Když nastane podzim, sluníčko začíná dříve zapadat, na nebi se častěji sbíhá více mraků a mnohdy nastává období dešťů. Někdy prší chvíli, ale někdy i celé týdny. Jednou takový nečas nastal i v naší vesnici. Foukal velký vítr a mraky se shromáždily blízko k sobě. Byla z toho pořádná bouřka. Ale i když bouřka přestala, pršelo dál.
Pokračovat ve čtení →
Kudrlinka z naší pohádky byla malá a opravdu hodně zakroucená. A byla trochu smutná. Vyrostla totiž na hlavě jedné malé holčičky. Holčička se o ni moc pěkně starala, jenže vyrostla na dětské hlavě jen jedna jediná. Byla úplně sama kudrnatá na hlavě plné rovných vlásků. Kudrlinku moc mrzelo, že si nemá s kým povídat.
Pokračovat ve čtení →
Jednou se na trávě před domem sešlo pět hopíků a předháněly se, který z nich dokáže vyskočit nejvýš. „Dobře se dívejte, hoši,“ povídá malý zelený hopík. „Já vyskočím nejvýš!“
Pokračovat ve čtení →
Mnoho dětí ještě před samotným uložením do postele potřebuje trochu zpomalit. A právě na to je skvělá Usínací knížka, která je velmi jemně a mile zklidní. Obsahuje básničky, které navodí klidnou a bezpečnou atmosféru, zároveň ale dětem připomene i činnosti, které ještě před cestou do říše snů musí stihnout.
Pokračovat ve čtení →
V září začíná hodně dětí chodit do školky. Pro mnohé z nich je to něco nového. Jsou tam noví kamarádi, nové dospělé paní učitelky, nové hry, nová jídla i nová pravidla. Do jedné takové školky začal chodit i Vojta. Neposedný kluk, který pořád něco vymýšlel a nechtělo se mu moc poslouchat. Hned jak přišel první den do školky, viděla paní učitelka na jeho šibalských očích, že to bude raubíř. Byl to hodný kluk, ale nevydržel stát na jednom místě a příkazy učitelky jako by neslyšel.
Pokračovat ve čtení →
V minulosti byli draci často ochránci lidí. Milovali je a žili s nimi v míru. Bohužel postupem času se veškerá láska vytratila, protože na sebe lidé začali být zlí, a to se drakům nelíbilo. Tak se lidem ztratili z očí, ti na draky zapomněli, a bylo to.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed obrovského moře plula loď. Plachty měla natažené a vlajka jí vlála po větru. Na té lodi žil pirát Viktor. Měl dlouhé vlasy, přes oko černou pásku a na obličeji šedivé vousy. Brouzdal si to mořem křížem krážem.
Pokračovat ve čtení →
Představte si, jak by se vám žilo, kdybyste si svůj domeček pořád nosili na zádech. Kdykoliv by začalo kapat nebo byste se cítili unavení, mohli byste se prostě schovat, přečkat déšť nebo si vydechnout. A přesně takový domeček měla na zádech Zorka, roztomilá šnečí holka.
Pokračovat ve čtení →
V jednom stařičkém stavení nedaleko úzké cestičky a krásné studny, žila chudá vdova a s ní i dvě dívky – dcery. Jedna z nich byla ošklivá a líná. Zato ta druhá byla její přesný opak. Jmenovala se Maruška. Byla tuze pilná a také krásná. I přesto měla vdova radši tu ošklivou a línou. Byla to totiž její vlastní dcera.
Pokračovat ve čtení →
Září je měsíc podzimu. Je to období, kdy začíná více foukat vítr, bývá chladněji a dozrává ovoce. Například jablíčka. V tomto období jsou tak akorát k nakousnutí. Budu ti vyprávět o jedné zahradě, kde rostlo několik jabloní. Byly krásné, jejich větve se košatěly do všech stran a právě na podzim na nich nebylo jediné volné místo. Na každé větvičce viselo spoustu jablíček. Všechna jablka vypadala šťavnatě a chutně. Ovšem jen jediná z nich se od ostatních zcela lišila. Vypadala sice jako každá jiná, ale měla kouzelnou moc.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno v jednom předalekém království žila princezna jménem Sofie. Byla zamilovaná do rytíře Adama a on zase do ní. Mělo to však jeden háček – Sofiin otec, král, tvrdil, že princezna by si měla vzít někoho urozeného, nejlépe prince. Ne nějakého rytíře.
Pokračovat ve čtení →
Jak už tak tomu bývá, čas plyne jako zběsilý a nikdo z nás jej nedokáže zastavit. V některých chvílích bychom jej zastavili rádi, avšak někdy zase naopak – popohnali. Jako nikdo z nás neuteče nástupu do mateřské školy, tak se nevyhne ani přestupu do základní školy. A jak se s tím dokázal vypořádat klučík, jemuž nikdo neřekl jinak než Kubajz?
Pokračovat ve čtení →
V pohádkové říši za desatero kopci a desatero údolími stál hrad s tou nejvyšší věží na světě. Ve věži žila princezna. Mladá a hezká dívenka. Když se dívala z okna věže, její černé dlouhé vlasy ji vlály po větru. V této věži žila už několik let. Uvěznil ji tam král z vedlejšího království. Už od mala byla princezna hodná a poslušná, ale když byla skoro dospělá, král chtěl, aby poslouchala jen jeho a vzala si ho za muže. To princezna odmítla, a tak jí zavřel do věže.
Pokračovat ve čtení →
Doslechla jsem se, že spousta z vás je nedočkavá, jestli se princezna Kristýna dostala zpět do své pohádky. Nebudu vás dál napínat. Vypadalo to jako težký pátrací úkol, nakonec však nebylo žádné velké pátrání ani potřeba.
Pokračovat ve čtení →
U jezera v Olšinách žily po staletí víly. Všechny byly krásné, ale jedna zvlášť vynikala. Víle Adélce se žádná nemohla vyrovnat, v kráse, ani v tanci.
Pokračovat ve čtení →