Od té doby, co mi maminka oznámila, že jedu na víkend k babičce, nemohla jsem se dočkat. Konečně totiž nastalo období, kdy s babičkou pečeme vánoční perníčky. Těšila jsem se, až překročím práh jejích dveří a pustíme se spolu do práce jako každé Vánoce.
Pokračovat ve čtení →
Před každými Vánocemi pekla Andulčina maminka několik druhů cukroví, uklízela, připravovala výzdobu po celém bytě, a dokonce brala Andulku na procházky a na kopec za domem bobovat. Letos je ale všechno jinak. Celá rodina se totiž bude stěhovat. Vánoce už bude Andulka s rodiči i malým bráškou Vojtíškem trávit v novém, velkém domě na vesnici.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed velkoměsta bylo obrovské letiště. Parkovala tam velká i malá letadla. Menší létala na vyhlídkové a poznávací výlety, větší odnášela mnoho lidí na dovolené a létala do vzdálených zemí. Mezi velkými letadly se ale našlo jedno, které bylo nešťastné. Chtělo si poletovat jen tak nad krajinou a tak rychle, jak by samo chtělo. Nechtělo převážet spoustu lidí a mít každou trasu naplánovanou dopředu. Proto se rozhodlo, že si začne létat podle sebe. Alespoň do chvíle, než málem způsobilo havárii.
Pokračovat ve čtení →
Zvířátka se rozhodla, že na nejvyšším zasněženém kopci za vesnicí uspořádají závod. Ke startu se připravilo pět zvířátek. Každé chce vyhrát, proto si vybralo rychlý stroj. Kdo bude první v cíli pod kopcem? Ke startu, připravit, pozor a teď!
Pokračovat ve čtení →
Bylo jednou číslo, které se jmenovalo 54674565588. Žilo v království, kde panoval chaos a nepořádek. Číslo se velmi snažilo zapadnout mezi ostatní znaky a písmenka, ale bylo velmi těžké se v tomto zmatku orientovat.
Pokračovat ve čtení →
Už dva dny sněžilo a bráškové Vojta a Matěj byli ve škole jako na trní. Nemohli se dočkat, až odpoledne vyběhnou na zahradu a postaví pořádného sněhuláka. Zvonek na konci poslední hodiny ještě dozníval a oni už na sebe ve spěchu soukali čepice a rukavice a utíkali domů.
Pokračovat ve čtení →
Něco ti prozradím: I vánoční stromky mají školku. Čestné slovo, že mají. Jen ne takovou školku, jako máte vy, malé dětičky, kde jsou dveře, hračky a paní učitelky. Vánoční stromky mají školku v krásném a zeleném lese. Pod modrým nebem. Se sluníčkem. S mraky. S deštěm. I se sněhovými vločkami. Opravdu!
Pokračovat ve čtení →
Štěně se odvážilo samo do sněhu. Vidělo sníh poprvé v životě, tak nejdřív opatrně našlapovalo. Studilo to do tlapek. Pak ale začaly padat velké sněhové vločky a štěně se rozdovádělo.
Pokračovat ve čtení →
Když skončí podzim, začne zima. Venku trochu více přituhuje. Na autech se ráno vytváří námraza a silnice začnou klouzat. Každé dítě netrpělivě očekává první sníh. To ale ještě netuší, že jednou může s první vločkou přijít i něco kouzelného.
Na kraji zasněženého, velkého města stál maličký, ale zato útulný domeček. V něm žila rodinka – máma, táta, můj mladší bratr Tomáš a já – Alžběta. Navzdory všem těžkostem, kterými jsme museli kvůli nedostatku a chudobě procházet, jsme byli opravdu šťastní. Mezi našimi vztahy vládla láska, vděčnost a skromnost.
Pokračovat ve čtení →