Za sedmero řekami kdysi žil jeden udatný princ. Chránil své město před zlými loupežníky a dohlížel na chudé lidi, aby se měli vždycky dobře. Když tu jednoho dne se dozvěděl, že v horách nedaleko města sídlí drak. Lidé se ho báli, mohl jim přece sníst všechna zvířata! Proto princ na nic nečekal a na svém chrabrém oři se vydal k horám, kde drak měl žít.
Princ jel sám, bez družiny. I když drak byl hrozivé zvíře, nechtěl, aby se mu něco stalo. V horách, před jednou jeskyní slezl ze svého koně a vydal se dovnitř. Tam byla ovšem temná tma a princ skoro nic neviděl.
Až na dvě velké zářivé oči, které se na něho dívaly.
„Co tady chcete, zdejší princi?!“ zahřměl dračí hlas, očividně naštvaný, že ho někdo ruší.
„Dobrý den, pane draku.“ Uklonil se princ. „Nerad vás ruším, ale přišel jsem se seznámit. Víte, lidé z mého města se vás bojí. Jste veliký a silný.“
„To jsem.“ Souhlasil s princovými slovy drak.
„A taky určitě nebojácný, hrdý a neohrožený.“ Na jeho slova mu drak znovu přikývl hlavou. „To vše je o dracích velmi dobře známé. Ale víte, já vím ještě něco. Že jste hodný drak. Protože jste na naše město nikdy nezaútočil a ani nám nekradete zvířata a princezny.“
Drak se těmto slovům zasmál. „Ah ano, to dělají jen amatérští draci, kteří s lidmi neumí vycházet. Máte pravdu princi, já jsem hodný drak.“
Princ se usmál. „Tak jsem vás chtěl požádat, jestli byste byl tak hodný a nehlídal naše město. Před těmito zlými draky a zlými loupežníky. Moc bychom si toho vážili.“
Drak nad princovými slovy chvíli přemýšlel, ale nakonec na ně přistoupil. Utvořili mezi sebou dohodu. Drak bude jejich město chránit před zlými tvory a oni mu za to budou nosit dobré jídlo a sem tam si s drakem popovídají. Princ byl nadšený, protože se vše dalo rozumně vyřešit a každá strana touto dohodou zvítězila.
