večer očesej mě,
jen mě neuraz,
dám ti na rok zas.
(Ovocný strom)
Ráno obírej mě
Vyděšené strašidlo
Anička se natolik zabrala do hry s panenkami, až skoro zapomněla, že je pozvaná na návštěvu ke své kamarádce Evičce. Naštěstí měla šikovnou maminku, která jí vždy důležité věci připomněla. A tak holčička hned běžela k šatní skříni, aby si vytáhla své oblíbené šaty s puntíky, kterými se chtěla kamarádce pochlubit.
Pokračovat ve čtení →Krteček a první jarní den
Obrovské zívnutí, potom protažení a krteček je připraven vydat se na zemský povrch po dlouhém zimním spánku. Za tuto zimu měl několik snů. Třeba ten o jeho kamarádce myšce a sově. Ale už dost vzpomínání na zimní dny a vzhůru za dobrodružstvím.
Pokračovat ve čtení →Kolo kolo mlýnský
Kolo kolo mlýnský,
za čtyři rýnský,
kolo se nám polámalo,
mnoho škody nadělalo,
udělalo bác!
Ententýky, dva špalíky
Ententýky, dva špalíky,
čert vyletěl z elektriky,
bez klobouku, bos,
narazil si nos!
Jarní hádanka
Lísteček se z hlíny klube,
copak z něho asi bude?
Proč sněhulák pláče?
Parta pěti chlapců vyběhla radostně ze školy. Důvodů k radosti měli čtvrťáci hned několik – právě jim skončilo vyučování a od rána hustě sněžilo. Cesty, chodníky, stromy i střechy domů už pokrývala bílá peřina. Nebyla to však žádná prachová peřina, ale sníh, ze kterého se dobře tvarují koule.
Pokračovat ve čtení →Kovej, kovej, kovaříčku
Dítěti se vezme nožička do ruky a pěstí se na patičku zlehka potlouká, a přitom se říká:
Kovej, kovej, kovaříčku,
okovej mi mou nožičku,
okovej mi obě,
zaplatím já tobě.
Hou, hou, krávy jdou
Hou, hou, krávy jdou,
nesou mlíko pod vodou,
nesou mlíka půl žejdlíka.
Skřítek Vítek a jeho přátelé
Byl krásný letní večer, hvězdy svítily jako bílé perly na černém závoji a vzduch voněl sedmero vůněmi. V lesním mechovém koberci, u paty kmene vysokého smrku, z malého kruhového otvoru, šikovně zakrytého smrkovou větvičkou, vycházely divné zvuky. Nejdříve to bylo šeptání a šustění, pak brblání a hartusení, a nakonec chrápání, jakoby tam pod zemí spal nějaký dřevorubec. A taky že ano.
Pokračovat ve čtení →Vítkův výlet za žabkami k rybníku
O tom, jak skřítek Vítek s kamarády, zajíčkem Michalem a strakou Milenou, podnikli výlet k rybníku.
Pokračovat ve čtení →Jak skřítek Vítek vyzávodil perlu Stříbřenku
Sluníčko zalechtalo skřítka Vítka pod nosem a Vítek se překvapeně rozhlédl kolem sebe.
„Kdepak to jsem,“ blesklo mu hlavou, ale to už se mu vybavily příhody z předešlého dne, a tak se zavrtěl v seně a rozhlédl se, kde je zajíček Michal.
Pokračovat ve čtení →Vítkovo podvečerní přátelské sezení u rybníka Olšiny
Když si Vítek s kamarády po náročném dopoledním závodu o Stříbřenku odpočinuli a všichni spáči se probudili, bylo pozdní odpoledne, skoro podvečer, a tak zahájili přípravy k večernímu „sezení“, na které se už zase všichni velmi těšili. A když se sluníčko přiblížilo ke koruně vrby, začali se opět scházet všichni od rybníka.
Pokračovat ve čtení →Vítkova zpáteční cesta do lesa Borovce
Druhý den ráno, po podvečerním přátelském sezení, se Vítek s přáteli začal naši chystat na zpáteční cestu. A protože to nebyli nároční cestovatelé, byli za chvilku připraveni. Vítek dostal od žabek na cestu do batůžku pár sladkých stébel z rákosu, strace Mileně do něj vzal její poklady, staniolovou lodičku a perlu Stříbřenku, aby ji náhodou po cestě neztratila. A byli připraveni.
Pokračovat ve čtení →Šmejdovo stěhování
Vítek si původně stavěl svoji malou jeskyňku jenom pro sebe, ale protože zima je dlouhá rozhodl se, že se o ni podělí se svým kamarádem jezevcem Šmejdou, který přišel o svůj domov, když blízko něj začali dřevorubci kácet dříví.
Pokračovat ve čtení →