Dobré děti

Bůh se rozhněval na lidi, že si nevážili jeden druhého a na celou zemi poslal po několik let po sobě veliké sucho. Lidé na jaře zaseli obilí, ale nic se neurodilo a nastal veliký hlad.

V království vládnul mladý král, a jak to tak bývá, že mladý lne ke mladému, tak i on chtěl mít kolem sebe samé mladé lidi. V radě, v úřadě, u vojska, všude byli jen mladí lidé. A kdyby jen mladí, ale ti mladí byli mnohdy i bez znalostí a zkušeností a nejednou špatně poradili.

Když tehdy kolem zavládla bída, poradili králi, aby všechny staré lidi vyhnal z království, aby prý mladým neujídali jídlo. Král pohrozil po jich radě každému žalářem, kdo by starého člověka u sebe přechovával.

Tu rozešli se biřicové po celém království a všude vyhlašovali královu vůli, a kde starého člověka vyslídili, vyvedli ho za hranice království a jeho hostitele do vězení zavřeli.

Žili v jednom městě tří bratři se starým otcem, ale ukryli ho doma v komoře pod podlahou. Seděl tam stařeček několik měsíců a radil synům jak mají hospodařit. Minula zima, přišlo jaro, ale nikde nebylo ani zrnka k zasetí. Něco se spotřebovalo, něco zhynulo v zemi.

Přišli ti tři synové ke svému tatínkovi o radu, co dělat? „Strhněte starou střechu ze stavení, došky vymlaťte a výmlatky zasejte.“ Synové tak udělali a za týden se zazelenalo oseníčko, za měsíc, za dva, stálo obilí jako les a že to byla směs obilí všelijakého: žito, pšenice, ječmen. Všichni lidé se tomu divili a pověst o tom se roznesla po celé zemi, a dostala se až k samému králi.

A poručil král, aby se ti tři bratři před ním postavili. Bratři se toho velmi lekli: „Teď s námi bude zle!“ a zase šli k tatínkovi pro radu: „Táto, poraď, co máme dělat?“

„Jen jděte, děti. Ať bude, co bude, králi pravdu povězte.“ Když tam přišli, král se se zlostí v očích vyptával, proč schovávají obílí, když je všude takový hlad?

Bratři mu všechno pověděli, co a jak bylo, od počátku až do konce: „A nyní, nejmilostivější králi, nalož s námi, jak chceš!“ Král se zamyslel a poručil, aby bez meškání před něj i jejich otce přivedli. Zpovídal ho, dlouho se s ním radil a nakonec uznal svou chybu, protože si uvědomil, že starší lidé mají díky zkušenostem a znalostem někdy víc rozumu než ti mladí.

Posadil ho sobě po boku a poslouchal jeho rady a jeho synům se bohatě odměnil za to, že se nebáli pravdu povědět. Vězni byli propuštěni a starší lidé se pak mohli vrátit do království. Nakonec se i na všechny štěstí usmálo. Jako mávnutím proutku začalo pršet, louky a pole začaly zelenat a všichni se dobře měli.

5/5 - (1 vote)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..