Za několika kopci a několika údolími stála menší vesnice. Na kraji té vesnice, blízko lesa byl malý domek. V něm bydlela se svými rodiči Viki. Byla to holčička plná energie. Moc ráda sportovala a nejraději ze všeho běhala. Každý den vyběhla do lesa. Přeskakovala klacky a malé potůčky, vyhýbala se větvím a vždycky doběhla za les na krásnou mýtinu. Tam si sedla do trávy a užívala si výhled na celou vesnici. Měla to tam moc ráda. Bylo to takové její oblíbené místo. Bylo tam ticho a doběhnout tam, nebylo lehké. A to se jí moc líbilo.
Pokračovat ve čtení →Jak se ryba Šklíba a had Pat stali nerozlučnými kamarády
Zajisté jste již vyslechli spousty nejrůznějších pohádek, avšak už jste někdy slyšeli pohádku, jenž se odehrávala v tom nejhlubším mořském příkopu na světě? Tam dole, kde si všichni myslí, ze žádný život není? Opak je pravdou.
Pokračovat ve čtení →Tomík a jeho kamarád sněhulák
Když se na kalendáři objevil prosinec, nastala zima. Ručička na teploměru pořád klesala a na okně se tvořily mrazíky. Všechny děti čekaly na první vločky. Nemohly se dočkat, až se budou koulovat, stavět sněhuláky a sjíždět kopce na saních. I Tomášek už byl nedočkavý. Byl to malý kluk, kterému začaly zimní prázdniny.
Pokračovat ve čtení →Mraveneček, který se ztratil v lese
V mraveništi v lese měli dnes všichni napilno. Mravenčí královna čekala návštěvu a její pilné dělnice sháněly pohoštění. Mezi nimi se snažil pomáhat malý mraveneček Tonda.
Pokračovat ve čtení →Jak to bylo na vánoce
„Heč,“ povídala kočička pejskovi, „já něco vím.“ „A copak?“ divil se pejsek. „Heč,“ povídá kočička, „já vím, že pan Čapek má napsat na vánoce nějaké povídání pro ty malé děti, zase něco o nás, o kočičce a pejskovi.“
Pokračovat ve čtení →Jak vítr přemluvil smutnou kapku
Když přijde podzim, venku začne padat listí. Ale nejen listí. Často padají i kapky deště. Za okny je sychravo. Začíná být chladno. Na nebi se sbíhají tmavé mraky a pak nám na zem pouštějí vodopády kapek, které zavlažují naši hlínu. Na takové počasí se nejraději koukáme jen z okna. Kapek, které padají z mraků je moc. Já znám příběh o jedné kapce, která ale byla jiná. Vypadala stejně jako ostatní, ale nechovala se tak.
Pokračovat ve čtení →Jak hráli divadlo a na Mikuláše co bylo
Pejsek s kočičkou si chtěli venku zahrát s dětmi, ale žádné děti venku nebyly.
„Co to?“ podivil se pejsek, „že nejsou venku žádné děti. Kdepak je Pavlíček a Věra, Jenda a Slávek, Pepík a Helenka, kdepak je Zorka a Jarda a Mirko a kdepak je Otík a Alenka a Boženka a ty všechny ostatní?“
Pokračovat ve čtení →Jak se kočka Bětka začala kamarádit s pejsky
Kočka Bětka měla odjakživa spoustu kočičích kamarádek – mourovaté, zrzavé, bílé, černé, flekaté, znala kočky perské a bengálské, britské, skotské a norské, sibiřské i americké, turecké i evropské, zkrátka všechny kočky, které kdy, kdo viděl, s těmi všemi se Bětka kamarádila.
Pokračovat ve čtení →O Mařence a její babičce Radušce
Vysoko v horách stála krásná dřevěná chaloupka. Nešla skoro vidět, protože byla schovaná za těmi největšími stromy. Bydlela v ní babička Raduška. Často tam ale nebyla sama. Skoro pořád za ní jezdila její vnučka Mařenka. Měla moc ráda prázdniny u babičky, a tak u ní byla častěji než doma. Vlastně tam skoro bydlela. Mařenka byla roztomilé děvčátko s kudrnatými vlásky. Byla odvážná a zvědavá, a tak chtěla všechno vědět a všechno vyzkoušet. U své babičky Radušky zažívala každý den nějaké dobrodružství.
Pokračovat ve čtení →Princ a drak
Za sedmero řekami kdysi žil jeden udatný princ. Chránil své město před zlými loupežníky a dohlížel na chudé lidi, aby se měli vždycky dobře. Když tu jednoho dne se dozvěděl, že v horách nedaleko města sídlí drak. Lidé se ho báli, mohl jim přece sníst všechna zvířata! Proto princ na nic nečekal a na svém chrabrém oři se vydal k horám, kde drak měl žít.
Pokračovat ve čtení →Vláček splněných přání
Uprostřed hluboké noci, když už je ta největší tma, projíždí po světě vláček. Je velký, ale tak tichý, že skoro nejde slyšet. Má tlumená světla, jakoby malé hvězdičky. A když projede kolem tvého domu, uslyšíš jen tiché zacinkání rolniček a ucítíš jemný vánek. Žádný dospělý ho nikdy neviděl ani neslyšel.
Pokračovat ve čtení →O dinosaurovi, který neměl kamarády
Vilda byl malý dinosauří kluk. Byl celý zelený, jen na hlavě měl dva žluté růžky. Každý mu trčel na jinou stranu. Vilda celé dny běhal venku. Často potkával skupinku dinosauřích kluků hrajících fotbal. Běžel vždycky k nim, míč jim vzal a začal s ním běhat a kopat si do brány.
Pokračovat ve čtení →Když čáp Zob nechtěl na zimu odletět
Každý rok, když odezní teplé letní dny a pomalu je začne nahrazovat chladné a nevlídné počasí, všichni čápi se sbalí a vyrazí na dalekou cestu do Afriky. Protože je v Africe vždycky teplo, přečkají tam zimu, jako by ani nebyla.
Pokračovat ve čtení →Ztracená Natálka
Ve sklepě jednoho domu na farmě žila malá myší rodinka. Táta, máma, Lukáš a jeho malá sestřička Natálka. Lukáš ze všeho nejraději chodil ven a tam hrál s kamarády fotbal. Každý den chodil na hřiště trénovat.
Pokračovat ve čtení →O vlkovi Mikešovi
Daleko ve vysokých horách, tam kde už byl jen sníh a žádní lidé, žila smečka vlků. Bydleli v jeskyni. Ta je chránila před větrem a chladem, který byl všude kolem nich. Neměli to v horách jednoduché, ale bylo to pro ně lepší než žít blízko lidí. Jako správná smečka všechno dělali společně. Byli spokojeni a drželi při sobě. Jediné co je trápilo, byla medvědí rodina, co žila na druhé straně hory. Vlci a medvědi se neměli rádi. Nikdo neví proč a kdy to začalo, ale bylo to tak.
Pokračovat ve čtení →