Jak šla Kudrlinka do kadeřnictví

7 min. čtení

Kudrlinka z naší pohádky byla malá a opravdu hodně zakroucená. A byla trochu smutná. Vyrostla totiž na hlavě jedné malé holčičky. Holčička se o ni moc pěkně starala, jenže vyrostla na dětské hlavě jen jedna jediná. Byla úplně sama kudrnatá na hlavě plné rovných vlásků. Kudrlinku moc mrzelo, že si nemá s kým povídat.

Jednou Kudrlinka zaslechla, jak maminka holčičce vypráví, že byla u kadeřníka a jak si to užila. A že už se těší, až půjde příště.

Najednou Kudrlinka zpozorněla, protože maminka slíbila holčičce, že ji příště vezme poprvé do kadeřnictví s sebou. „To by mě zajímalo, jestli by tam mohlo být takových kudrlinek, jako jsem já, víc?“

Netrvalo to dlouho a přišel den, kdy se šlo do kadeřnictví. Kudrlinka se tak těšila, že ani nemohla dospat a vzbudila holčičku o celou hodinu dřív. Pořád ji lechtala na tvářičce, až to holčička nevydržela a vstala z postýlky. Po snídani se maminka s holčičkou vypravily na cestu. Kadeřnictví bylo ve velkém šedivém domě s obrovskými prosklenými výlohami. Vedlo tam pět schodů. Když maminka s holčičkou otevřely dveře, Kudrlinka ucítila příjemnou vůni. Byla to směs nejrůznějších šampónů, kondicionérů, tužidel a vůbec všelijakých vodiček na vlasy.

„To je dobrý začátek,“ říkala si Kudrlinka, „tady by se mi mohlo líbit.“ A byla zvědavá, jestli tam také někde zahlédne nějakou další kudrlinku. Uvnitř kadeřnictví zrovna nikdo nebyl, tedy kromě paní kadeřnice, a tak si to tam Kudrlinka i holčička mohly pořádně prohlédnout. Na zdech viselo několik velikých zrcadel. Před každým z nich stálo křesílko a před ním maličká stolička.

„Na co to asi je?“ napadlo Kudrlinku. „Že by si o to zákazníci opírali nohy?“ To ale nebylo všechno. V prostředku místnosti stála vedle sebe dvě umyvadla. Ano, slyšíte správně. V prostředku místnosti. A vůbec u nich nebyl kohoutek. A ještě ke všemu u každého umyvadla stálo další křeslo.

„No tohle… To je ale podivnost.“

První na řadu šla maminka, a tak se Kudrlinka rozhodla, že bude všecko bedlivě pozorovat a pořádně vyzkoumá, na co všechny ty věci jsou. Maminka se nejdřív usadila do křesla právě k tomu prapodivnému umyvadlu. Nic neřekla a zaklonila hlavu a dokonce si ji položila přímo do toho umyvadla. Paní kadeřnice jí pak provlékla pod krk ručník a vytáhla malinkou sprchu, která byla přidělaná na boku umyvadla. Začala mamince namáčet hlavu: „Je to dost teplé, mladá paní? A nepálí vás to? Když tak si řekněte.“

„Je to v pořádku, děkuji,“ odpověděla maminka, zavřela oči a blaženě se usmívala.

„Aha! Tak na mytí vlasů to tedy je. No tak to by mě nenapadlo,“ zasmála se v duchu Kudrlinka. Procedura pokračovala. Paní kadeřnice vzala šampon a pak drbuvrbu-drbuvrbu-drbuvrbu, namydlila mamince hlavu, až vypadala jako sněhulák. Když opláchla pěnu, vzala do ruky jinou lahvičku a znovu drbuvrbu-drbuvrbu-drbuvrbu. Tentokrát to bylo bez pěny.

„Ach jo, předtím to byla větší legrace. Tohle nepění, “ povzdechla si Kudrlinka a sledovala dál. Paní kadeřnice naposledy vlasy opláchla a pak je zabalila do ručníku. Pěkně ho utáhla kolem hlavy a to se Kudrlinka úplně tetelila. Věděla, že se u toho vlásky prohřejí a vůbec, že je to moc příjemné.

