Zvířecí pohádky patří k jedněm z nejoblíbenějších. Zvířátka jsou roztomilá a v pohádkách leccos dovedou. Čekají vás tu domácí zvířátka, lesní zvířátka i zvířátka ze zoo. O nějakém zvířátku je každá pohádka, a že jich není málo. Vyberte si, které zvířátko bude dnes hlavním hrdinou v pohádce na dobrou noc.
Pohádky o zvířátkách klasické jako O 3 prasátkách, Zvířátka a loupežníci nebo netradiční Jak se štěňátko vydalo do světa, O veverce Leontýnce a další.
Za sedmero řekami kdysi žil jeden udatný princ. Chránil své město před zlými loupežníky a dohlížel na chudé lidi, aby se měli vždycky dobře. Když tu jednoho dne se dozvěděl, že v horách nedaleko města sídlí drak. Lidé se ho báli, mohl jim přece sníst všechna zvířata! Proto princ na nic nečekal a na svém chrabrém oři se vydal k horám, kde drak měl žít.
Pokračovat ve čtení →
Vilda byl malý dinosauří kluk. Byl celý zelený, jen na hlavě měl dva žluté růžky. Každý mu trčel na jinou stranu. Vilda celé dny běhal venku. Často potkával skupinku dinosauřích kluků hrajících fotbal. Běžel vždycky k nim, míč jim vzal a začal s ním běhat a kopat si do brány.
Pokračovat ve čtení →
Každý rok, když odezní teplé letní dny a pomalu je začne nahrazovat chladné a nevlídné počasí, všichni čápi se sbalí a vyrazí na dalekou cestu do Afriky. Protože je v Africe vždycky teplo, přečkají tam zimu, jako by ani nebyla.
Pokračovat ve čtení →
Ve sklepě jednoho domu na farmě žila malá myší rodinka. Táta, máma, Lukáš a jeho malá sestřička Natálka. Lukáš ze všeho nejraději chodil ven a tam hrál s kamarády fotbal. Každý den chodil na hřiště trénovat.
Pokračovat ve čtení →
Daleko ve vysokých horách, tam, kde už byl jen sníh a žádní lidé, žila smečka vlků. Bydleli v jeskyni. Ta je chránila před větrem a chladem, který byl všude kolem nich. Neměli to v horách jednoduché, ale bylo to pro ně lepší než žít blízko lidí.
Pokračovat ve čtení →
Na africké savaně žila krásná rodina lvů. Táta lev, máma lvice a malé lvíče Otík. Otík byl velmi hravé mládě, ale maminku a tatínka poslouchal. Se svými kamarády si hezky hrál a vesele spolu dováděli. Jak Otík rostl, táta lev se rozhodl, že ho naučí lovit a starat se o rodinu. Jednoho dne přeci bude králem zvířat!
Pokračovat ve čtení →
Dnes vám budu vyprávět o vysoké převysoké žirafě, které nikdo neřekne jinak než Máša. Možná se budete divit, ale Máša od svého narození nežila v Africe, jak je tomu běžně, nýbrž tady – v České republice. Měla vysokou a celkově prostornou stáj, v jejíž střeše se nacházelo okénko, kterým mohla pozorovat nejen noční oblohu. Každý den ji chodil poklízet Jeník. Nastlal jí vysokou vrstvu slámy, nalil čisté vody, nasypal krmení a také se s ní pomazlil. To měla Máša ze všeho nejradši.
Pokračovat ve čtení →
Byl jeden pasáček a ten měl na starosti mnoho oveček. Zlaté sluníčko už se večer sklánělo za hory a on ještě pásl své ovečky za rozvodněným potokem. I chtěl je hnát domů, ale přes potok vedla uzoučká lávka, takže jen jedna ovečka za druhou mohla potok přecházet. Počkejme tedy, až je přežene, potom vám budu povídat dál.
Pokračovat ve čtení →
Malého zajíčka a ještě menší šedivou myšku spojovalo již několik let silné přátelské pouto. Ačkoliv v zimním období myška trávila většinu svého času v teple svého domova, velice si rozuměli a často si spolu hráli.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno se každý den, bylo to časně ráno, na Zemi snášel klobouk kouzelníka Pokustona. Nebyl to vůbec obyčejný klobouk. V tom klobouku totiž bydleli dva bílí králíci, kteří se jmenovali Bob a Bobek. Bob byl malý a nápaditý a Bobek byl naopak vysoký a chytrý.
Pokračovat ve čtení →
Bůh se rozhněval na lidi, že si nevážili jeden druhého a na celou zemi poslal po několik let po sobě veliké sucho. Lidé na jaře zaseli obilí, ale nic se neurodilo a nastal veliký hlad.
Tahle pohádka je pro členy Pohádkozemě.
Kdysi dávno žilo štěňátko, které celé dny řádilo, hrálo si se sourozenci a dělalo svým rodičům radost. Ovšem vždy, když se začalo stmívat, tak se štěňátko úplně změnilo. Bylo tiché a opatrné. Maminka s tatínkem nevěděli, co se s ním děje, a tak se s ním rozhodli promluvit.
Pokračovat ve čtení →
Mnoho vody uteklo a zejména mnoho loužiček přibylo. Dášeňka už není bezmocný uzlíček s třesoucím se ocáskem, nýbrž náramně samostatné, chlupaté, zubaté a neposedné štěňátko.
Pokračovat ve čtení →
Jmenuju se Maruška, Mája a někdy jsem taky princezna Marie. Už dávno nejsem mimino, ale nejsem ani velká holka. Maminka říká, že jsem vrně – to je velké mrně. Teprve poznávám svět a u toho zažívám různé příhody. Víte co? Budu vám je vyprávět. Začnu příběhem o mých dvou nerozlučných kamarádech plyšácích, králíčku Toníkovi a muchláčku Hajánkovi.
Pokračovat ve čtení →
V lese přebývala chamtivá veverka Verunka. Všechny oříšky z širokého okolí si schovávala pod polštář, všechny žaludy chtěla jen pro sebe. Ostatní veverky ji za to velmi neměly rády, protože jim pak pořád kručelo v bříšku a musely pro oříšky až do vedlejšího lesa.
Pokračovat ve čtení →