Je to už velmi dávno, kdy v jednom velkém království, žila princezna, která se jmenovala Zlatovláska. Proč se jí říkalo zrovna Zlatovláska? Tato malá princeznička měla krásné dlouhé zlaté vlásky, které zářily na míle a míle daleko. Díky jejím krásným vlasům znal Zlatovlásku každý člověk z širokého okolí.
Jednoho překrásného letního dne, kdy sluníčko krásně svítilo, neměla princezna co dělat. Bylo záhadou, kam se najednou ztratily její kamarádky. Toho dne se Zlatovláska cítila velmi osamělá a zoufalá. Rozhodla se, že se vydá na malou procházku do lesa směrem ke studánce, když je tak hezký slunečný den.
Když Zlatovláska procházela okolo lesní chaloupky, kterou tam nikdy nespatřila, jako by zaslechla volání o pomoc. Byl to hlásek tenký a pronikavý. Nezdálo se jí to? Ne! Opravdu to slyšela. Princezna se pomalu přibližovala k chaloupce, u které byla hluboká studna. Hlas se ozýval přímo z té studny. Princezna se k ní přistoupila a na jejím dne uviděla malou myšičku, která tam spadla a nemohla se dostat ven.
Zlatovláska přemýšlela, jak by myšce mohla pomoci. Snažila se jí podávat různé listy a klacíky, aby po nich myška vyšplhala nahoru, avšak všechny byly příliš krátké. Zlatovláska byla velmi chytrá princezna, a tak ji napadl dobrý nápad. Své dlouhé vlasy si stáhla do ohonu a spustila je myšičce dolů do hluboké studny. Myška se vlasů pevně chytila a vyšplhala po nich až na samý vrchol studny.
Myška princezně hezky poděkovala za záchranu jejího života a nabídla princezně, že ji doprovodí k lesní studánce a bude si s ní cestou hrát. Princezna byla moc šťastná, že mohla udělat dobrý skutek, že myšce mohla zachránit život. Princezna si s myšičkou hrála celé odpoledne, ale i další dny, kdy si na ni kamarádky nenašly čas a vůbec jí nevadilo, že myška je ze zvířecí říše.
