O medvídku Erikovi a veverce Ryšce

V jedné chaloupce v lese žil medvídek Erik, který miloval nejen med, ale jeho největším koníčkem bylo chození na ryby. Byla to jeho velká záliba. Každou sobotu si proto připravil svůj kyblík a udici a vydal se na ryby k průzračnému jezírku uprostřed jeho lesa. Sice rybky, co chytil, hned vypustil zpátky, ale bavilo ho zkoušet, jestli se nějaká chytí. Medvídek byl sice velký a mnoho zvířátek se ho bálo, ale byl to velký dobrák s čistým srdíčkem.

Jak si hnědý medvídek Erik tak jednou v sobotu vykračoval hustým lesem směrem k jezírku, potkal po cestě malou zrzavou veverku. Veverka si právě v listí hrála se šiškami. „Kampak, kampak?“ zeptala se Erika malá veverka. „Jdu na ryby k jezírku, přidáš se?“ zeptal se jí medvídek nesměle, nechtěl, aby se ho veverka bála. Erik byl velký medvěd a v lese moc kamarádů věru neměl. Toto bylo poprvé, co na něj někdo promluvil, a on z toho měl velkou radost. Veverka vesele vyskočila z listí a přidala se k medvídkovi na cestu k jezírku. Medvídek Erik a veverka, která se mu představila jako Ryška, si vesele vykračovali lesem k jezírku a celou cestu si povídali. Erik byl velmi šťastný. Vyprávěl Ryšce, jak rád chodí na ryby a jak rád peče medové koláčky ve své chaloupce. Nicméně byl smutný, že se o ně nemá s kým podělit. Veverka mu proto slíbila, že hned po rybách je mohou spolu napéct.

Erik si připravil svou rybářskou udici a spolu s veverkou se snažili chytit nějaké rybičky. Sluníčko na obloze se na ně mile usmívalo a sledovalo, jestli se jim podaří něco chytit. A věru i podařilo! Chytili dvě, pak tři, dokonce i čtyři rybky a hezky je vložili do kbelíku. Když už chytili dost rybiček, rozhodli se, že se vyberou domů péct medové koláčky. Měli kbelík plný rybiček, které medvídek hned pustil zpátky do vody. Když v tom chytil poslední rybku. A nebyla to ledajaká rybka, byla to zlatá rybka!

„Já jsem zlatá rybka. Když mě pustíš jako ty ostatní rybičky a budeš pořád tak hodný medvídek, jako jsi, splním ti jedno přání,“ řekla mu zlatá rybka. Veverka se snažila medvídkovi poradit, ale žádné přání nebylo dost dobré. Medvídek se proto pořádně zamyslel nad svým přáním, když vtom ho to napadlo!

„Mám to!“ řekl vesele. „Přál bych si, aby se mě zvířátka v lese nebála, aby byla mými přáteli,“ řekl jí Erik. 

„Tvé přání se ti splní,“ řekla mu rybka. 

Medvídek pak rybku pustil zpět do jezírka a spolu s Ryškou se vydali do chaloupky upéct medové koláčky, jak se předtím dohodli.

A splnilo se medvídku Erikovi jeho přání? Jak se podařily Ryšce a Erikovi upéct medové koláčky? To se, milé děti, dozvíte v jedné další pohádce.