, když už je ta největší tma, projíždí po světě vláček. Je velký, ale tak tichý, že skoro nejde slyšet. Má tlumená světla jakoby malé hvězdičky. A když projede kolem tvého domu, uslyšíš jen tiché zacinkání rolniček a ucítíš jemný vánek. Žádný dospělý ho nikdy neviděl, ani neslyšel.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno v kouzelné zemi, kde se slunce smálo celý rok a květiny tancovaly s větrem, žila veselá mašinka jménem Bobina. Bobina byla sice malá, ale její srdce bylo obrovské, plné odvahy a touhy prozkoumat svět a zažít nová dobrodružství.
Pokračovat ve čtení →
Existuje město, v němž jezdí obrovské množství vlaků. Tak obrovské, že se koleje nacházejí po celém městě. Vlaky tam jezdí křížem krážem. Přes hory a kopce, přes údolí a kolem luk. Rozváží náklady, převáží lidi a řídí celou městskou dopravu. Každý vlak přesně ví, kam má jet a v kolik hodin. Nikdy se žádný nezpozdí. Vždycky tomu ale tak nebylo.
Pokračovat ve čtení →
Byly jednou jedny koleje, po kterých jezdily vláčky. Uprostřed těch kolejí stála výhybka, která posílala vláčky buď do depa, nebo po kolejích dál, přes most a tunel až do města. Jenže stará výhybka zrezla a rozbila se, tak museli opraváři výhybku vyměnit za novou. Ta nová výhybka byla ale zlomyslná. Dělalo jí radost vláčkům jízdu po kolejích kazit.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna velká parní lokomotiva, krásná, že se její černo červená barva na slunci jen leskla. Vozila s sebou uhlák a čtyři zlobivé vagónky. Ta mašinka byla moc hodná a vždycky svou trasu po kolejích ujela včas a bez nehody.
Pokračovat ve čtení →
Tenkrát, za časů našich babiček a dědečků se na železnicích ještě proháněly parní mašinky, které za sebou musely mít zvláštní vagón, ve kterém si vozily uhlí. Lidově se mu říkalo uhlák. Vagónek to byl sice pěkně těžký a špinavý, zato pro mašinku byl životně důležitý, a proto si každá správná parní lokomotiva tohoto vagónku vážila.
Pokračovat ve čtení →