Malý Honza byl velice líný kluk. Zatímco si všichni venku hráli, on ležel v posteli a spal nebo jen tak lelkoval. Neměl proto žádné kamarády a všichni se vysmívali celé jeho rodině.
Pokračovat ve čtení →Líný Honza na výletě
Pohádky o dětech
Už máte dost princezen a velkých bohatýrů? V těchto pohádkách jsou hlavními postavami děti. Možná se právě v pohádce o dětech vaše dítko pozná nebo si odnese ponaučení. A pokud vám chybí pohádka o vašem dítěti, zkuste nám napsat. Pohádky o dítěti na přání umíme vyprávět také.
Jak si malý Honzík začal nechat mýt vlásky
Malý Honzík se každý večer koupal, ale tuze nerad měl mokrou hlavu. Když mu maminka chtěla umýt vlásky, začal brečet, křičet, plácat rukama kolem sebe a nebylo s ním pořízení.
Pokračovat ve čtení →O hloupé Líze
Líza byla děvče na vdávání. Byla nejhezčí ze vsi, měla dobré srdce a také se uměla k práci řádné postavit. Měla však jednu chybu, byla neuvěřitelné hloupá. Lidé na trhu si z ní tropili legraci a vždy ji při nákupu nějak napálili.
Pokračovat ve čtení →Jak si Terezka našla kamaráda
V malé chaloupce na kraji lesa žila jedna rodinka: tatínek, maminka a jejich dceruška Terezka. Měli se moc rádi a nic jim nechybělo. Chodili do lesa na jahody a hráli na schovávanou. Ale když šli rodiče do lesa na dříví, Terezka si neměla s kým hrát. Její tatínek a maminka totiž v lese každé dopoledne pracovali. Terezka si zatím doma hrála s panenkou, koupala se v potoce nebo sbírala lesní jahody na kraji lesa. Měla všechno, co potřebovala, jenom ne kamaráda, se kterým by si mohla hrát.
Pokračovat ve čtení →O zapeklitém hrášku
Byla jednou jedna malá holčička. Byla hodně malá a vše si hned musela vyzkoušet.
Pokračovat ve čtení →Ty toho dokážeš nejvíce
Frantík, Ludvík a Karlík, to jsou kluci našich sousedů, které jsem poznal teprve nedávno. Oni se se mnou nechtějí kamarádit. Jsem podle nich jiný. Čím jiný, to nevím. Oni se mi za to smějí. Ptal jsem se maminky, čím jsem jiný. A ona mi řekla, že je to tím, že nemám tatínka. Kluci ho totiž mají. Byl jsem z toho smutný.
Pokračovat ve čtení →O líné Evuli
Panímáma Nováková měla dvě děti – syna Petra a dceru Evu, které nikdo z vesničanů neřekl jinak než Evule. Jak začala válka, Petr musel narukovat. Po měsíci padl hrdinně v boji. Panímámě Novákové zůstala jen dcera. Zatímco Petr ji ve všem pomohl, Evule celý den ležela v posteli a svou mámu jen sekýrovala, co jí má přinést a udělat. Tak to trvalo několik let.
Pokračovat ve čtení →Potrefená husa se vždy ozve
S Martinou a Lenkou jsme byly venku a povídaly si. Lenka byla duchem nepřítomná. Stále myslí na prince a princezny. Pod každým lístečkem vidí malé království a představuje si hemžení na jeho dvoře. My jsme si o ní začaly myslet, že je snad sama tou princeznou, která se v ní ukrývá před světem, před nějakým zlým čarodějem, nebo dokonce sedmihlavou saní? Jak ji ale zachránit. Nebo není princeznou?
Pokračovat ve čtení →Ztracený Toníček
Byl jednou jeden kluk. Jmenoval se Tonda. Byl malý, a proto chodil s maminkou po městě za ruku. Jednoho dne se maminka rozhodla, že s Toníkem pojedou na nákup. Museli jet tramvají, pak metrem, potom kousek autobusem a od zastávky jít pěšky.
Pokračovat ve čtení →Létající přikrývka
Byl jednou jeden chlapeček jménem Pavlík. Žil se svou maminkou, starším bratrem a sestrou v malém domečku. Měl jednu věc, kterou nade vše miloval – starou červenou přikrývku. Tahal ji všude s sebou.
Pokračovat ve čtení →Sněhová královna
Kdysi dávno žily vedle sebe chlapec Káj a dívka Gerda. Byli nejlepší přátelé, měli se rádi jako sourozenci a trávili spolu každý den. V létě si hráli mezi květinami na zahrádce a v zimě pozorovali sníh padající za oknem. Rádi také poslouchali pohádky, které jim babička každý den vyprávěla. Jednoho večera jim pověděla příběh o Sněhové královně, která vládne zimě a její pohled je chladný jako led. Vyprávěla, že někdy kreslí na okna podivné obrazce. Káj se smál a tvrdil, že ho žádná královna nevyděsí.
Noční dobrodružství
Jedné klidné noci se malý Petřík, bydlící s rodinou v malebném domku na okraji lesa, rozhodl pro tajnou výpravu. Svůj odvážný plán prozradil i svému věrnému psímu kamarádovi Bobíkovi. Než se vydali ven vstříc dobrodružství, Petřík si z lednice vzal na cestu pořádný kus dortu. Bobík se nadšeně olízl a vyskočil z okna. „Ještěže jsme v přízemí,“ zhodnotil to Petřík a proklouzl také oknem ven, kde už na něj nedočkavě čekal jeho psí průzkumník.
Pokračovat ve čtení →