Daleko od nás uprostřed velkého oceánu je malý ostrov. Říká se mu čarovný ostrov. Má neobyčejnou schopnost. Dokáže rozeznat, jaký člověk doopravdy je. Jestli má dobré nebo špatné srdce. Vždycky, když někdo na moři ztroskotá a připlave k tomuto ostrovu, tak zažije zvláštní věci.
Jednou byl na moři námořník, který se jmenoval Oliver. Byl to dobrý námořník a dokázal dobře plout na lodi. Nečekaně ho ale zastihla obrovská bouře. Nezvládl ve velkých vlnách kormidlovat a udržet loď na hladině. Nakonec se potopila a on na záchranném člunu doplul na čarovný ostrov. Nevěděl kde je a byl moc unavený, a tak na břehu usnul. Probudilo ho nějaké pošťuchování.
Když otevřel oči, kolem něj bylo několik krásných opiček. Byly celé chlupaté, měly bílé roztomilé obličeje a dlouhé ocásky. Na první pohled šlo vidět, že jsou přátelské. Skákaly kolem něj a pobízely ho, aby vstal. Byl moc slabý a hladový, tak ho některé opičky podpíraly a některé mu dávaly banány, aby se najedl. Pořád ho vedly dál a dál do středu ostrova. Nakonec došli k velkému vodopádu. Oliver se pořád rozhlížel a nevěděl, co má dělat dál a kam má jít. Opičky kolem něj začaly skákat a tančit. Stromy a květiny se začaly ohýbat a naklánět, začalo foukat a ve větru námořník slyšel nějaký hlas. „Vodo naše milá, ukaž co jsi před námi skryla. Poznej jaký to člověk je, jestli jeho srdce se správně chvěje.“ Byl to varovný hlas ostrova. Najednou se země začala třást, vodopád se začal otvírat a opičky začaly skákat a křičet. Oliver měl strach. Věděl, že ostrov po něm chce, ať vejde do otevřeného vodopádu. Ale co pak? Jak se dostane ven?
Nadechl se, nabral odvahu a pomalu kráčel dovnitř. Mráz mu běhal po zádech. Tušil ale, že ostrov je spravedlivý a jeho moc je silná. Ostrov uvidí, že je dobrý člověk. Když vešel do otevřeného vodopádu, ocitl se v jeskyni. Byl tam chlad a kolem něj poletovala zvláštní duhová světýlka. Oliver si klekl a sebral poslední kousky odvahy co měl. „Ostrove čarovný a vzácný, prosím prohlédni mě v tuto chvíli a ukaž mi cestu k mému cíli. Pusť mě prosím domů, pokorně tě žádám a svůj život do tvé ruky vkládám.“ Světýlka Olivera obestoupila a celého ho zabalila do své záře.
Cítil, jak ho čarovná moc ostrova zkoumá a zjišťuje, jaký doopravdy Oliver je. Po chvíli světýlka Olivera pustila a vytvořila na stěnách jeskyně šipku. Ukazovala, kudy má jít, aby se dostal domů. Námořník pomalu šel a celým tělem mu prostupoval zvláštní hřejivý pocit. Byl rád, že kouzelný ostrov poznal, že je Oliver dobrým člověkem.
Z čarovného ostrova odcházel s úsměvem a když ho opouštěl, z dálky zamával opičkám. Věděl, že mu to nikdo nebude věřit, ale taky věděl, že na takový zážitek nikdy nezapomene.
