Daleko za městem bydlel v malé vesničce u lesa kluk jménem Tomáš. Tom moc rád chodil na procházky do lesa, na kterých si vždy na nějakém krásném místě udělal piknik, protože jídlo i přírodu zbožňoval.
Pokaždé si na svůj piknik vyhlédl nové místo, aby mohl obdivovat něco jiného. Byl to tak překrásný les! Jenže Tom po sobě vždycky zanechal spoustu odpadků. Tu obal od sušenek, támhle krabičku od džusíku a tam sáček od sendviče i papír od čokolády.
Lidé z vesnice si už dávno všimli, že se les začíná plnit odpadky, a tak se rozhodli střídat v hlídání lesa. To odpoledne měl stráž Péťa, Tomášův nejlepší kamarád. Péťa se rozhodl vylézt si na posed, odkud měl dobrý výhled a tam čekal, jestli se zrovna dnes neznámý dareba ukáže. Zanedlouho se objevil Tom a rozprostřel si na mýtince svůj piknik. Péťa slezl z posedu a vydal se směrem k Tomovi, chtěl se k němu totiž na svačinku přidat.
Když k němu ale dorazil, všiml si toho nepořádku okolo něj:
„Tak to ty jsi ten nepořádný darebák, co nám tu ničí náš krásný les?!“ zeptal se nazlobeně Péťa.
„Jak to myslíš?“ odpověděl překvapeně Tomáš. „Jen si tu dávám svačinu.“
„Nemůžeš přece odpadky nechávat na zemi, od toho jsou koše!“ řekl kamarád Péťa a ukazoval na nepořádek kolem něj.
„Páni! Já jsem byl tak soustředěný na jídlo a obdivování přírody, že jsem si vůbec nevšiml, že tu po sobě nechávám takovou spoušť,“ řekl Tom smutně, „mrzí mě to! Vždyť já mám přírodu moc rád, nikdy bych jí nechtěl uškodit. Moc se omlouvám!“ a začal po sobě uklízet.
Péťa mu s úklidem pomohl a potom řekl:„ Když mi slíbíš, že už si na to dáš pozor, nikomu nepovím, že jsi to byl ty, kdo les zaneřádil.“
„No to víš, že ano!“ souhlasil nadšeně Tom. „A co víc! Odteď si s sebou budu nosit na každou procházku pytlík, do kterého budu sbírat odpadky ze země a potom je odnesu do kontejneru.“ Péťa se skvělým nápadem souhlasil a potom si společně s Tomem udělali výborný piknik.
