Žabáci Hop a Skok

3 min. čtení

Za několika lesy a několika poli byl rybník. Plulo na něm několik leknínů a kolem něj rostlo rákosí. Z rákosí se pravidelně ozývaly pravidelné zvuky. „Kvaky, kvak, kvaky, kvak.“ Takové kvákání znamenalo, že si u rybníka vykládají dva žabáci. Jmenovali se Hop a Skok. Byli to dva žabí bráškové. Žili u tohohle rybníka už hodně dlouho. Přes den se před sluníčkem schovávali v rákosí a večer se uvelebili na některém leknínu a kvákali svou písničku na dobrou noc. Lidé, kteří bydleli u rybníka si na to tak zvykli, že bez toho nemohli ani usnout. Jeden večer bylo ale něco jinak.

Když se setmělo a hvězdy pomalu vykukovaly na obloze, bylo úplné ticho. Od rybníka nebylo nic slyšet. Žádné kvákání, ani malé kváknutí. Prostě nic. Něco se muselo stát. Blízko rybníku bydlel taky dědeček Josef, který se o rybník odjakživa staral a tak samozřejmě znal i malé žabáčky. Věděl, že když večer neslyší jejich kvákání na dobrou noc, že to není jen tak. Šel se tedy podívat k rybníku, co se děje.

Procházel pomalu rákosím a svou holí odhrnoval každé stéblo na stranu. Když najednou se před ním objevil malý žabák Skok. Skákal před Josefem tak vysoko, že se dědeček nestačil divit. „Copak Skoku, stalo se něco bráškovi?“ zeptal se dědeček žabáčka a opatrně si ho vzal do ruky. Skok divoce kýval hlavou, že ano. „Tak mě k němu zaveď a rychle prosím.“ pokynul dědeček Josef žabáčkovi a položil ho na zem. Ten se rozeskákal hluboko do rákosí a dovedl starého dědečka k bráškovi.

Hop ležel na zádech a těžce oddechoval. Dědeček k němu sklonil, poslouchal, jak dýchal a pak si všiml jeho nafouklého bříška. „Hop má nemocné bříško. Asi něco špatného snědl. Potřebuje co nejrychleji odvar z léčivých bylinek. Neboj se. Vezmu si ho k sobě domů, udělám mu vodní lázeň a budu mu dávat ten odvar. Za pár dní bude v pořádku, ale teď nesmíme zahálet. Musíme jednat rychle. Pojď za mnou.“ řekl dědeček Skokovi a opatrně vzal Hopa do dlaní.

Co nejrychleji s ním spěchal domů. Udělal mu vodní lázeň, kde ho pravidelně namáčel a dával mu odvar z léčivých bylinek, který uměl jen dědeček. Skok mezitím na brášku dohlížel a čekal, až mu bude lépe.

Za pár dní už byl Hop jako rybička. Teda jako žabička. Bříško mu splasklo a už ho nebolelo. Dědeček Josef už ho mohl dát zpátky k rybníku.

Teď už Hop i Skok jsou oba spokojení v rákosí. Každý večer kvákají na dobrou noc a dědečkovi se moc dobře u toho usíná. Oba žabáci jsou dědečkovi vděční, že se o jejich rybník a o všechny co tam žijí dobře stará.

A taky už ví, že si musí dávat pozor na to, co sní.

4.4/5 - (66 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..