Pohádky pro děti

Mušle a její perla

Maruška P. - Komentáře: 2

V hlubokém oceánu, až úplně na dně, rostly nádherné korály. Byly to takové různobarevné rostliny. Některé byly větší, některé menší. Měly červenou, žlutou, zelenou i oranžovou barvu. Ve vodě se různě vlnily. Podle toho, kam zrovna tekl proud. Tyto korály byly domovem pro některé malé rybičky. Ale taky pro mnoho mušlí. I mušle se ukrývaly se v korálech před různými rybáři a potápěči. Schovávaly se tam, protože pečovaly o něco vzácného. Každá mušle měla v sobě krásnou perlu. Bílou jako sníh.

Pokračovat ve čtení →

Pohádky pro děti

O rose na pavučině

Bára S. - 1 komentář

Anička sice chodila do školy ráda, ale prázdniny byly přece jenom lepší. Místo balení aktovky vyběhla Anička každé ráno do sadu nad domem, poskakovala bosa v orosené trávě a zdravila se se svými zvířecími kamarády. Dobře je všechny znala.

Pokračovat ve čtení →

Pohádky pro děti

Kde je začátek duhy

Maruška P. - Komentáře: 2

Po zimě přichází jaro. Tráva začíná zelenat. Na loukách raší pestrobarevné květiny. Zvířata se probouzejí ze zimního spánku. Houfy ptáčků přilétávají zpátky k nám do teplých krajin. Sluníčko konečně hřeje a je všude tepleji. Někdy naši zem zavlaží nečekaný teplý jarní déšť.

Pokračovat ve čtení →

Pohádky pro děti

I maličkost dokáže potěšit

Maruška P. - 1 komentář

Uprostřed zelené louky stál mohutný strom. Byl vidět široko daleko, protože byl moc velký. Jeho obrovský kmen by neobjalo ani deset dospěláků. Každý rok krásně kvetl a jeho koruna byla tak velká, že ze země nikdo nedohlédl na její konec. Nebyl to ale obyčejný strom. V jeho bohaté koruně žilo spoustu skřítků.

Pokračovat ve čtení →

Pohádky pro děti

Umělec

Tereza J. - 0 komentářů

Žil byl jeden umělec. Rád maloval, tvořil sochy nebo navrhoval domy. Byl velmi šikovný a vše mu šlo od ruky. Jednoho dne ale dostal za úkol něco strašně těžkého a nevěděl, jak to zvládne. Přemýšlel a hloubal nad tím úkolem, ale dlouho jej nenapadalo, co by měl vytvořit.

Pokračovat ve čtení →

Pohádky pro děti

Matěj a jeho věrný kamarád Baryk

Maruška P. - Komentáře: 3

V jedné hezké vesnici jezdí školní autobus. Je barevný a řídí ho veselý řidič. Když jede, vypadá to, jako by se celý natřásal. To protože vozí všechny děti z celé vesnice. Ty jen štěbetají, smějí se a neposedí na jednom místě, ale to řidiči nevadí.

Pokračovat ve čtení →

Pohádky pro děti

O studni přání a odpovědí

Maruška P. - 1 komentář

Daleko za městem, až tam, kde nebyly žádné domy, žádná stavení, stála studna. Byla moc hluboká. Voda v ní byla krásně čistá. Na kraji té studny viselo vědro. To se spouštělo dolů a každý, kdo chtěl, si mohl načerpat vodu a napít se. Jenže to nebyla obyčejná voda. Ani ta studna nebyla obyčejná. Byla to studna přání a odpovědí.

Pokračovat ve čtení →

Pohádky pro děti

O lvu, který si neviděl do pusy

Markéta O. - 0 komentářů

Statný lev se pyšně, avšak i poněkud nevrle, procházel po písčité krajině. Na nebi krásně svítilo sluníčko. Jen občas jej zakryl některý z bílých mráčků. Lev pochodoval tam a zpět a neustále nad něčím přemýšlel. Bádáte nad tím, co jej trápilo? Proč v klidu neodpočíval, když bylo po poledni?

