Příběh řidiče dodávky

3 min. čtení

Každé ráno přes naše město jezdila dodávka. Byla vždycky hezky čistá, umytá a jezdila podle předpisů. Nedělala hluk. Jezdila tiše a spořádaně. Rozvážela po městě jídlo. Brzy ráno vyjela někam daleko za město, tam kde to nikdo neznal. Nechala se naložit ovocem a zeleninou a jela zpátky do našeho města. Tady jídlo rozvezla do různých stánků. Lide si tam pak chodili kupovat ovoce a zeleninu. Tu dodávku řídil jeden řidič, ale nebyl to jen tak obyčejný řidič.

Na první pohled z něho mohl jít strach. Byl vyšší, na rukách měl velké svaly a jeho pohled byl přísný. Když se ale usmál, tak jeho laskavé studánkově modré oči se rozzářily tak, že z něj už nikdo strach neměl. Moc rád řídil svou dodávku. Taky měl rád, když cestoval. Když ráno vyjížděl, těšil se, až zase vyjede na cestu, aby mohl vidět ta krásná místa, kde ovoce a zelenina roste. O těch místech věděl málokdo. V našem městě věděl jen tenhle řidič, kde jsou a jak nádherně to tam vypadá.

Jednou, když se vracel z cest a měl naloženou plnou dodávku ovoce a zeleniny, přijížděl ke stánku, kde měl nějaké ovoce vyložit. Když v tom jeho dodávka dostala smyk. Byla tak plná a těžká, že ji nemohl zastavit. Točila se pořád dokola. Řidič se jí snažil zastavit, ale nešlo to. Dodávka byla silnější než on. Nakonec strhla stánek a převrátila ho celý na zem. Jeho nákladový prostor se otevřel a všechno ovoce se vysypalo na paní prodavačku, které stánek patřil. Řidič vyběhl z dodávky a pod hromadou pomerančů a jablek se snažil drobnou paní prodavačku najít.

Když najednou po několika minutách se z pod té hromady ozvalo: „Když mi pomůžete postavit znovu stánek a dáte mi nějaký ten pomeranč navíc zadarmo, tak vám to odpustím.“ Řidič odhrnul další pomeranč z hromady a najednou viděl její obličej. Paní prodavačka byla rozcuchaná a trochu špinavá, ale usmívala se. Řidič ji pomohl vstát. A aniž by o tom přemýšlel tak ji srdečně obejmul.

Prodavačka byla překvapená. Nečekala to. V jeho velkém a pevném náručí stydlivě zeptala: „Za co to je? Proč mě tak objímáte?“ „Jsem šťastný, že se vám nic nestalo. Měl jsem o vás velký strach.“ Odpověděl řidič a ještě naposledy ji objal. Potom paní prodavačce pomohl všechno uklidit a dát do pořádku.

Každé ráno, když pak řidič rozvážel ovoce a zeleninu, jeho dodávka nejdéle stála u jednoho stánku. Tam kde měl svou paní prodavačku. Dlouho si vždycky povídali. Dokonce, když byla prodavačka smutná, tak ji řidič vzal na nádherná místa, kde jezdil pro ovoce a zeleninu, o kterých věděl jen on. Vždy jí to vykouzlilo úsměv a on byl za to rád. A i když ona byla obyčejná drobná paní se stydlivým úsměvem a on byl velký a svalnatý muž a každý byl úplně jiný, vzniklo mezi nimi zvláštní pouto přátelství.

4.1/5 - (16 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..