Vzhůru do pohádky o kouzlech. V Pohádkozemi kouzlí kdekdo a kdeco. Máme tu kouzla paní Zimy či pana Podzimu, skřítci vykouzlí každou chvíli úsměv na vašich tvářích a nechybí ani kouzlo lásky. Učaroval vám náš svět kouzelných pohádek? Už v něm na vás čekáme.
Kdysi dávno stál v našem malém městě zvláštní domek. Vypadal jinak než ostatní. Měl vanilkovou barvu a místo střechy měl velkou třešeň. Celý domek vypadal jako jeden velký muffin. Z oken se mu každý den linula krásná vůně a pomalu se roznášela úplně po celém městě. Byla to vůně různých dobrot a vynikajících pochoutek. V tom domku totiž vařily kmotřičky kuchařky.
Pokračovat ve čtení →
Daleko od nás uprostřed velkého oceánu je malý ostrov. Říká se mu čarovný ostrov. Má neobyčejnou schopnost. Dokáže rozeznat, jaký člověk doopravdy je. Jestli má dobré, nebo špatné srdce. Kdokoli na moři ztroskotá a připlave k němu, zažije vždy velmi zvláštní věci.
Pokračovat ve čtení →
Na samotě u lesa stál jeden krásný dřevěný domeček. Kolem něj byly jen stromy a louky. Na zahradě hlídali pejsci, pásly se tam ovečky a sem tam proběhla kočička. V chlívku si hovělo prasátko a venku se kolem stavení občas prošly srnky a veverky. V domečku to všude vonělo dřevem. Bydlely tam dvě děti. Chlapeček a holčička.
Pokračovat ve čtení →
Na jednom opuštěném ostrově uprostřed moře žil jeden chudý rybář se svojí ženou. Bydleli v chaloupce, která byli již velmi stará. Každý den brzy ráno rybář vyplouval na moře ve své malé loďce, aby nachytal nějaké ryby k obědu.
Pokračovat ve čtení →
Za sedmero horami a sedmero řekami, na vysokém vrcholku v honosném zámku žila princezna tak krásná, že se o její půvabné tváři šeptalo po celém království. Její komnata byla zvláštní – měla dvanáct oken, a čím dál princezna postupovala od prvního k poslednímu, tím dál dohlédla. Z dvanáctého viděla celou svou říši – od horských vrcholků až po nejskrytější kouty pod zemí.
Pokračovat ve čtení →
V dávných dobách, kdy pohádky nebyly vymyšlenými příběhy, ale skutečností, žil ve svém království mladý a krásný princ. Každému se z jeho krásy a bohatství tajil dech a princ z toho natolik zpychl, že se zapomněl chovat k lidem s úctou. Zajímal se jen o přepych a obklopoval se pouze nádhernými věcmi, mezilidské vztahy považoval za nedůležité.
Pokračovat ve čtení →
V nádherném zámku obklopeném růžovými zahradami a staletými košatými stromy žil moudrý král Bohuslav se svou jedinou dcerou, princeznou Květuškou. Byla to dívka s laskavým srdcem a očima tak jasnýma, že připomínaly ranní nebe. Milovala dlouhé procházky po zámeckých zahradách, kde se zastavovala u každého květu, pohladila srnku nebo si popovídala s ptáčky, kteří jí nosili novinky z okolního světa.
Pokračovat ve čtení →