Pokračovat ve čtení →

Pohádky pro děti

Jak Barunka potkala medvědici

Maruška P. - 1 komentář

Za několika vesnicemi a několika řekami byl hluboký les. Rostly tam stromy jehličnaté i listnaté. Uprostřed lesa stál krmelec a kousek od něj posed. To je taková menší rozhledna, kam chodí myslivci, aby pozorovali zvířata a dávali pozor na to, co se v lese děje.

Pokračovat ve čtení →

Pohádky pro děti

Lenivá Moly

Maruška P. - 1 komentář

V zeleném údolí stálo malé stavení. Byl to domeček s bílými okny a balkónem plných květin. Žila v něm Moly. Byla to hodná, ale moc lenivá holčička. Její kudrnaté vlásky byly věčně zacuchané, protože byla líná se česat.

Pokračovat ve čtení →

Pohádky pro děti

Timy, Tygr a malinový džem

Markéta O. - Komentáře: 2

Tatínek Timyho a Tygra pracoval v jedné z místních cukráren. Pomáhal tam spravovat pokažené přístroje, a sice například troubu, bez jejíž pomoci by žádná z cukrářek nemohla upéct dort. Jednou za čas tatínek udělal mamince a dětem radost a přinesl z práce dort. A jeden z takových dnů nastal právě dnes.

Pokračovat ve čtení →

Pohádky pro děti

O pavoukovi, kterého se každý jenom bál

Anna H. - Komentáře: 3

Byl jednou jeden pavouk, jmenoval se Tonda, a toho pavoučka nikdo neměl rád. Každý ho jen pronásledoval koštětem nebo pánvičkou, každý ho vyháněl a vyhazoval ven, ať už přišel kamkoli. A přitom si pavouk Tonda chtěl jen uplést pavučinu někde v tichém vlhkém koutku místnosti a ulovit si pár dobrých mušek ke snídani. Každý jeho den byl skoro stejný. Prolezl několika zdmi, potrubím a našel nový obývák nebo pokojíček, zkusil se uhnízdit někde v růžku, kde si ho nikdo nevšimne, a za chvíli už ho zase hnali ven, sotva že stačil utéct, aby ho někdo nezašlápl.

Pokračovat ve čtení →

Pohádky pro děti

Výjimečná uklízečka

Maruška P. - Komentáře: 5

Daleko odtud za sedmero horami stála pohádková vesnice. Děti, které v této vesnici žily, chodily do kouzelné školy. Stěny měla bílé a nahoře ji zdobila červená střecha. Když svítilo sluníčko, prostupovaly paprsky do tříd hnědými dřevěnými okny. I když vypadala stejně jako ostatní, přesto do ní chodily děti raději než jinde. Věděly totiž, v čem je kouzelná.

Pokračovat ve čtení →

Pohádky pro děti

Kdo to houká?

Bára S. - 0 komentářů

Každý večer před usnutím Anička, holčička z chaloupky v lese, natahovala uši, aby zaslechla co nejvíc zvuků z venčí. V postýlce se nebála, ale ven by za tmy nešla ani za nic. Vždycky když vyšel měsíc totiž slýchala otevřeným oknem podivné houkání. Znala pohádky o hejkalech a jiných strašidlech a představovala si hrůzostrašné noční příšery, které běhají po lese a houkáním straší lidi, kteří by se snad odvážili zůstat venku po setmění.

Pokračovat ve čtení →

Pohádky pro děti

O autíčku, které jezdilo po tmě

Dita T. - 1 komentář

Bylo jednou jedno autíčko, které moc a moc rádo jezdilo potmě. Nejradši jezdilo v noci, když svítil měsíček a hvězdičky. Ale nechtělo si nikdy rozsvítit světla, aby pořádně vidělo na cestu. Ostatní autíčka mu říkávala: „Musíš si na cestu rozsvítit, jinak neuvidíš, kam jedeš. Vždyť bys mohlo nabourat!“ Ale autíčko na jejich rady nedbalo. Jezdilo si dál potmě.

Pokračovat ve čtení →