Zvířecí pohádky patří k jedněm z nejoblíbenějších. Zvířátka jsou roztomilá a v pohádkách leccos dovedou. Čekají vás tu domácí zvířátka, lesní zvířátka i zvířátka ze zoo. O nějakém zvířátku je každá pohádka, a že jich není málo. Vyberte si, které zvířátko bude dnes hlavním hrdinou v pohádce na dobrou noc.
Pohádky o zvířátkách klasické jako O 3 prasátkách, Zvířátka a loupežníci nebo netradiční Jak se štěňátko vydalo do světa, O veverce Leontýnce a další.
Byl jednou jeden krásný les, kde žila zvířátka všeho druhu. Našli byste tu malé broučky, krásné ptáčky, mlsné jezevce, ale také velké jeleny s majestátním parožím. Všechna zvířátka v lese se přátelila a nikdo si neprováděl nic zlého. Všichni na sebe byli hodní a kdykoliv někdo ze zvířátek potřeboval s něčím pomoci, mohl se na kohokoliv obrátit.
Pokračovat ve čtení →
Za devatero řekami a za devatero horami stála chaloupka. Vypadala jako perníková, ale nebyla. Byla úplně celá dřevěná. Její okna byla malovaná a z komína vždycky vystupoval dým z voňavého dřeva. V té chaloupce bydlel pohádkový dědeček. Byl to nejlepší vypravěč pohádek. Děti i zvířátka z celého okolí chodila za dědečkem poslechnout si jeho příběhy.
Pokračovat ve čtení →
Každá straka má ráda lesklé věci, to ví všechny malé děti. A straka z naší pohádky, to nebyla žádná výjimka. Kradla kde se dalo. Šperky, mince, drahokamy, dokonce i sojčí peříčko z hnízda uloupila, zkrátka bylo to s ní k nevydržení. Ostatní zvířatka jí domlouvala a vysvětlovala, ale straka vždy slíbila, že zlodějiny nechá, ale za chvíli už zase lítala nad lesem s lesklými řetízky v zobáku.
Pokračovat ve čtení →
Daleko odtud v indiánské zemi žila jedna holčička. Měla dlouhé černé havraní vlasy, vždycky spletené do dvou dlouhatánských copů. Nosila na hlavě pestrobarevnou čelenku, ve které měla zapíchnuté peří. Jmenovala se Inčučuna. Její maminka i tatínek byli taky indiáni a žili ve vysokých stanech.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden rybníček, ve kterém žilo společenství žabiček. Říkaly si Kuňkalky. Tvořily si krásné žabí městečko, kde bylo čisto, dostatek potravy a žily si tam ve svém žabím míru a poklidu. Ale nemělo to trvat napořád.
Pokračovat ve čtení →
Představte si, jak by se vám žilo, kdybyste si svůj domeček pořád nosili na zádech. Kdykoliv by začalo kapat nebo byste se cítili unavení, mohli byste se prostě schovat, přečkat déšť nebo si vydechnout. A přesně takový domeček měla na zádech Zorka, roztomilá šnečí holka.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno v jednom předalekém království žila princezna jménem Sofie. Byla zamilovaná do rytíře Adama a on zase do ní. Mělo to však jeden háček – Sofiin otec, král, tvrdil, že princezna by si měla vzít někoho urozeného, nejlépe prince. Ne nějakého rytíře.
Pokračovat ve čtení →
V tom nejhlubším lese plném mechu, stromů a kapradí žil malý skřítek. Byl malý asi jako hříbek, nosil zelenou špičatou čepici a tvářičky měl pořád červené. Byl moc hodný a pořád se usmíval. Všechna zvířátka ho měla ráda. A protože byl pořád veselý a měl ze všeho radost, všichni mu říkali Radovánek.
