Bylo jednou jedno autíčko, které bylo nesmírně rychlé, až mu to ostatní auta záviděla. Bohužel však bylo i velmi neopatrné a na ostatní autíčka na cestě nedávalo pozor, až se kolikrát málem srazilo. Všichni autíčku říkali, ať se polepší.Pokračovat ve čtení →
Pohádky pro děti
Pohádky pro děti, malé i velké ke čtení. Vychutnejte si online pohádky různých autorů. Neváhejte psát komentáře, posílat obrázky, sdílet po internetu.
Skřítek Pořádníček
„To je dneska krásně, úplně akorát na hezký výlet.” pomyslel si Jarda jen co se toho rána probudil. Rychle se převlékl, vyčistil zuby a nasnídal se. Také si sbalil svačinu do batůžku. Dvě oplatky, jablko, chleba se salátem v pytlíku a láhev šťávy. „Tak a můžu vyrazit.” prohlásil a šel si obout boty.
Pokračovat ve čtení →
O líné parní mašince
Tenkrát, za časů našich babiček a dědečků se na železnicích ještě proháněly parní mašinky, které za sebou musely mít zvláštní vagón, ve kterém si vozily uhlí. Lidově se mu říkalo uhlák. Vagónek to byl sice pěkně těžký a špinavý, zato pro mašinku byl životně důležitý, a proto si každá správná parní lokomotiva tohoto vagónku vážila.Pokračovat ve čtení →
O nenasytném špačkovi
Žil byl jednou jeden špaček, jehož krásný zpěv byl slyšet široko daleko. Avšak přestože to byl vcelku mrňous, sezobal toho leckdy víc než kdejaký větší pták. Pokračovat ve čtení →
Víla Kapička
Jednou ráno se Verunka probudila, protáhla se, vyčistila si zuby a umyla oči. A jak oči otevřela, seděla před ní na umyvadle malá modrá víla. „Ahoj Verunko.” povídá „já jsem víla Kapička a ráda bych ti řekla něco o vodě.” „Dobrý den, Kapičko. Tak dobře, ráda se dozvím něco nového.” odpověděla radostně Verunka.
Pokračovat ve čtení →O sýrovém strašidýlku
V jednom městě byl obchod se sýry. Prodávali tam sýry kulaté i hranaté, plesnivé i s dírami, všechny druhy, na které si jenom člověk vzpomene. Nebo taky myš. Ty se totiž dozvěděly, že je v podlaze škvíra, a tak chodily každou noc sýry okusovat.Pokračovat ve čtení →
O hlídacím strašidle ve starém stromě
V jednom lese stál starý strom. V jeho korunách měli svá hnízda ptáci i veverky, u jeho kořenů žily žížaly a všem bylo moc dobře. Strom hlídalo jedno staré strašidlo a staralo se o to, aby se všichni měli dobře.
Pokračovat ve čtení →O malé mořské víle a lehátku
V jednom moři žila malá mořská víla. Jako každá mořská víla si ráda hrála s rybkami, trhala mořské řasy a pletla z nich věnečky a závodila s delfíny. Taky ráda sedávala u břehu moře za kamenem a sledovala lidi, kteří se koupali v moři a slunili na pláži.
Pokračovat ve čtení →Dupy, dupy, dub!
Dupy, dupy, dub!
Ovci bolí zub.
Vlk už doma ordinuje,
právě zkouší, který to je.
Jak bylo strašidlo roztomilé
Žilo bylo jedno malé strašidlo. Bylo modré, mělo veliké oči a vypadalo trochu jako medvídek a trochu jako pejsek. Vlastně nebylo vůbec strašidelné a strašit ani pořádně neumělo. Ostatní strašidla se mu smála a ono z toho bylo smutné.Pokračovat ve čtení →
O hodném strašidle a princezně Karolínce
Kdysi dávno, když byl svět ještě plný králů, princezen, strašidel a čarodějnic, bylo úplně normální, že se ze zámku ztratila princezna. Z vedlejších království se sjížděli princové, aby ji našli, zachránili a dostali ji za ženu i s půlkou království a žili šťastně až do smrti.Pokračovat ve čtení →
Jak housle strašidelně vrzaly
Byly jednou jedny housle a ty příšerně vrzaly. Nebylo to tím, že by na ně někdo neuměl hrát, ani tím, že by je někdo neuměl naladit, bylo to proto, že v nich bydlelo houslové strašidlo. A to strašidlo nemělo hudební sluch. A to byl právě průšvih. Už jste někdy slyšeli někoho hrát hrozně falešně? Je to proto, že strašidlo, které v nástroji bydlí, prostě jenom nemá hudební sluch.Pokračovat ve čtení →
O strašidelné vráně
V jednom království žil král a královna a ti měli dceru princeznu. Byla moc krásná a taky hodná a všichni ji měli moc rádi. Vypadalo to, že princezna bude žít dlouho a šťastně do doby, než se provdá za nějakého krásného prince a potom bude žít znovu dlouho a šťastně až do smrti. Jenže to mělo háček.
Pokračovat ve čtení →O víle Vřesence
V jednom krásném lese bylo vřesoviště a v něm žila víla. Jmenovala se Vřesenka a byla celá fialová. Celé dny se starala o to, aby byl vřes krásně čistý a aby všechny staré kytičky poslušně opadaly, a potom je všechny poctivě zametla a kapičkami rosy vydrhla každé místečko.
Pokračovat ve čtení →O bílé paní na pražském hradě
Kdysi dávno žila byla jedna bílá paní. A jak už to tak bývá, strašila na starém hradě uprostřed lesů. Jenomže potom přišli pánové z muzea a rozkázali hrad opravit. A bílá paní se najednou ocitla bez domova. Jenom s malým kufříkem v ruce, do kterého si zabalila svůj závoj, vyrazila do světa najít si nový domov. Tak přišla do Prahy. Hrad nemusela hledat dlouho. Stál totiž na kopci a byl moc dobře vidět ze všech stran. Bílá paní se zastavila na Karlově mostě a zírala na tu nádheru.Pokračovat ve čtení →
