V dálce na vysokém kopci stál hrad. Sem tam mu chyběl kus zdi, někde byl dost otlučený a nikdo v něm nebydlel. Spíš to byla taková zřícenina hradu. Někdy se na něj jeli podívat nějací turisti. Prošli si všemi jeho chodbami, podívali se na všechny jeho hradby a pak odjeli. Nikdo nevěděl jaké tajemství hrad skrývá. Nikdo netušil, co se na něm děje když se setmí.
Pokračovat ve čtení →Zítřejší den bude jedním z těch výjimečných. Ptáte se proč? Tatínek kočičích bratříčků Timyho a Tygra totiž právě zítra slaví své 40. narozeniny. Čím ho asi Timy s Tygrem překvapí? Jakým dárkem jej okouzlí a dojmou až k slzám štěstí?
Pokračovat ve čtení →
Když tuto zimu poprvé napadl sníh, vyrazila jsem s maminkou a dědou užít si první zimní radovánky na zahradu. Tam, kde jsme na podzim odvezly pavouka Edu, vzpomínáte? Nebojte, Eda tam nemrzne, vzali jsme ho na zimu domů a ubytovali v garáži.
Pokračovat ve čtení →
Jednoho krásného dne se malý sloník Toník procházel po africkém safari. Najednou, u jednoho stromu, kde zrovna snídal, si všiml malého čtyřlístku.
Pokračovat ve čtení →
V nedalekém malém městě stála krásná vila. To je domek, který je větší než ostatní a většinou v něm bydlí několik rodin. V téhle vile bydleli se svými rodiči dva kluci. Olda a Vilda. Byli nejlepší kamarádi. Vilda bydlel na prvním patře a Olda v přízemí. Vždycky když někam Vilda šel, tak se sklouzl po zábradlí a dopadl přímo před dveře od Oldy. Chodili všude spolu. Hráli společně hry a měli společné nápady. Kolem jejich vily byla krásná zahrada. Trávník tam byl úplně měkký a měli tam hodně prostoru na své hry. Moc rádi si na zahradě hráli.
Pokračovat ve čtení →Byl jednou jeden modrý traktor. Nebyl ani nový, ani starý. A ten moc rád jezdil do děr v silnici. Líbilo se mu, jak to dělalo hrk hrk hrk, když projížděl dírami, a také to, jak se u toho celý natřásal a poskakoval.
Pokračovat ve čtení →
Daleko odsud bylo krásné městečko. Bylo tam tolik domečků, že musely stát úplně blízko sebe. Jeden vedle druhého. Žilo tam spousta lidí, ale ze všeho nejvíce tam bylo dětí. V každé rodině jich bylo několik. Většinou se všechny spolu znaly. Navštěvovaly se, hrály si spolu, chodily spolu na výlety i do školy. V tomhle městě, bylo i krásné dětské hřiště. Děti se o něj moc pěkně staraly. Každý večer, když už šly domů, si ho hezky uklidily.
Pokračovat ve čtení →
V daleké zemi, kde je celý rok sníh a v těch nejvyšších horách se odehrál příběh, který ti chci vyprávět. Stalo se to už dávno. Existuje hora, která je nejvyšší na světě. Lidi tam nechodí. Jsou tam hromady sněhu a někdy se tam spustí lavina. To znamená, že část sněhu se někde uvolní a najednou se celá sesune z hory dolů. I když na té hoře nežili lidé, tak přece jen nějaký život tam byl. Bydlel tam sněžný muž.
Pokračovat ve čtení →Na konci vesnice stál již několik desítek let statek, jenž obývala stařičká babička s dědečkem, několika kravičkami, králíky a slepicemi. Vlastně tam s nimi žil i jeden velice odvážný a nebojácný pes. Říkali mu proto Nebojsa.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed jedné malé vesnice stál nádherný park. Rostly tam krásné stromy, tekl tam potůček a všude vedly různé cestičky, kde se dalo hezky procházet. Všechny děti tam moc rády chodily. Kdyby si šel po jedné z těch cestiček až úplně doprostřed toho parku, našel by si tu nejlepší věc, která tam byla.
Pokračovat ve čtení →