Pokračovat ve čtení →
Mezi žirafami byl vysoký krk symbolem krásy – čím vyšší krk žirafa měla, tím byla krásnější. Nejvyšší krk v širokém okolí měla žirafa jménem Sára. To ji činilo nejkrásnější žirafou ze všech. A Sára si to moc dobře uvědomovala – byla na svůj krk velmi pyšná a vůbec se tím netajila. Chovala se k ostatním domýšlivě a povýšeně. Utahovala si z žiraf s menším krkem a kamarádila se jen s těmi, které měly také vysoké krky.
Pokračovat ve čtení →
Za několika lesy a několika poli byl rybník. Plulo na něm několik leknínů a kolem něj rostlo rákosí. Z rákosí se pravidelně ozývaly zvuky. „Kvaky, kvak, kvaky, kvak.“ Takové kvákání znamenalo, že si u rybníka vykládají dva žabáci. Jmenovali se Hop a Skok. Byli to dva žabí bráškové. Žili u rybníka už hodně dlouho. Přes den se před sluníčkem schovávali v rákosí a večer se uvelebili na leknínu, aby zakvákali svou písničku na dobrou noc. Lidé, kteří bydleli u rybníka, si na to tak zvykli, že bez toho nemohli ani usnout. Jeden večer bylo ale něco jinak.
Pokračovat ve čtení →
Rodiče Antárka vždy varovali, ať se vyhýbá lidem. Přestože mu lidé jednou pomohli a odvezli ho k veterináři, když mu bylo špatně, spousta lidí představovala nebezpečí. Lidé byli totiž na zvířata často zlí. Někteří je dokonce lovili. Alespoň tak to Antárkovi rodiče vždy popisovali.
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
Za hlubokým lesem se rozprostírá krásná louka. Je tam plno barevných a voňavých květin. Taky je tam spoustu stromů a drobných keříků. Kolem stromů a keřů poletují malí ptáčci. Bydlí v jejich korunách. Dneska se koná velký den. U ptáčků vyhlásili pěveckou soutěž. Všichni poctivě trénovali a vybírali ty nejhezčí písničky. Měli je zazpívat před porotou. V ní zasedly tři nejmoudřejší sovy. Přiletěly z lesa, aby si poslechly ptáčky zpěváčky.
Pokračovat ve čtení →
Daleko za vesnicí blízko lesů a velkých polí stála krásná farma. Bydlela v ní holčička Mia se svou maminkou. Na farmě žilo spoustu zvířat. Ovce, kozy, krávy a také jeden kůň. Byl to koník, nejlepší přítel Miy. S maminkou se Mia o všechna zvířata starala a měla je moc ráda, ale s koněm to bylo jiné. Měla ho jako svého kamaráda. Byl krásný, vysoký a urostlý. Srst měl celou nádherně černou a lesklou, a protože měl vše černé a jen jedno ucho bílé, říkala mu Mia Ucháč.
Pokračovat ve čtení →
Jak už to tak bývá, v pohádkách se leccos vypráví, ale ne vždycky to bývá pravda. A jedna taková vymyšlená pohádka dělá už po dlouhá léta pořádnou starost ježkům. Tihle roztomilí bodlináči v ní totiž na zádech nosí jablíčka a hrušky a pod jejich tíhou se celí prohýbají. Jak je to ale doopravdy? Vážně nosí ježek na zádech ovoce a ukládá si ho kdesi do zásoby? A jí vůbec ježek ovoce?
Pokračovat ve čtení →
Přišel den, kdy se měl jít Antárek spolu se svým tatínkem učit lovit ryby. Ještě nedávno by proti tomu protestoval – raději by se nadlábnul medem a k rybám by ani nepřičichl. Avšak po tom, co se přecpal medem tolik, že skončil s bolestmi břicha u veterináře, už nemohl med ani vidět a ryby se staly jeho novým oblíbeným pokrmem. Proto se dne, kdy se je naučí sám lovit, už nemohl dočkat.
Pokračovat ve čtení →