V daleké africké savaně žila velká lví smečka. Součástí této smečky byl malý lvíček jménem Leon. Leon byl bystrý, zvídavý a aktivní lev, jehož velkým snem bylo stát se fotbalovým šampionem.
Chtěl být známý nejen mezi všemi lvy, ale také mezi ostatními fanoušky fotbalu ze všech koutů savany. Leon byl velmi pilný fotbalista. Každý den po škole se svým týmem trénoval na hřišti a nevynechal jediný trénink.
Leonův tým se právě připravoval na nejdůležitější rozhodující zápas sezóny. Tým lvů se měl utkat s týmem hyen. Leonovi na výsledku utkání velmi záleželo. Noc před zápasem nemohl ani oka zamhouřit, celou noc si v hlavě přehrával herní plán. Ráno vyskočil z postele ještě před zazvoněním budíku. Rychle si připravil fotbalový dres a už se viděl na hřišti. Když vtom zjistil, že nemůže najít své kopačky! Leonovi se smutkem stáhlo hrdlo a nevěděl, co má dělat. Prohledal celý svůj pokoj, celý jejich domeček, ale kopačky zkrátka nikde nebyly, a tak se vydal hledat do savany.
Když zahlédl zebry, chtěl se za nimi rozběhnout a poptat se jich, jestli náhodou neviděly jeho krásné červené kopačky, které dnes nutně potřebuje. Bez kopaček přece nemůže jít hrát fotbal. Ale když ho zebry zahlédly, ihned se rozutekly pryč, protože moc dobře věděly, že se lvy není radno se kamarádit.
A tak hledal dál. Díval se do všech koutů, za všechny keře i za všechny stromy. Vtom uviděl stádo slonů, a tak se rozběhl za nimi. Sloni zpozorněli, ale zůstali stát na místě a vyčkávali, co po nich tento malý lvíček může chtít. „Dobré ráno, milí sloni, prosím vás, neviděl někdo z vás moje krásné červené kopačky? Dnes v poledne hrajeme zápas proti hyenám, musíme vyhrát a já nemůžu najít své kopačky,“ hořekoval Leon. „Ale kdepak,“ promluvil ten největší slon, „o takové věci my se vůbec nezajímáme, my si hledíme svého.“
Leon byl čím dál víc zoufalý a už se začínal smiřovat s tím, že se zápasu nezúčastní. Najednou si všiml, že ho už delší dobu pronásleduje velký sup a potutelně se usmívá. „Leť pryč, supe! Copak je ti moje neštěstí k smíchu?“ rozkřikl se na něj Leon. Sup pořád letěl za Leonem a stále se uchechtával. „A co když vím něco o tvých kopačkách, Leone? Chichichi,“ smál se škodolibě sup a Leona si dobíral. Leon začal supa prosit, aby mu něco prozradil, ale sup si užíval, že je středem pozornosti a nechal se Leonem přemlouvat. Nakonec prozradil, že brzy nad ránem viděl celý tým hyen, jak běží a někam unáší krásné nablýskané červené kopačky, ale neprozradí mu, kam běžely.
„Nedá se nic dělat,“ pomyslel si Leon, „musím běžet rychle na hřiště, zápas za chvíli začíná.“ A utíkal, co mu nohy stačily, i bez svých kopaček.
Zápas začal a Leon nastoupil na hřiště bosý. Oba týmy předváděly skvělé vyrovnané výkony. První gól vstřelili lvi, hned na to jim gól oplatily hyeny. A takhle to probíhalo téměř celý zápas. Dvě minuty před koncem utkání vstřelil rozhodující gól bosý Leon a tým lvů vyhrál nad hyenami s výsledkem 6:5 a stal se vítězem sezóny. Všichni lvi v celé savaně oslavovali a Leon získal ocenění od všech, kdo fotbalu alespoň trochu rozumí a rázem ho přešel i vztek na hyeny.
Následující den se za Leonem dostavil celý tým hyen a vrátil mu jeho krásné červené kopačky. Všechny hyeny se Leonovi omluvily, vysmekly mu hlubokou poklonu a uznaly, že kopačky nejsou to, co dělá fotbalistu fotbalistou, ale je to talent. Leon omluvu přijal a od té doby už mezi lvy a hyenami neproudí zlá krev.
Hezká pohádka a taky rád hraju fotbal 🦁⚽️🥅🏟️