Přidejte se k nám na facebooku!
Lajkujte, sdílejte! Čím víc bude Pohádkozem známá, tím více pohádek tu bude! 🙂
Pohádkozem na facebooku
Poklad (Kytice – Karel Jaromír Erben)
I
Na pahorku mezi buky
kostelíček s věží nízkou;
z věže pak slyšeti zvuky
hájem a sousední vískou.
Není zvuk to zvonka jemný,
tratící se v blízké stráně:
dřevatě to rachot temný,
zvoucí lid do chrámu Páně.
A tu z vísky k boží slávě
vzhůru běží zástup hojný:
veský lid to bohabojný,
a dnes Velký pátek právě.
V chrámě truchlo: holé stěny;
oltář černá rouška kryje,
na roušce kříž upevněný;
v kůru zpívají pašije.
A hle, co se bělá v lese,
v černém lese za potokem
O Krokovi a jeho dcerách
Za vlády vojvody Čecha byl všude řád a kázeň. Po je smrti nastaly svary a spory. Starší z rodu se sešli u mohyly Čecha a rozhodli se vyhledat nového vojvodu. Poslali pro Lecha.
Pokračovat ve čtení →O Čechovi
Za Tatrami se rozkládala při řece Visle původní slovanská země. V ní žilo mnoho různých rodů, které mezi sebou válčili. V ten čas se dva bratři, vojvodové Čech a Lech rozhodli, že tuto znesvářenou zemi opustí.
Pokračovat ve čtení →Dívčí válka
Když Libuše zemřela, dívky z její družiny byly velmi smutné. Hořce vzpomínaly na doby vlády kněžny Libuše. Toužily po moci a pomstě všem mužům.
Pokračovat ve čtení →Libušina proroctví
Jednou stanula Libuše s Přemyslem a družinou na vysoké skále. Najednou Libuše jako začarovaná promluvila: „Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat. Tam v dáli nad Strahovem najdete člověka, který tesá práh domu. I nazvěte hrad, který postavíte, Pražským a město pod ním Prahou. Tak jakož se knížata před prahem sklánějí, tak se i vy budete klanět mému městu, budiž mu čest a chvála.“
Pokračovat ve čtení →O Přemyslovi
Libušin kůň znal cestu velmi dobře. Přejeli hory a pláně a třetí den se dostali až k řece Býlině do Stadic. Spatřili muže vysoké postavy a ve střevících z lýka. Oral pole.
Pokračovat ve čtení →O Libuši
Jako kdysi ke Krokovi, také k Libuši na Vyšehrad chodili lidé, aby je rozsoudila. Libušin soud byl pod košatou lípou. Vedle ní bylo dvanáct hospodářů nejmocnějších rodů a všude kolem lid, který se přišel podívat nebo se zastat někoho ze svého rodu.
Pokračovat ve čtení →O Budulínkovi
Žila jednou jedna babička a dědeček a ti měli svého Budulínka. Každý den chodívali do práce a Budulínek zůstával doma sám. Babička mu pokaždé říkávala: „Buď hodný, Budulínku, hezky si hraj a nikomu neotvírej! Navařila jsem ti hodně hrášku, ten máš přeci ze všeho nejraději. Dala jsem ti ho do pece.“
Pokračovat ve čtení →Kráska a zvíře
V dobách, kdy ještě pohádka byla skutečností, žil krásný mladý princ, který byl ale pyšný a sobecký. Stará čarodějnice se rozhodla ho potrestat a proměnila ho v hrozivé zvíře, na které se nedalo pohlédnout. Čarodějnice mu však dala ještě jednu šanci na vysvobození: „Pokud se do tebe zamiluje nějaká žena, staneš se opět člověkem, jinak zůstaneš navždy zvířetem!“
Pokračovat ve čtení →Liška a hlemýžď
Liška si naplnila své bříško sedmi mladými havrany, kteří se jí připletli do cesty. Dobře se najedla a tím si zlepšila náladu. Vesele začala skotačit na palouku. Při jednom kotrmelci uviděla, jak v trávě leze hlemýžď.
Pokračovat ve čtení →Tři zlaté vlasy Děda Vševěda
Žil – byl jeden chudý uhlíř, který měl se svojí ženou velmi nemocné dítě, a to ho velice trápilo. Celá jeho rodina neměla dostatek jídla a trpěla hlady. Naopak jeho soused překypoval zdravím a žil sám, ale pořád si myslel, že má málo, i když měl všeho dostatek.
Pokračovat ve čtení →Létající přikrývka
Byl jeden chlapeček jménem Pavlík . Žil se svou maminkou, starším bratrem a sestrou v malém domečku. Pavlík měl rád svou červenou přikrývku a nosil ji po domě neustále sebou. „Pavlíku kolikrát jsem ti říkala, abys tu přikrývku nevláčel po všech koutech?! Byla bych opravdu ráda, kdybys mě jednou poslechl.“ Rozzlobila se na Pavlíka maminka. Zato pro jeho bratra a sestru to byla náramná zábava.
Pokračovat ve čtení →Liška a ježek
Byla jednou jedna lstivá liška. Dostala velký hlad, tak se rozhodla vylézt ze svého doupěte a vyčenichat nějakou kořist. Běhala křížem krážem po čerstvě zoraném poli a slídila po myších. Vtom narazila na ježka, který seděl pohodlně u myšího hnízda a zrovna se pouštěl s velkou chutí do žrádla.
Pokračovat ve čtení →Březový proutek
Žila jednou jedna matka a ta byla tolik chudá, že často pro sebe a svého syna nemohla uvařit ani obyčejnou polévku. Jednoho dne došlo i dříví. Proto poslala žena svého syna do lesa. Požádala ho, aby donesl alespoň trochu roští na přihřátí polévky. Nenechal se dvakrát pobízet a vyrazil. Sbíral roští i tvrdé dřevo tak usilovně, až mu pot kapal s čela.
Pokračovat ve čtení →