Do nějaké bajky o zvířátkách už se začetl každý. Zvířátka nám totiž nejlépe vysvětlí, jak se k sobě chovat a co nedělat. Medvěd, zajíc, liška, vrána, čáp – ti všichni jsou na slovo vzatí průvodci po mezilidských vztazích.
Zvířátka se rozhodla, že na nejvyšším zasněženém kopci za vesnicí uspořádají závod. Ke startu se připravilo pět zvířátek. Každé chce vyhrát, proto si vybralo rychlý stroj. Kdo bude první v cíli pod kopcem? Ke startu, připravit, pozor a teď!
Pokračovat ve čtení →
„Už?“ „Ne, ještě ne.“ „A teď?“ „Ještě vydrž.“ „Tak teď?“ „Už se připrav. Tak teď!“ A v tu chvíli delfín Flip vyskočil z vody a hned se zase hlavou zabořil do rozfoukaných mořských vln. A ještě jednou a ještě jednou. Vlny mu šly přímo naproti a delfín Flip se cítil jako pták. Jako by létal nad mořskou hladinou.
Pokračovat ve čtení →
„Hepčík!“ ozvalo se v lese. Bylo to tak silné kýchnutí, až se stromy zatřásly. „Hepčík!“ po chvíli zaznělo ještě hlasitěji. „Hepčík!“ zaburácelo do třetice. Kýchnutí bylo tak silné, že to veverky setřáslo ze stromů. „Co to? Kdo to? Co se to děje?“ štěbetali ptáčci, zmateně poletovali nad stromy a divili se, jak kýchání otřásá celým lesem. Všechna zvířátka přemýšlela, odkud se to kýchání bere. Kdo má tak silnou rýmu, že to vzbudilo celý les?
Pokračovat ve čtení →
Byl horký letní den. Vrána létala po kraji, vracela se zrovna domů, a bylo jí velké vedro. Do jejího černého peří se opíralo polední slunce a vrána brzy dostala žízeň. Hledala vodu, ale nikde nic nezahlédla. Během dlouhého úmorného léta bylo všude vody málo. Až tu náhle se něco zablýskalo. Že by voda?
Pokračovat ve čtení →
Jeden malý komár si poletoval krajinou. Nejradši létal nad hladinami rybníků, ve kterých se mohl koukat na svůj odraz. On byl tenhle komár velmi namyšlený. Když letěl kolem mouchy, která si lebedila ve stínu, načechral si sosák a těch pár chlupů na hlavě.
Pokračovat ve čtení →
Míša a Ríša byli dva lední medvědi. Žili u severního polárního kruhu. To je místo, kde je po celý rok velká zima a sníh. Bydleli tam moc rádi, protože chlad a zima se jim líbily. Jelikož to ale byli dva neposední a chytří medvědi, pořád něco vymýšleli. Jednou dělali závody na kopci a klouzali se po břichách směrem dolů, podruhé zase zkoušeli, kdo nachytá více ryb anebo kdo se nejlépe schová ve sněhu. Vždy si něco našli, jejich fantazie neměla konce. Zkrátka nikdy se nenudili.
Pokračovat ve čtení →
Na jedné louce žila kobylka a mravenec. Kobylka si celé dny skákala na slunci, zatímco mravenec pilně pracoval a pořád něco někam nosil. Kobylka z toho byla celá udivená, přiskákala k němu a ptala se ho:
„Prosím tě, mravenče, řekni mi, proč v tak krásný slunečný den pracuješ? Proč také nejdeš lenošit na sluníčko jako já?“
Pokračovat ve čtení →
Na podzim se děje spousta různých věcí. Příroda se chystá na zimu a také zvířátka se na ni musí nějak připravit. Některá se chystají na zimní spánek, jiná si shromažďují zásoby jídla a někteří ptáci odlétají na zimu do teplých krajin. Například husy. Ne vždy je ale takové odlétání a stěhování jednoduché. Stačí, aby se v hejnu objevil někdo, kdo je trošku sobec, a už je zaděláno na průšvih. O tom se dnes přesvědčila husa jménem Mery.
Pokračovat ve čtení →
V jedné nedaleké zoologické zahradě žilo mnoho zvířat. I když každé mělo svůj výběh, všechna zvířátka se navzájem dobře znala. Každý večer, když návštěvníci odešli, si spolu vykládala. Vyprávěla si, co během dne zažila, a taky se spolu navštěvovala. Jejich lidští ošetřovatelé se o ně hezky starali, a tak i zvířátka byla spokojená a měla se tam dobře.
Pokračovat ve čtení →
Za špičatou horou a zimními lesy stálo malé, zato krásné království. Bydlela v něm půvabná princezna se svými rodiči. Princezna byla moc krásná. Její dlouhé světlé vlasy jí svítily jako sluníčko. Oči měla modré jako křišťálová studánka a její úsměv byl ten nejhezčí na celém světě. Byla taky moc hodná a měla dobré srdce. Král a královna z ní měli obrovskou radost a nadevše ji milovali.
Pokračovat ve čtení →
Na podzim se s přírodou dějí zvláštní věci. Nejvíc můžeš vidět, jak se listí barví do různých odstínů a pak lístečky sami padají na zem. Mezi takovým listím někdy můžeš zahlédnout malého podzimního skřítka. Je moc těžké ho zpozorovat, protože je úplně stejně krásně zbarvený jak to opadané listí. Tenhle podzimní skřítek se jmenuje Lístek a hlídá, aby všechna zvířátka, která mají v zimě spinkat, ulehla k zimnímu spánku a aby na to byla dobře připravená.
Pokračovat ve čtení →
V jednom jezírku žili žabí tatínkové a žabí maminky. A ti měli své žabí dětičky. Protože chtěli, aby jejich děti byly chytré, posílali je do žabí školy. Žabí škola, to vám bylo místo na hladině jezírka, kde se hustě rozrostl leknín. Každá žabka si sedla na jeden leknínový list a poslouchala paní učitelku.
Pokračovat ve čtení →
Hluboko v lese ve velké noře bydlela rodinka jezevců. Táta jezevec, máma jezevčice a jejich dvě neposedná krásná mláďata. Byli to dva jezevčí kluci. Jmenovali se Monty a Piškot.
Pokračovat ve čtení →
Žil kdysi dávno jeden vlk. Všechna zvířata se ho moc bála, protože je moc rád lovil. Jednou takto vlk sežral zajíce, ale kost se mu zasekla v krku. Sám si ji vyndat nedokázal. Nezbylo mu než volat a žebrat o pomoc. Jenže všechna zvířata se ho bála a žádné mu nepomohlo. Až konečně vlk potkal starého moudrého jeřába.
Pokračovat ve čtení →
Na jednom dvorečku žil kohout, který měl svou slepičku. Kohout si většinu dne jen probíral barevná pírka a slepička běhala po dvoře a hledala pro oba zobání. Jednoho dne se rozhodli, že si zpestří život a zajdou do obory na jahody.
Pokračovat ve čtení →