„Hmmm. Tak jestli tohle budou dělat i se mnou… Jůů. To by bylo!“ Maminka se s ručníkem na hlavě zvedla z křesla. Vypadala jako pohádkový sultán, a tak jako ten sultán, se slastně uvelebila na křesle před zrcadlem.

„Tak jak to dneska bude?“ ptala se kadeřnice.

„Jen trošku zkrátit konečky, aby se netřepily. A ať to má nějaký tvar,“ odpověděla maminka. A už jí běhal kolem hlavy hřeben, jak kadeřnice pročesávala mokré vlasy. Pak přišly na řadu nůžky. Pane jo, jak ty kmitaly! Málem to v té rychlosti nebylo vidět, ale Kudrlinka pečlivě vypozorovala, jak to kadeřnice vlastně dělá. Vždycky nabrala pramen vlasů mezi dva prsty a pod nimi šmik šmik, už to stříhalo konečky. A šup hned další. A další. A najednou byl na řadě poslední pramen a bylo to. Pak si kadeřnice ještě přeměřila délku vlasů na všech stranách, jestli náhodou mamince neudělala zub. Na závěr rychle šmikla nůžkami tu sem, tu zas jinam, aby něco poupravila.

A to už byla Kudrlinka úplně bez sebe nedočkavostí, protože si všimla, jak maminčiny kudrlinky (a že jich maminka měla) padají po každém stříhnutí na zem pod křesílko. A že jsou tam jedna vedle druhé a opravdu! Povídaly si a smály se spolu, ty které byly původně na pravé straně hlavy se seznamovaly s těmi z levé strany. To bylo pro Kudrlinku něco. Doufala, že bude za chvíli moct taky k nim. Ale přece jen se ještě podívala, co se děje nahoře na maminčině hlavě.

„Dáme tam tužidlo, mladá paní?“

„Můžete, ať jsem zas jednou pořádně načesaná,“ zasmála se maminka. Paní kadeřnice si něco nastříkala do ruky z fialové lahvičky, a dávala to mamince na vlasy, jako by ji hladila. Pak vzala do ruky fén a pěkně vlasy mamince vysušila a načesala.

„Tak hotovo. Bude to takhle v pořádku?“ ptala se kadeřnice.

„No jeje. Moc pěkně se vám to dneska povedlo. Mockrát děkuju,“ prohlížela se maminka v zrcadle a rukou se letmo dotýkala nového účesu, jen tak lehce, aby ho neponičila.

Teď byla řada na holčičce: „Prosím, mladá slečno. Můžeme jít na to? Uděláme vám také novou frizúru?“

„Ano, prosím, “ zvedla se holčička a šla se už zkušeně připravit do křesla k umyvadlu. Kudrlinka se celá natěšená ještě o kousek víc nakroutila. A opravdu, bylo to všechno, jak doufala. Přesně jako předtím u maminky. Nejdřív mytí vlasů voňavým šamponem, potom příjemný a teplý zábal do ručníku.

Pak se holčička přesunula před zrcadlo a Kudrlinka jen slyšela maminku, jak říká: „Jen se nelekněte, posledně jsem jí to stříhala sama, tak to má samý zub. Potřebujeme tomu už dát nějakou fazónu.“

A nůžky už kmitaly. To byla chvíle pro Kudrlinku. Šmik a padala dolů a bylo to. Ležela mezi spoustou nových kamarádek. Málem na holčičku zapomněla, jak si začala povídat hned s jednou, hned s druhou kudrlinkou, ke kterým se právě přidala. Byla štěstím bez sebe. Holčičku paní kadeřnice jen vyfénovala, bez tužidla. A když bylo zaplaceno, přece jen se Kudrlinka ještě ohlédla za holčičkou a s úsměvem jí zamávala. Však u ní vyrostla a měla se u ní moc dobře. Teď jí ale začal nový život. Maminka s holčičkou se ještě rozloučily s paní kadeřnicí a pak obě spokojeně vyšly ze dveří. A Kudrlinka? Ta už nikdy nebyla sama.


Líbila se Vám pohádka? Knihu od autorky si můžete pořídit zde: https://www.albatrosmedia.cz/tituly/77327086/tajemstvi-zvonkoveho-lesa/


3.6/5 - (57 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..