Když se chumelilo a chladný vítr lechtal na líčkách, paní zima už hlásila svůj velkolepý příchod. Ulice měst i vesnic zdobila krásná třpytivá světýlka, mezi nimiž se vznášela ta nejsladší vůně horké čokolády či perníčků. A ta nejsladší vůně šla od malé Aničky. Vůně skořice a vanilky z připravování těsta nezaplavila jen jejich kuchyni, ale celé městečko!
Maminka své chytré dceři Aničce zavázala zástěru a spolu chystaly těsto na chutné perníky. Dcerku nejvíc bavilo míchat všelijaké suroviny.
„Vypadáš jako sněhulák!“ zasmála se Anička, když její maminka měla své tváře od mouky.
„A ty jako strašidlo!“ řekla mamka a dala jí špetku mouky na nos. Společně míchaly chutné ingredience a jejich kouzelný smích naplnil kuchyni jako melodie veselé vánoční koledy. Když bylo těsto hotové, přišla na řadu Aniččina nejoblíbenější činnost! Vykrajování perníčků! Vykrojila srdíčko, stromeček, perníček i dáreček! Všechny perníčky vypadaly tak chutně, že by je nejraději Anička hned spapala… Ale z toho by ji bolelo bříško. Když chladné zubaté slunce začalo pomalu zapadat, vánoční perníčky vložily Anička s maminkou do trouby a po chvíli byly konečně hotové.
Když se perníčky chladily na stojanech se sladkou lákavou vůní, holčička se zamyslela: „Co jen uděláme s tolika perníčky?“
„No přece o Vánocích spapáme!“ řekla holčičce maminka. Kuchyňský stůl se proměnil v cukrárnu, kterou zdobilo množství krásně zdobených pamlsků všelijakých tvarů.
„Tyhle vypadají úžasně!“ zvolal táta, když vešel do kuchyně, a hned byl jeden perník fuč.
Anička zářila štěstím. Ne však proto, že se jí podařily perníčky, ale proto jak tatínkovi udělala radost a jak mu perníky chutnaly. Proto se holčička rozhodla, že chce tento pocit radosti z toho, jak se s někým podělí, ještě zažít.
Holčička řekla mamince svůj tajný plán a maminka dojatá Aniččiným nápadem souhlasila. Holčička se pořádně oblékla a vydala se do ledových ulic. A v rukách neměla nic jiného než košík se svými sladkými dobrotami. Každého, kdo šel kolem, holčička štědře odměnila za nic jiného než za jejich úsměv. S přáním šťastných svátků si lidé na ulicích, jak chudí, tak bohatí, vychutnávali dobroty od malé Aničky. V tu chvíli byste nikoho smutného nenašli a mezi smíchem a drobky z perníčků byste pocítili toho pravého ducha Vánoc – radost ze sounáležitosti a sladkost společných chvil.
A přesně o tom jsou Vánoce. O tom, abychom byli všichni spolu, uměli si pomoci a hlavně byli k sobě hodní i štědří. Tak jako malá Anička, která z toho, že nabídla celému městu své perníčky, měla tu největší radost!
