Adventní pohádka 7. z 24
„Kdysi dávno putoval Josef s Pannou Marií do Betléma. Na cestu jim svítila jasná hvězda. Jenže nikde nesehnali nocleh, nikdo je u sebe nechtěl nechat přenocovat. Josefovi a Marii, která čekala děťátko, nezbylo než jít spát do chléva na seno.
Tu noc se Marii narodilo miminko. Jmenovalo se Ježíšek. Oba chudí lidé neměli nic, a tak miminko zavinuli do plenčiček a uložili do teplého sena do jesliček. Kolem něj se objevili andělé a zpívali mu ukolébavky o tom, že se, až vyroste, stane spasitelem, člověkem spravedlivým, který bude dávat chudým.
To samé letěli andělé rozhlásit pastýřům, kteří pásli ovečky. Ti se hned vydali na cestu do Betléma. Aby nepřišli s prázdnou k tak výjimečnému děťátku, vzali s sebou dary a už pospíchali přivítat svého budoucího krále.
No a z východu se vypravili na cestu také tři mudrcové, králové. Cestu jim ukazovala zářící hvězda, kometa. Ti tři přinesli Ježíškovi velmi cenné dary – myrhu, kadidlo a zlato.
A protože Ježíška všichni tak pěkně podarovali, stal se on sám potom štědrým člověkem.“
„Proto nosí dárky dětem, že jo?“ ptala se Andělka.
„Ano, ano,“ smála se babička.
„A jak to bylo dál?“
„Třemi králi můj příběh končí, tak jako 6. ledna na Tři krále končí Vánoce.“
„A Ježíšek vyrostl?“ chtěla vědět Andělka.
„Ano. Vyrostl a konal dobré skutky. Chtěl, aby na sebe lidé byli hodní. To už je ale jiné vyprávění na Velikonoce. Teď už spinkej.“
„Babi, počkej ještě. Co je to ta myrha a kadidlo?“ vzpomněla si Andělka na podivné dary.
„Myrha byla smůla z takového zvláštního stromu, která voněla a měla léčivé schopnosti. V těch dobách byla dokonce cennější než zlato. Kadidlo je něco podobného, ale zase z jiného stromu. Když se pálí, jeho kouř krásně voní. A teď už jdi spát.“
Babička odešla. Skřítek se převalil v posteli a povídá: „No vidíš to. Ještě že ses zeptala, Andělko. Už jsem si myslel, že tři králové donesli Ježíškovi myrhu, zlato a nočník.“
Krásný. Děti se u nočníku pěkně nasmalu.