Bůh se rozhněval na lidi, že si nevážili jeden druhého a na celou zemi poslal po několik let po sobě veliké sucho. Lidé na jaře zaseli obilí, ale nic se neurodilo a nastal veliký hlad.
Pokračovat ve čtení →Dobré děti
O drakovi, který ztratil ocas
Každé mrně odmalička ví, že k podzimu patří draci. Ne ti, co chrlí oheň nebo mají moc hlav, myslím ty papírové. Minulý rok jsem se byla podívat s maminkou a tatínkem na drakiádě. To je soutěž v pouštění draků. Ale to jsem teprve začínala běhat, sama jsem draka ještě nepouštěla. Letos už jsem si to ovšem chtěla vyzkoušet taky.
Pokračovat ve čtení →Hajej, hajinkej!
Hajej, hajinkej!
Máma bude kolébat,
Andělíček s tebou spát,
Pán Bůh ti dá krásný sen,
Honzíčku můj, spinkej jen.
Skřítek Štrakakal
Byl jednou jeden skřítek Štrakakal, který u sebe vždy nosil tlustou knihu a hřeben, a kdykoliv potkal nějaké rozcuchané dítě, plácnul ho knihou po zádech a potom ho učesal. A jak ho to učili jeho rodiče, považoval za zlobivé každé dítě, které nebylo učesané.
Pokračovat ve čtení →Halí, belí
Halí, belí, koně v zelí
a hříbátka v petrželi,
Halí, belí, kočka v zelí,
a pes v koši, on ji straší;
kočička se polekala,
ven okénkem utíkala.
Král Lávra a jeho tajemství
Na druhém konci moře se nacházela rozlehlá země, v níž panoval král, který se jmenoval Lávra. Tento král nebyl jen tak obyčejným králem. Měl totiž oslí uši, avšak o tom nikdo z jeho poddaných nevěděl. Král se totiž za své šedé dlouhé uši velice styděl. Myslel si, že by ho právě kvůli nim nikdo neměl rád. Králi již několik let rostly vlasy, avšak jednou už je měl tak dlouhé, že nastal nejvyšší čas pro hledání holiče.
Pokračovat ve čtení →Toto je paleček
Toto je paleček,
ten je jak váleček,
tento trhá švestky,
ten vybírá pecky,
tento žaluje mamince.
Hajej, dítě, kolébu tě
Hajej, dítě, kolébu tě,
až mi usneš, odnesu tě
do zahrádky na karlátky,
do doliny na maliny.
O hladovém pavoučku Edovi
Jednou se mi zdál škaredý sen o tom, jak jsem se chytla do pavučiny a nemohla jsem se z ní dostat ven. Od té doby se jich bojím. V přírodě mi tak moc nevadí, tam se jim vyhnu. Horší je to na dětském hřišti. Pokaždé nějakou objevím na skluzavce, houpačce nebo v dřevěném domečku. Co kdybych se do nich chytla jako v tom snu? Brr.
Pokračovat ve čtení →Leze ježek, leze v lese
Leze ježek, leze v lese,
náklad ani neunese.
Do listí se zahrabal,
stočil se a spal a spal.
Jak se včelka Mája učila létat
Na jedné z mnoha a mnoha rozkvetlých lučních pastvin stál pod stromem velký úl, ve kterém žila včelí královna společně s ostatními – dělnicemi a trubci. Této královně se uprostřed jednoho jarního dne narodila dcera, jenž pojmenovala jménem „Mája“. Mája byla malá neposedná včelka a často se vídala se svým kamarádem Vilíkem, který byl také včela.
Pokračovat ve čtení →Jak se ze mě stala luční víla
Tentokrát vám budu vyprávět o svých oblíbených šatičkách. Vypadají jako rozkvetlá louka. Jsou plné červených a žlutých kytek, kolem nich poletují včelky a berušky. Jednou jsem si šaty oblékla a provlékla jsem se jimi na opravdovou louku plnou barevného kvítí.
Pokračovat ve čtení →Pes Ochránce
Kdysi dávno žilo štěňátko, které celé dny řádilo, hrálo si se sourozenci a dělalo svým rodičům radost. Ovšem vždy, když se začalo stmívat, tak se štěňátko úplně změnilo. Bylo tiché a opatrné. Maminka s tatínkem nevěděli, co se s ním děje, a tak se s ním rozhodli promluvit.
Pokračovat ve čtení →Jak jsme letěli do vesmíru
Než jsem se skamarádila s peřinou s kočičkami, spinkala jsem v takovém dětském spacím pytli s obrázkem pejska. Ten se jmenoval Punťa a nebyl to jen tak ledajaký psík. Měl raketu, skafandr a létal do vesmíru. Byl to opravdický kosmonaut.
Pokračovat ve čtení →Neposedná Dášenka
Mnoho vody uteklo a zejména mnoho loužiček přibylo. Dášeňka už není bezmocný uzlíček s třesoucím se ocáskem, nýbrž náramně samostatné, chlupaté, zubaté a neposedné štěňátko.
Pokračovat ve čtení →