O princezně, která pořád jedla

Byla jednou jedna princezna, kterou nic nebavilo. Neprocházela se v zahradě, nejezdila na koni, nemalovala obrázky, nehrála na housle ani nečetla knihy. Jen jedla a odpočívala. Nevěříte? Tak poslouchejte.

Ráno vstala, nasnídala se a zase si musela odpočinout. Když si odpočinula, zase vyžadovala svačinu. Pak si opět na chvíli lehla a ležela, dokud nebyl oběd. Po obědě byla tak unavená, že až do svačiny odpočívala a po svačině se začala chystat k večeři. Král a kuchaři z toho byli velmi nešťastní. Král byl nešťastný proto, že princezna byla větší a větší a už skoro nemohla projít přes dveře. Všechny šaty jí byly malé a v kočáru se už spolu také nemohli vozit, protože ji koně nedokázali utáhnout. Kuchaři byli nešťastní zase proto, že princezně nestíhali tolik vařit. Pomalu docházelo maso i cukr, zásob ve sklepech ubývalo. Jednoho dne, když se zase princezna dokutálela do kuchyně, aby si vyptala jídlo, král se rozbrečel. Přišla ho utěšovat stará služka, která mu poradila, že ví, jak by se dalo princezně pomoci. Král souhlasil a slíbil, že udělá všechno tak, jak mu služka poradí.

Služka vzala princeznu ke své sestře, která bydlela daleko v horách. Princezna byla rozzlobená. Nebylo tam ani měkkých postelí, ani čistých pokojů a nebylo tam ani kuchařů, kteří by jí vařili. Služčina sestra jí přikázala, že pokud chce jíst, musí pracovat. Princezna nesouhlasila, ale po pár hodinách zjistila, že jí nic jiného nezbývá. Král ji tam nechal a nikdo jiný jí nepomůže. Princezna začala tedy dělat to, co jí služčina sestra přikázala. Nosila vodu, pracovala na zahradě, ukládala dřevo, myla podlahu, prala peřiny. A za to všechno dostala jen chleba s máslem a sklenici mléka. Princezna byla rozzlobená, ale nic naplat, musela dělat to, co jí řekla služčina sestra.

Za rok se princezna vrátila na hrad ke králi. Byla úplně změněná. Byla hezká a hubená a kromě toho i pracovitá. Sama chodila do kuchyně pomáhat kuchaři, ale to, co navařila, nesnědla sama – nosila to jídlo chudým lidem, kteří byli hladoví.