Za sedmero horami a sedmero řekami, na vysokém vrcholku v honosném zámku žila princezna tak krásná, že se o její půvabné tváři šeptalo po celém království. Její komnata byla zvláštní – měla dvanáct oken, a čím dál princezna postupovala od prvního k poslednímu, tím dál dohlédla. Z dvanáctého viděla celou svou říši – od horských vrcholků až po nejskrytější kouty pod zemí.
Princezna byla chytrá a mazaná a nehodlala se vdát za nikoho, kdo by neprokázal důvtip. Proto vyhlásila, že jejím mužem se stane jen ten, kdo se před ní dokáže schovat tak dobře, aby ho ani z dvanáctého okna neobjevila. Kdo selže, bude na sedm let vykázán z království.
Zpráva o této výzvě se rozšířila široko daleko a mnozí urození nápadníci se snažili uspět, ale marně. A princezna se tím docela bavila, protože do vdavek se nijak nehnala.
Jednoho dne do království zavítali tři bratři, kteří se rozhodli zkusit své štěstí.
Nejstarší se schoval do jámy, ale princezna ho spatřila už z prvního okna. Prostředního bratra odhalila stejně snadno, když se ukryl do sklepení zámku. Oba byli vyhnáni.
Pak před princeznu předstoupil nejmladší bratr, pohledný a chytrý mládenec jménem Petr, a prosil o tři pokusy. „Když mě i potřetí najdeš, navždy odejdu,“ slíbil. Princezna souhlasila – ten mladík jí byl sympatický, ale věděla, že stejně neuspěje.
Mládenec dlouho přemýšlel, ale žádná skrýš mu nepřipadala dost dobrá. Vzal tedy pušku a vydal se do lesa na lov, aby si vytříbil myšlenky. Zvedl pušku k rameni a zamířil na havrana, ale než stačil vystřelit, havran vykřikl:
„Nestřílej! Ještě ti budu užitečný.“
Petr tedy havrana nechal být.
Šel dál v jezeře zahlédl rybu. Znovu zvedl pušku, ale ryba na něj zavolala:
„Nestřílej! Jednou ti pomohu.“
A tak ji nechal plavat.
Na lesní cestě potkal kulhající lišku. Namířil na ni, ale liška úpěnlivě prosila:
„Nestřílej! Místo toho mi vytáhni trn z tlapky.“
Mládenec jí pomohl a liška mu za to slíbila, že až bude v nouzi, přijde mu na pomoc.
Den se chýlil ke konci a on stále neměl žádnou skrýš. Vzpomněl si tedy na havrana a zavolal ho. Pták mu přinesl vajíčko, rozlomil ho, mládence schoval dovnitř a zase skořápky spojil. Pak vejce odnesl do hnízda a posadil se na něj.
Druhého dne princezna začala hledat. Nakukovala z prvního okna – nic. Z druhého – stále nic. Přistoupila k třetímu, čtvrtému, pátému… Až z jedenáctého okna zahlédla něco podezřelého v havraním hnízdě. Ihned přikázala vejce rozbít a mládence odhalila.
Pro druhý pokus zkusil Petr poprosit o skrýš rybu. Ta ho schovala ve svém bříšku a ponořila se na dno jezera. Princezna tentokrát musela dojít až k dvanáctému oknu, aby ho objevila. „Už ti zbývá jen jeden pokus,“ varovala ho.
Mládenec se v zoufalství obrátil na lišku. Ta se ponořila do lesní studánky, a když se vynořila, byl z ní urozený kupec. „Teď se ponoř ty,“ vybídla mládence. Ten ji poslechl – a v okamžiku se proměnil v rozkošné morčátko.
Kupec se s morčetem vydal do města a zanedlouho se o něm doslechla i princezna. Když spatřila hebkého tvorečka, zatoužila ho mít a ihned ho koupila. Liška-kupec se k mládenci naklonila a zašeptala mu: „Až se půjde princezna dívat z oken, schovej se pod její cop.“
Princezna opět začala hledat. Z prvního okna nic. Z druhého nic. A tak to šlo dál, až všech jedenáct oken bylo zavřeno. Roztřeseně došla k poslednímu, ale marně se rozhlížela. S odporem okno zabouchla a vtom ucítila, jak se jí pod copem něco pohnulo.
Popadla malé morčátko, mrštila jím o zem a vykřikla:
„Ztrať se mi z očí!“
Mládenec běžel ke studánce, ponořil se do ní a vrátil se do své podoby. Liška se na něj usmála a s přáním štěstí odběhla zpátky do lesa.
Vrátil se na zámek a princezna, ač trochu rozladěná, musela uznat, že splnil její podmínky. A co víc – líbil se jí. Tak se konala veliká svatba a slavilo se sedm dní a sedm nocí. O tom, jak se schoval, však princezně nikdy neřekl – stejně by mu to nevěřila.
Princezna pochopila, že si svými rozmary málem zkazila štěstí, a stala se uvážlivou mladou dámou a moudrou královnou. Mladý Petr s laskavým srdcem byl dobrým manželem i králem. A tak spolu žili šťastně až do smrti.
Nevím kdo tuto pohádku napsal, ale myslím si, že není pro děti. Není naučná, není ani hezká a konec je teda velmi osekaný.
Terezo, díky za komentář, každý názor a podnět je vítaný. Napsal to jeden z redaktorů, a jak bude chvilka a chuť, upravím to.
Já teda nevím co není pro děti. Moje děti chtějí výhradně pohádky z tohoto webu a dcerka si konkrétně přeje tuto pohádku. Ono asi nejde ani tak o to o čem pohádka je, jako spíš o to že dětem čtu před spaním a ony mě poslouchají. Pohádky znají z paměti. Stačí dvě a holky jsou v limbu.
Já mám tenhle web rád už proto že můžu číst přímo z mobilu at jsem doma či na dovolené. A pohádek stále přibývá takže je stále co číst.
Dokonce bych řekl, že se i zlepšuje kvalita češtiny. Překlepů a gramatických chyb ubývá. Takže taky spokojenost. Kdysi to byla dost hrůza a musel jsem to při čtení opravovat aby to bylo česky.
Za Nás, děkujeme?. Zrovna jsem dočetla, a Eliška už spinká.
Pohádka je moc fajn, líbí se tříleté dceři i desetiletému synovi. Díky za pohádky. Vždy sem zavítám, když mi dojde fantazie.
Zdravím.. Já jsem moc spokojená a mé děti taky. Vždycky jsou tu pohádky, které nás hezky pobaví a vždycky u nich děti usnou.. Je to perfektní… Děkujeme
Mne se nelibila. Nebyla poucna. Triskat oknem ne diky. Morce ze studanky a v brise ryby fakt ujety dost. Nehezke.
Co čtenář, to názor. Díky za ně! 🙂
Hlavně střílet na rybu, to je dobrý nesmysl. Námět pohádky byl povedený,ale obsah takový divný.
My jsme spokojeni, hezky napsané, dcera usnula, co víc si přát?? A pro ty, kterým to přijde málo poučné, poučení tu přeci bylo. Princ se slitoval nad zvířátky, a lišce vytrhl trn a zvířátka se mu odměnila… Díky za pohádku, líbila se nám ❤️..