Klasické pohádky a postavy, které v nich vystupují, musí znát všechny děti, než půjdou do školy. Pohádky pro předškoláky rozvíjí řeč, myšlení, pozornost i paměť, navíc v sobě nesou morální ponaučení. Ať si je čtete před spaním ve školce, nebo doma, určitě si z nich nejednu oblíbíte.
Za lesíkem a obrovskou loukou stojí školka. Chodí tam děti z celého města. Hrají si tam, učí se v ní nové věci, odpočívají. Mají to tam moc rády. Každý den je v této školce zajímavý. Dneska je ale obzvlášť speciální. Dnes je totiž den, kdy má do školky přijít neobyčejný dopis. Až ze samotného nebe. Dnes má přijít dopis od sluníčka.
Pokračovat ve čtení →
Nad velkým zeleným údolím bylo jedno jarní království. Celý rok tam rostly květiny, nad hradbami se pyšnila duha a na královských zahradách kvetly stromy. O tomto jarním království se mluvilo široko daleko. Každý, kdo šel kolem, chtěl vidět ty barvy, kterými bylo království známé. Stromy, květiny a duha. To vše rozzařovalo království barvami všeho druhu.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden rybník. Nebyl to však jen tak obyčejný rybník. Byl to rybník zázračný, protože v něm bydleli vodníci. Celá rodina. Taťka, máma a čtyři malá vodníčata. Nikdo o nich ale nevěděl, protože přes den spali a vycházeli až v noci, když byl na obloze měsíc a hvězdy. Tedy až na nejmladšího vodníčka.
Pokračovat ve čtení →
V jednom domečku na okraji vesničky žila se svou rodinou jedna malá, veselá holčička jménem Valentýnka. Její jméno bylo kouzelné a krásné, tak jako ona sama. Hnědovlasá holčička měla jen tři roky, ale byla velmi šikovná a zvídavá.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na hodného medvídka Erika, který rád chodil na ryby a rád pekl medové koláčky. Medvídci přece med milují. Během své cesty na ryby si našel novou kámošku, veverku Ryšku, která se vydala na ryby s ním. Malá veverka Ryška se ho nebála jako ostatní zvířátka v lese. Cítila, že je to hodný medvídek a bylo jí s ním dobře. Jak tak byli na rybách, ulovili spolu zlatou rybku, která medvídkovi řekla, že mu splní jedno přání. A pamatujete si, děti, jeho přání?
Pokračovat ve čtení →
V jedné chaloupce v lese žil medvídek Erik, který miloval nejen med, ale jeho největším koníčkem bylo chození na ryby. Byla to jeho velká záliba. Každou sobotu si proto připravil svůj kyblík a udici a vydal se na ryby k průzračnému jezírku uprostřed jeho lesa. Sice rybky, co chytil, hned vypustil zpátky, ale bavilo ho zkoušet, jestli se nějaká chytí. Medvídek byl sice velký a mnoho zvířátek se ho bálo, ale byl to velký dobrák s čistým srdíčkem.
Pokračovat ve čtení →
Určitě si pamatujete příběh o kudrnaté holčičce Mii, která si nechtěla čistit zoubky. Přesvědčila Miu kouzelná víla, která zavítala v jeden večer do jejího malého pokojíčku? To hned zjistíme! Po návštěvě víly, kterou sice Mia neviděla, protože se jí víla neukázala a už ani neozvala, si řekla, že se změní.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo jedno kudrnaté děvčátko jménem Mia. Malá Mia žila se svými rodiči na farmě plné všelijakých zvířátek. Ráda se starala o selata, kravičky, ale nejvíce milovala svého pejska Dobráčka. Mia byla poslušná holčička a svým rodičům vždy na farmě pomáhala, ovšem jediné, co neměla ráda, bylo čištění zoubků.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna vesnička a v té vesničce byla malá barevná školka. Barevná byla proto, že ji paní učitelky ozdobily různými pěknými duhovými barvami. A právě do této barevné školky chodil malý neposedný chlapeček jménem Honzík.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno malé káčátko. Jmenovalo se Žloutek a žilo u malého jezírka plného veselých rybiček. Od okamžiku, kdy Žloutek poprvé uviděl sluníčko, byl vždycky sám. Pouze mlhavě si vzpomínal na své malé bratříčky a sestřičky. Jeho kamarádkami byly jen malé, hravé rybičky, které mu vždy pomáhaly a všechno ho učily.
Pokračovat ve čtení →
A bylo po prázdninách. Volno v zimě uteklo jak voda a děti už zase musely do školy. Pořád se ale ještě těšily na odpolední dovádění ve sněhu. V lavicích nemohly usedět, jak moc se těšily na kopec. To ale ještě netušily, co je čeká.
Pokračovat ve čtení →
Když skončí podzim, začne zima. Venku trochu více přituhuje. Na autech se ráno vytváří námraza a silnice začnou klouzat. Každé dítě netrpělivě očekává první sníh. To ale ještě netuší, že jednou může s první vločkou přijít i něco kouzelného.
Za devatero řekami a za devatero horami stála chaloupka. Vypadala jako perníková, ale nebyla. Byla úplně celá dřevěná. Její okna byla malovaná a z komína vždycky vystupoval dým z voňavého dřeva. V té chaloupce bydlel pohádkový dědeček. Byl to nejlepší vypravěč pohádek. Děti i zvířátka z celého okolí chodila za dědečkem poslechnout si jeho příběhy.
Pokračovat ve čtení →
V září začíná hodně dětí chodit do školky. Pro mnohé z nich je to něco nového. Jsou tam noví kamarádi, nové dospělé paní učitelky, nové hry, nová jídla i nová pravidla. Do jedné takové školky začal chodit i Vojta. Neposedný kluk, který pořád něco vymýšlel a nechtělo se mu moc poslouchat. Hned jak přišel první den do školky, viděla paní učitelka na jeho šibalských očích, že to bude raubíř. Byl to hodný kluk, ale nevydržel stát na jednom místě a příkazy učitelky jako by neslyšel.
Pokračovat ve čtení →
Září je měsíc podzimu. Je to období, kdy začíná více foukat vítr, bývá chladněji a dozrává ovoce. Například jablíčka. V tomto období jsou tak akorát k nakousnutí. Budu ti vyprávět o jedné zahradě, kde rostlo několik jabloní. Byly krásné, jejich větve se košatěly do všech stran a právě na podzim na nich nebylo jediné volné místo. Na každé větvičce viselo spoustu jablíček. Všechna jablka vypadala šťavnatě a chutně. Ovšem jen jediná z nich se od ostatních zcela lišila. Vypadala sice jako každá jiná, ale měla kouzelnou moc.
Pokračovat ve čtení →