Babička cukrářka

3 min. čtení

Na kraji jedné vesnice stál malý krásný domeček. Každý den se z něj linula nádherná vůně. Byla tak lahodná až skoro kouzelná. Byla to vůně zákusků a dortíků. Ten domeček měl fialovou střechu a byl celý růžový. Vypadal jak jedna velká lentilka.

V tom domě žila babička cukrářka a pekla ty nejkouzelnější a nejsladší dobroty na celém světě. Všichni lidé z vesnice si k ní pro ně chodili. Babička cukrářka pekla moc ráda. Míchala různé přísady a barviva a každý dortík, každý zákusek byl výjimečný. Babička cukrářka pekla s radostí a s láskou. A proto byly ty její dobroty ty nejlepší.

Jednou kolem domečku šel malý chlapec. Procházel se a smutně se koukal kolem sebe. Po chvíli si sednul na lavičku před cukrářský domeček a nasával tu lahodnou vůni, která z něj šla. Babička si ho hned všimla. Vyšla ven před domeček, sedla si k němu na lavičku a povídá: „To je dneska hezky, že? Jak se hned zvedne nálada, když svítí sluníčko.“ „Hmm.“ odvětil chlapec pořád se skloněnou hlavou.

Babička se zamyslela a pak povídá: „Zdá se mi to, nebo jsi smutný? Když mi řekneš co tě trápí, pak budu vědět jaký dortík ti upéct, aby se ti zlepšila nálada.“ Kluk se na babičku podíval svýma hnědýma kukadlama a pak začal vysvětlovat: „Když já se nezachoval hezky. Mám mladší sestřičku. Do teď jsme dělali všechno společně. Hráli jsme hry, učili se a pomáhali si. Ale pak jsem jí měl půjčit moji oblíbenou hračku. A já nechtěl. Kvůli tomu jsme se pohádali a teď spolu nemluvíme.“

„A je ti to líto?“ zeptala se babička. „Ano je.“ odpověděl chlapec. „A řekl jsi sestřičce, že tě to mrzí?“ pokračovala babička. „Ne, nemluvíme spolu.“ řekl smutně malý kluk.

Babička se zvedla z lavičky a zamyšleně odešla do své cukrárny. Po chvíli vyšla ven a držela v ruce malý balíček. V něm byl růžový dortík. Pak se posadila zase na lavičku a řekla: „Běž domů za svou sestřičkou. Řekni jí, co jsi řekl mě. Že je ti to líto a že se omlouváš. Nezapomeň, že silnější je ten, kdo se umí omluvit, ne ten kdo vydrží nejdéle nemluvit. A tady ten koláček dej sestřičce. Je to zákusek usmíření. Uvidíš, že pomůže.“ Chlapec moc poděkoval vzal si balíček a utíkal domů. Vše udělal, jak mu babička řekla.

Za pár dní babička seděla na lavičce před svou cukrárnou. Sluníčko ji hřálo a ona si vychutnávala hezké počasí. Najednou k ní přicházely dvě děti. Už z dálky na ni mávaly. Byl to ten chlapec se svou sestřičkou. Šly spolu za ruce a usmívaly se. Donesly babičce kytku, kterou natrhaly a přišly jí poděkovat za výborný dortík, který od ní dostaly. Babička cukrářka byla moc ráda, že je vidí. A že i dortík usmíření pomohl. Děti už nikdy nezapomněly, že síla není v nemluvení ale v omluvení.

4.8/5 - (87 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..