Leze ježek, leze v lese,
náklad ani neunese.
Do listí se zahrabal,
stočil se a spal a spal.
Leze ježek, leze v lese
Jak se včelka Mája učila létat
Na jedné z mnoha a mnoha rozkvetlých lučních pastvin stál pod stromem velký úl, ve kterém žila včelí královna společně s ostatními – dělnicemi a trubci. Této královně se uprostřed jednoho jarního dne narodila dcera, jenž pojmenovala jménem „Mája“. Mája byla malá neposedná včelka a často se vídala se svým kamarádem Vilíkem, který byl také včela.
Pokračovat ve čtení →Jak se ze mě stala luční víla
Tentokrát vám budu vyprávět o svých oblíbených šatičkách. Vypadají jako rozkvetlá louka. Jsou plné červených a žlutých kytek, kolem nich poletují včelky a berušky. Jednou jsem si šaty oblékla a provlékla jsem se jimi na opravdovou louku plnou barevného kvítí.
Pokračovat ve čtení →Pes Ochránce
Kdysi dávno žilo štěňátko, které celé dny řádilo, hrálo si se sourozenci a dělalo svým rodičům radost. Ovšem vždy, když se začalo stmívat, tak se štěňátko úplně změnilo. Bylo tiché a opatrné. Maminka s tatínkem nevěděli, co se s ním děje, a tak se s ním rozhodli promluvit.
Pokračovat ve čtení →Jak jsme letěli do vesmíru
Než jsem se skamarádila s peřinou s kočičkami, spinkala jsem v takovém dětském spacím pytli s obrázkem pejska. Ten se jmenoval Punťa a nebyl to jen tak ledajaký psík. Měl raketu, skafandr a létal do vesmíru. Byl to opravdický kosmonaut.
Pokračovat ve čtení →Neposedná Dášenka
Mnoho vody uteklo a zejména mnoho loužiček přibylo. Dášeňka už není bezmocný uzlíček s třesoucím se ocáskem, nýbrž náramně samostatné, chlupaté, zubaté a neposedné štěňátko.
Pokračovat ve čtení →O Toníkovi, Hajánkovi a kočičkách z peřiny
Jmenuju se Maruška, Mája a někdy jsem taky princezna Marie. Už dávno nejsem mimino, ale nejsem ani velká holka. Maminka říká, že jsem vrně – to je velké mrně. Teprve poznávám svět a u toho zažívám různé příhody. Víte co? Budu vám je vyprávět. Začnu příběhem o mých dvou nerozlučných kamarádech plyšácích, králíčku Toníkovi a muchláčku Hajánkovi.
Pokračovat ve čtení →Jak Brouček pomáhal Berušce
Brouček se šel koupat. Ale ne do potoka. Dole na palouku byla vysoká tráva a rosa na ní jako granáty. Brouček se rozběhl a hop do trávy a jak byl dlouhý a široký, házel sebou, až se tráva prohýbala. Pak vylezl, rozběhl se a zas hop do rosy, až to kolem stříkalo. A když se už dost vykoupal, vyskočil si na větvičku, rosu ze sebe setřepal a frr rovnou čarou pod dub ke kmotřičce.
Pokračovat ve čtení →O chamtivé veverce Verunce
V lese přebývala chamtivá veverka Verunka. Všechny oříšky z širokého okolí si schovávala pod polštář, všechny žaludy chtěla jen pro sebe. Ostatní veverky ji za to velmi neměly rády, protože jim pak pořád kručelo v bříšku a musely pro oříšky až do vedlejšího lesa.
Pokračovat ve čtení →Dášenka roste
Jak vidíte, děti, vyrůst dá štěněti hodně práce, a hlas přírody, jemine, to je vám přísný učitel, nic takovému štěněti nesleví. Jenže někdy nemá kdy napovídat, protože musí učit lítat mladého vrabce nebo ukázat housence, které listy žrát a které nechat.
Pokračovat ve čtení →Brum brum medvěd bručí
Brum brum medvěd bručí,
bzum bzum čmelák bzučí.
Bé bé ovce bečí,
méé méé koza mečí.
Vítejte u Broučka v chaloupce pod jalovcem
Slunko bylo u samého západu, a svatojanští broučci vstávali. Maminka už byla v kuchyni a vařila snídani. Tatínek už také nespal. Ležel ještě v posteli a hezky si hověl. Brouček pak přelezl ze své postýlky na maminčinu, tam se to pěkněji spalo, lehl si pěkně na zádečka, zdvihl všecky nožičky do povětří a počal se houpat: houp, houp, houpy, houp. Ale najednou se to jaksi trochu moc rozhouplo, houpy, houp a už ležel Brouček na zemi a křičel, co mu jen hrdlo stačilo.
Pokračovat ve čtení →O pejskovi a kočičce, jak psali psaní děvčatům do Nymburka
Bylo to zrovna tak někdy v lednu, leželi pejsek s kočičkou každý ve své postýlce a povídali si o zimě.
„Nějak se mně ani nechce z té teplé postele ven,“ povídá pejsek, „já mám zimu rád, zvlášť když je takhle dost sněhu, ale nesmí být ta zima tuze moc veliká. Já nevím, jestli se ti to také někdy stane, ale když mně vleze sníh mezi prsty a já ho mám potom plné tlapičky, to je tuze nepříjemné. To ti tak tuze zebe“.
„To já znám,“ řekla kočička, „to je tuze nepříjemné. Ale teďka mám nožičky tak pěkně zahřáté, horké, div že se mně z nich nekouří. Ono je v posteli tak pěkně, když je zima, že se mně ani vstávat nechce.“
Pokračovat ve čtení →Kočička a hladová myš
Jednou si tak ležela kočička na parapetu a spokojeně vrněla, když tu najednou za ní přiběhl pejsek a povídá: „Kočičko! Neuvěříš, ale v domě nám běhá myš! Nejenže tu není vítaná, ale taky nám krade jídlo!“
Pokračovat ve čtení →Dášenka se narodila
Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale jelikož to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko, a protože jsme si přáli mít psí holčičku, dali jsme tomu jméno Dáseňka.
Pokračovat ve čtení →