Pohádky na 3 až 7 minut čtení. Užijte si pohádkové čtení s dětmi.
To byl dneska den. Všichni jsou unavení, nejvíc maminky a tatínkové, ale děti přesto chtějí slyšet pohádku. Co s tím? Je to lehké. V takových případech pomohou krátké pohádky, které rychle odsýpají, a přesto neztrácí nic ze svého kouzla. Jestli se už těšíte do postele, přečtěte si krátkou pohádku, dejte si pusu na dobrou noc a hurá do hajan. Na dlouhou pohádku bude čas zase příště.
Černá asfaltová cesta, bílé značení pruhů a všude okolo značky s pravidly. Po této cestě autíčko jezdilo každý den do práce a pak za rodinou. Ovšem jednoho dne ho tato cesta přestala bavit. Chtěl poznat víc, než jen jednu a tu samou cestu, kde se nikdy nic neměnilo. Jednoho dne tak přijelo domů, až ke svým rodičům.
Pokračovat ve čtení →
Na jednom malém dvoře uprostřed vesnice žilo kuřátko. I když po dvoře pobíhalo více kuřátek, toto kuřátko bylo ze všech nejžlutější a stalo se také nejpyšnější, že právě ono je to nejvíce žluté kuřátko. Chodilo se zobáčkem namířeným vzhůru a pomýšlelo, jak všechna ostatní kuřátka musí tu nádhernou žluť závidět. Ve skutečnosti ale kuřátka pranic nezáviděla. Vesele si spolu hrála a pyšného kuřátka si nevšímala.
Pokračovat ve čtení →
Sluníčko začínalo nabírat na své síle a na obloze bylo vidět stále častěji. Na několika málo místech, kam jeho paprsky ještě nedosáhly, zem však stále pokrývaly zbytky sněhu a ledu, které se rozpouštěly velice pomalu. Louky, zahrady a další zákoutí v přírodě se pomaličku začínaly zelenat, avšak po rozkvetlých sedmikráskách, pampeliškách či sasankách ještě nebylo ani vidu, ani slechu. Až na jednu sasanku, která se probudila příliš brzy. A jak to s ní nakonec dopadlo?
Pokračovat ve čtení →
Na mýtince stál domeček a v tom domečku žil statný dřevorubec se svou ženou. Měli se moc rádi, avšak byli velmi chudí. Dům se jim rozpadal, děravou střechou dovnitř zatékalo a na jídlo jim moc peněz také nezbývalo.
Pokračovat ve čtení →
Velikonoce se hojně označují jako svátky jara. Ptáte se proč? Příroda se probouzí, všechny možné květinky začínají vyrůstat ze země, stromy krásně pučí, zvířátka se rozmnožují a vše se krásně začíná zelenat. A právě v tomto období se odehrál příběh, který vám dnes budu vyprávět.
Pokračovat ve čtení →
Malý Jeník právě seděl v autě a s úžasem sledoval okolní plynoucí krajinu. Už se nemohl dočkat, až dojede k babičce, u které trávil jarní prázdniny nejradši. Babička sice bydlela ve městě, měl to tam ale rád. Tolik hřišť, obchodů s hračkami a sladkostmi u nich na vesnici neměli.
Pokračovat ve čtení →
Na rozlehlém poli nedaleko lesa, žila zelená housenka, které nikdo neřekl jinak než Píďa. Ta zde byla velice šťastná, protože tu měla celé pole se zelím, na němž si každý den velmi pochutnávala. Bydleli tu s ní i její kamarádi a také rodina.
Pokračovat ve čtení →
V jedné malebné české vesničce stál rozlehlý statek, kde žil hospodář se svojí ženou a třemi syny – Jakubem, Václavem a Josefem. Život na statku obnášel moc práce, avšak tu zastávali jen hospodář a jeho žena. Jakub, Václav i Josef totiž byli tuze líní a jejich oblíbeným místečkem byla vyhřátá pec.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden leprikón jménem Lolo, který žil v nevelké vesničce spolu s dalšími leprikóny. Leprikóni jsou malí vousatí skřítci v zelených oblečcích a kloboučcích, jejichž úkolem je hlídat hrnec zlata, který se objevuje vždy na konci duhy. Mají totiž bránit tomu, aby hrnec se zlatem někdo našel a to všemi možnými způsoby. Tyto způsoby často zahrnují různé naschvály a zákeřnosti, které mají lidi od hledání pokladu odradit. Nedělají to však jen kvůli ochraně pokladu, ale také prostě proto, že je to baví.
Pokračovat ve čtení →
Když zoologická zahrada konečně otevřela brány pro své návštěvníky, mohla se pochlubit mnoha novými přírůstky. A některé byly skutečně vzácností, jako třeba zebří mládě.
Jako každé dítko se měla malá zebra náramně k světu, překypovala energií a občas i své rodiče pozlobila. Vybírala v jídle, chodila kam neměla apod.
Pokračovat ve čtení →
Na druhém konci naší planety Země se nachází jeden z mnoha deštných pralesů, v němž před několika lety žil papoušek, jehož tělo pokrývala lesklá červená peříčka. Jmenoval se Riko. Svůj domov měl v koruně jednoho vysokého stromu, kde se mu velice líbilo. Měl tam výhled na velkou část pralesa, a díky tomu mohl jednoho dne pomoci zachránit život několika zvířátkům, která žila dole v pralese. Co se stalo? To vám právě teď povím.
Pokračovat ve čtení →
Dokud byl Honza malý kluk, nejraději na píšťalu pískal a na stráni sedával. Když mu bylo šestnáct let, povídala mu máma: „Honzo, vyučíš se kovářem.“ Tak šli ke kováři a ten vzal Honzu do učení.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden král a měl ve své královské zahradě vzácnou jabloň, která mu dávala zlatá jablíčka. Jablíčka se ovšem začala ztrácet a zloděje nemohli dostat. Král nechal vyhlásit po celém království, že kdo zloděje chytí, ten dostane hromadu peněz.
Pokračovat ve čtení →
Bylo takhle jednou jedno stádo koní, které žilo na farmě strýčka Toma. Mezi všemi těmi koni všech různých barev byl i jeden jednorožec, který byl ale velmi smutný, nikdo ho totiž neviděl. Abyste mohli vidět jednorožce, musíte totiž věřit na kouzla, a na ty dnes už nikdo nevěří.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna krásná princezna Anička. Měla dlouhé vlásky, modrá očička a ráda nosila šatičky. Anička byla i velmi moudrá, hodná a každému pomáhala.
Pokračovat ve čtení →