Příběh Vánoc – část 1

Audio verze pod pohádkou 👇

Adventní pohádka 6. z 24

Protože si už Andělka celý příběh tolik nepamatovala, vzala skřítka s sebou k babičce. Babička si po večeři sedla k postýlce, kde ležela v pyžamku Andělka a vedle ní špinavý vánoční skřítek.

„Nemám ti toho skřítka vyprat?“ ptala se babička.

„Né, jen to ne.“

„Umaže ti postel.“

„Já ho zítra umyju, babi, slibuji,“ povídala Andělka. Kdyby tam babička nebyla, už by skřítek brblal a hartusil. Takhle musel předstírat, že je jen obyčejná hračka.

„Tak jakou pohádku chceš dnes vyprávět, Andělko?“

„Tu o Vánocích. Proč je slavíme a jak se narodil Ježíšek.“

„Tak dobrá. Ono Vánoce se slavily ještě před Ježíškem. Lidé oslavovali příchod slunovratu.“

„Co to znamená, babi?“ ptala se Andělka.

„Znamená to, že se prodlužuje den a zkracuje noc. Dříve když lidé neměli čím svítit, elektrické světlo ještě nebylo, řídil se jejich den podle světla ze slunce. Když bylo světlo, mohli pracovat. Když byla tma, chodili spát nebo dělali drobné domácí práce doma při svíčkách. Toto období pro ně byl čas odpočinku a zábavy, lidé si po večerech vyprávěli pohádky a příběhy a loučili se se starým rokem. A pak s příchodem příběhu o Ježíškovi se z oslav slunovratu staly Vánoce, jaké znáš.“

„A kde se Ježíšek narodil?“

Najednou zazvonila kuchyňská minutka.

„O Ježíškovi ti řeknu zase až zítra. Už musím vyndat z trouby cukroví. Dobrou noc.“

Babička dala Andělce pusu a odešla.

„Tak jsi to slyšel. Zítra bude pokračování,“ povídala Andělka skřítkovi.

„Jo, slyšel. A jestli mě hodláš mejt, tak nebudeme kamarádi,“ zavrčel skřítek, zachumlal se pod peřinu a za chvilku chrápal, jako když přede kočka.