Za sedmero řekami kdysi žil jeden udatný princ. Chránil své město před zlými loupežníky a dohlížel na chudé lidi, aby se měli vždycky dobře. Když tu jednoho dne se dozvěděl, že v horách nedaleko města sídlí drak. Lidé se ho báli, mohl jim přece sníst všechna zvířata! Proto princ na nic nečekal a na svém chrabrém oři se vydal k horám, kde drak měl žít.
Pokračovat ve čtení →
Vilda byl malý dinosauří kluk. Byl celý zelený, jen na hlavě měl dva žluté růžky. Každý mu trčel na jinou stranu. Vilda celé dny běhal venku. Často potkával skupinku dinosauřích kluků hrajících fotbal. Běžel vždycky k nim, míč jim vzal a začal s ním běhat a kopat si do brány.
Pokračovat ve čtení →
Každý rok, když odezní teplé letní dny a pomalu je začne nahrazovat chladné a nevlídné počasí, všichni čápi se sbalí a vyrazí na dalekou cestu do Afriky. Protože je v Africe vždycky teplo, přečkají tam zimu, jako by ani nebyla.
Pokračovat ve čtení →
Ve sklepě jednoho domu na farmě žila malá myší rodinka. Táta, máma, Lukáš a jeho malá sestřička Natálka. Lukáš ze všeho nejraději chodil ven a tam hrál s kamarády fotbal. Každý den chodil na hřiště trénovat.
Pokračovat ve čtení →
Daleko ve vysokých horách, tam, kde už byl jen sníh a žádní lidé, žila smečka vlků. Bydleli v jeskyni. Ta je chránila před větrem a chladem, který byl všude kolem nich. Neměli to v horách jednoduché, ale bylo to pro ně lepší než žít blízko lidí. Jako správná smečka všechno dělali společně. Byli spokojeni a drželi při sobě. Jediné, co je trápilo, byla medvědí rodina, která žila na druhé straně hory. Vlci a medvědi se neměli rádi. Nikdo neví, proč a kdy to začalo, ale bylo to tak.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno stál v našem malém městě zvláštní domek. Vypadal jinak než ostatní. Měl vanilkovou barvu a místo střechy měl velkou třešeň. Celý domek vypadal jako jeden velký muffin. Z oken se mu každý den linula krásná vůně a pomalu se roznášela úplně po celém městě. Byla to vůně různých dobrot a vynikajících pochoutek. V tom domku totiž vařily kmotřičky kuchařky.
Pokračovat ve čtení →
Daleko za městem bydlel v malé vesničce u lesa kluk jménem Tomáš. Tom moc rád chodil na procházky do lesa, na kterých si vždy na nějakém krásném místě udělal piknik, protože jídlo i přírodu zbožňoval.
Pokračovat ve čtení →
Daleko od nás uprostřed velkého oceánu je malý ostrov. Říká se mu čarovný ostrov. Má neobyčejnou schopnost. Dokáže rozeznat, jaký člověk doopravdy je. Jestli má dobré, nebo špatné srdce. Kdokoli na moři ztroskotá a připlave k němu, zažije vždy velmi zvláštní věci.
Pokračovat ve čtení →
Na africké savaně žila krásná rodina lvů. Táta lev, máma lvice a malé lvíče Otík. Otík byl velmi hravé mládě, ale maminku a tatínka poslouchal. Se svými kamarády si hezky hrál a vesele spolu dováděli. Jak Otík rostl, táta lev se rozhodl, že ho naučí lovit a starat se o rodinu. Jednoho dne přeci bude králem zvířat!
Pokračovat ve čtení →
Na samotě u lesa stál jeden krásný dřevěný domeček. Kolem něj byly jen stromy a louky. Na zahradě hlídali pejsci, pásly se tam ovečky a sem tam proběhla kočička. V chlívku si hovělo prasátko a venku se kolem stavení občas prošly srnky a veverky. V domečku to všude vonělo dřevem. Bydlely tam dvě děti. Chlapeček a holčička.
Pokračovat ve čtení →
Pamatujete, jak jsem s maminkou a tatínkem letěla do vesmíru? Cestou jsme potkali mimozemšťany a rodiče mi slíbili, že k nim poletíme na návštěvu. A taky že jsme za pár týdnů letěli. Vypadalo to na veliké dobrodružství, protože jsme neznali přesnou adresu.
Pokračovat ve čtení →
Stejně jako každý rok po pololetním vysvědčení, tak i letos se Karolínka s radostí vydala na prázdniny k babičce a dědečkovi na statek. Venku mrzlo až praštilo a Karolínce bylo jasné, že venku nebude trávit tolik času, jako tomu bývalo o letních prázdninách. I přesto se ale k prarodičům tuze těšila, protože jí společnost dělával křeček, kterému neřekla jinak než Tulík. Zvuk praskajícího ohně v kamnech, teplé ponožky, deka a horká čokoláda v hrníčku. Nic z toho nesmělo v tomto období u babičky a dědečka chybět.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou jedno autíčko, které bylo krásně modré. Ale protože moc rádo jezdilo blátem, nebyla modrá barva vůbec vidět. Autíčko bylo celé zablácené a špinavé.
Pokračovat ve čtení →
Za ledovou horou a černými lesy je malé království. Bydlí v něm moudrý král, který má dvě roztomilé a neposedné děti. Holčička se jmenuje Rozárka. Má krásné hnědé oči jako kaštánky a dlouhé černé vlásky jako havran. Její tvářičky jsou červené a sukýnka věčně od bláta. Chlapeček se jmenuje Honzík. Hnědé vlasy mu stojí na hlavě jako jehličky a jeho obličej vždy září úsměvem. Tatínek, pan král, je má moc rád. Ale protože jsou děti divoké a neposedné, mnohdy s nimi zažije spoustu dobrodružství. Dnes už ví, že se o ně bát nemusí. Mají kamarády, kteří je chrání a pomáhají jim. Jak to ví?
Pokračovat ve čtení →
Povídám povídám pohádku.
Povídám, chceš slyšet pohádku?