Ovčák, který blízko Malé Morávky pásl ovce na louce, uslyšel, jak někdo volá jeho jméno: „Konráde, Konráde“ slyšel za sebou.
Zaleknul se a když se obrátil, země se před ním otevřela a z díry pak vystupovala obrovská postava s dlouhými bílými vousy. Sám Praděd, duch Jeseníků, se před ním objevil.
Princeznička na bále
poztrácela korále.
Její táta, mocný král,
Honzíka si zavolal.
Mezi vesnicí Batňovicemi a poutnickým místem Malými Svatoňovicemi u Úpice se vypíná z roviny v údolí rozlehlé neveliký vrch zvláštní podoby. Je podlouhlý, po stranách jak uhlazený, a jeho vršek je také podlouhlý, rovný jako stolní deska. Říkají mu „kopec Krakonošův“.
Pokračovat ve čtení →
Bohatý baron se vychloubal svým přátelům krásou nového panství a přitom nestydatě lhal. Mimo jiné vyprávěl, že v jeho zahradě je taková ozvěna, jaká není nikde jinde na celém světě.
Zanedlouho k němu přišlo několik pánů a dam, aby si poslechli zázračnou ozvěnu.
Kde se vzal, tu se vzal, nový redaktor se objevil.
Pište návrhy na pohádky, návrhy na web, co vám chybí, co vám přebývá. Třeba přes komentáře pod článkem, třeba přes vzkazy. Čím víc toho budeme znát, tím víc se k tomu můžete přiblížit.
Pokračovat ve čtení →
Kozochlupy byla malá ves, o které se málo vědělo i v jejím okolí. Žili zde pouze čtyři rodiny. Tři z nich byli tak chudí, že neměli žádné hospodářství, a tak jim nezbývalo nic jiného než pracovat u bohatých Heršpiců.
Pokračovat ve čtení →
Foukej, foukej, větříčku,
shoď mi jednu hruštičku.
Shoď mi jednu nebo dvě,
budou sladké obě dvě
Táta náš šel na houby,
jestli on tam zabloudí!
Nezabloudí, těšte se,
on Vám houby přinese.
Za sedmero skluzavkami a devatero řetízkáčky se v údolí Bambulových víl pelešilo jedno pozoruhodné kouzelné království. V tomto království chutnaly brokolice a špenát jako malinovo-meruňkový dort a po nebi poletovaly překrásné barevné balónky, sladcí gumoví medvídci a duhové kuličky.
Pokračovat ve čtení →
Za vysokou skálou vysoko v horách se zabydlil drak Soptík. Byl nejmenším z draků, proto si z něj ostatní dělali šprťouchlata. Rozhodl se tedy, že opustí dračí sluj a postaví se na vlastní nohy.
Do paneláku na sídlišti se přistěhoval nový kluk Jakub. Protože byl nový, neměl tady kamarády. Kluci a holky se mu smáli, protože byl malý a nechtěli jej přijmout mezi sebe do party. Jednou jejich škola pořádala besídku.
Měla babka čtyři jabka
a dědoušek jenom dvě.
Dej mi babko, jedno jabko,
budeme mít stejně.
Měl dědoušek, měl kožíšek
a babička jupku.
Pojď dědečku na mazurku,
já si s tebou dupnu.
Padla lžička do hrčníčka,
udělala cvrňk!
Na koho to slovo padne,
ten udělá frňk!
Bylo jednou jedno autíčko, které bylo nesmírně rychlé, až mu to ostatní auta záviděla. Bohužel však bylo i velmi neopatrné a na ostatní autíčka na cestě nedávalo pozor, až se kolikrát málem srazilo. Všichni autíčku říkali, ať se polepší.
Pokračovat ve čtení →
Jedna, dvě,
Honza jde.
Jedna, dvě, tři,
pes ho větří.
Jedna, dvě, tři, čtyři,
kampak si to míří?
Jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
běží domů na oběd.
