Uprostřed temného lesa v chaloupce s doškovou střechou žila stará zlá čarodějnice. Pocestné lákala do svého obydlí a tam je mámila kouzelným lektvarem. Pak si je uvařila ve velkém kotli a snědla. Jednoho dne jel okolo tovaryš Jíra. Toho si nemohla nevšimnout čarodějnice. Jak se blížil k její chaloupce, začala jej zvát k sobě na pečínku.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna dáma a ta měla moc ráda klobouky. Měla jich plnou skříň a každý den ráno si z nich vybírala ten, který jí nejvíc slušel k oblečení. A že to nebylo lehké! Ve skříni totiž byly klobouky velké i malé, úzké i široké, klobouky různých barev a tvarů. A dáma si každou chvíli přinesla další.
Pokračovat ve čtení →
Byl krásný slunečný den a kočička Minda se rozhodla jít na vandr. Maminka jí kladla na srdce, ať nechodí příliš daleko. Jelikož byla Minda hodnou kočičkou, procházela se jen po dvorku, na němž bydlela. Dvorek byl dostatečně velký, jako celý svět a stále zde měla co objevovat.
Pokračovat ve čtení →
V jednom sadu vyrostla krásná jabloň a rodila krásná, červená jablíčka. Hospodář ji měl moc rád, protože jablíčka byla zdravá, chutná a šťavnatá, nejlepší z celého sadu.
Pokračovat ve čtení →
Hej, ovečky, nesyty,
kam jste se to zatoulaly?
Že vy smíte do žita,
koho jste se ptaly,
koho a kterého
hospodáře řádného?
Panímáma Nováková měla dvě děti – syna Petra a dceru Evu, které nikdo z vesničanů neřekl jinak než Evule. Jak začala válka, Petr musel narukovat. Po měsíci padl hrdinně v boji. Panímámě Novákové zůstala jen dcera. Zatímco Petr ji ve všem pomohl, Evule celý den ležela v posteli a svou mámu jen sekýrovala, co jí má přinést a udělat. Tak to trvalo několik let.
Pokračovat ve čtení →
Jednoho krásného rána vypravil se Marek s tatínkem do lesa na houby. Od maminky dostal košík, pití a svačinu a mohli vyrazit. V lese to krásně vonělo, byl tam příjemný chládek a plno hub. Ale jakých, samé muchomůrky, holubinky a hříbek ani jeden. Mareček se těšil na slíbenou smaženici, a tak se velice zlobil. Jak tak procházel mezi muchomůrkami, schválně jednu odkopl.
„Teda Marku, co to děláš?” zjevil se před ním dědeček Hříbeček.
Byla jednou jedna žabka. Jmenovala se Parádilka. Ona se tuze ráda parádila. Než vyšla ven ze své tůňky, musela mít krásně zelený šat a nějaký krásně blýskavý šperk. Žabák s žábou neměli radost, že se jejich dcerka takhle fintí, ale nic proti tomu nezmohli. Parádilka byla tak zahleděná do sebe a své krásy, že si nevšimla, jak jsou z ní její rodiče nešťastní.
Pokračovat ve čtení →
V letní noci, při měsíčku
žáby hrají na honičku.
To, že každý den na obloze svítí sluníčko a každou noc měsíček, ví každé dítě. Však už se to takhle střídá od pradávna. Jednou si ale sluníčko řeklo, že se s měsíčkem o oblohu dělit nebude a rozhodlo se na obloze zůstat i v noci. Jenže to si měsíček nenechal líbit a se sluníčkem se začal hádat.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna hezká holčička Martinka, která moc ráda chodila do lesa. Jednou si zase hrála v lese, běhala, křičela, smála se a jak tak běžela, najednou před ní stojí malý mužíček v zeleném oblečení z listí a hrozí na ni prstem: ,,Teda Martinko, to se nedělá, křičet v lese, plašit zvířátka. Copak doma můžeš takhle řádit?
Pokračovat ve čtení →
Povídám, povídám pohádku,
že pes přeskočil hromádku.
Povídám, povídám druhou,
že teče voda struhou.
Povídám, povídám třetí,
že spaly na peci děti;
Když se hezky vyspaly,
po kusu chleba dostaly.
Princezna Lilinka byla hodná holka, která si ráda hrála se svými kamarádkami Ilonkou a Josefkou. Tyto dívky však měly rády zvláštní hru. Lilinka milovala brnkanou. Pravidla hry byla jednoduchá, brnkat různými vtípky lidem kolem sebe na nervy.
Pokračovat ve čtení →
V rybníku Dolníku se usídlil vodník. Lidé v okolí si lehce zvykli na jeho přítomnost. Dalo by se říci, že jej i měli rádi. Když někdo spadl do rybníka, vodník byl vždy po ruce a zachránil včas topícího se. Byl veselý a rád se dal s každým do řeči. Již nějakou dobu se vodníkovi líbila dcera porybného Stázka. Vždy pro něj měla vlídné slovo a úsměv.
Pokračovat ve čtení →
S Martinou a Lenkou jsme byly venku a povídaly si. Lenka byla duchem nepřítomná. Stále myslí na prince a princezny. Pod každým lístečkem vidí malé království a představuje si hemžení na jeho dvoře. My jsme si o ní začaly myslet, že je snad sama tou princeznou, která se v ní ukrývá před světem, před nějakým zlým čarodějem, nebo dokonce sedmihlavou saní? Jak ji ale zachránit. Nebo není princeznou?
Pokračovat ve čtení →