Pohádkozem

Taková sněhová vločka, ta má spoustu kamarádů. Ani byste nedovedli spočítat, kolik jich  vlastně je. Jejími nejbližšími přítelkyněmi jsou ty vločky, které se vysypaly ze stejného mraku. Společně se drží pospolu celou cestu až na zem a i na zemi pak v závěji sněhu leží vedle sebe. Když jsou vločky spolu, jsou šťastné a spokojeně odpočívají na zemi, na střechách nebo stromech tak dlouho, jak jim to sluníčko dovolí.

Byli jednou tři bratři a ti se vydali do lesa. Venku už se mělo schylovat k mrazu, ale nic se nedělo. Děti nedočkavě čekaly na první sníh, zvířátka se chtěla uchýlit k zimnímu spánku. Ale jak to měla udělat, když venku po zimě ani stopy? A tak se rozhodli, že někdo musí najít Sněhovou paní a zjistit, proč se letos zpozdila. A protože tito bratři byli nebojácní a milovali dobrodružství, tak to byli právě oni, kteří se vydali na cestu.

Za sedmero horami a sedmero dolinami bylo jednou jedno obrovské království. Ale navzdory všemu bohatství, které měli, život na hradě byl smutný a pochmurný, protože království bylo zakleté. Proklela ho zlá čarodějka, která začarovala Vánoce, tak aby byly bez sněhu. Rozzlobilo ji, že jako jediná nebyla pozvána na narození královy dcery Magdaleny.

Žili jednou muž a žena, kteří spolu měli dvě překrásné děti. Syna Toma a dceru Hanku. Žili skromně v malém domku na okraji města, ale i když toho moc neměli, radovali se ze svých dětí. Hanka byla krásná a milá holčička s překrásným hlasem. Tom byl zase velmi zručný a chytrý po svém tatínkovi. Ve všem se jim dařilo až do dne, kdy otec přišel o svoji práci v továrně.