O smutné královně

Byla jednou jedna smutná královna. Byla smutná, protože její muž už zemřel a ona neměla žádné děti. Bála se, kdo bude vládnout v její zemi, když i ona jednou umře. Královna nejedla, nepila, jen se vozila na koni po království a přemýšlela.

Jednoho dne se strhla bouře a královna se schovala do opuštěného seníku na jedné z luk. Jak tam tak seděla, najednou zaslechla dětský pláč. Porozhlédla se a v seně spatřila dítě – malého chlapečka. Vzala si ho do náruče a utišila. Když bouře přestala, sedla na koně a s dítětem se vrátila do zámku. Dítě sama vykoupala, nakrmila a uložila. I ona dostala hlad, a tak se konečně najedla a odpočinula si.

Druhý den dala prohlásit, že se našlo dítě. Matka si pro něj měla přijít do zámku. Královna čekala, že někdo přijde, ale nikdo nechodil. Chlapeček musel být sirotkem. Královně se pomalu vracela chuť do života, starala se o chlapečka a byla zase veselá a spokojená. Všichni se radovali s ní – na zámku bylo slyšet dětský smích a ťapkání malých nožiček.

Uplynuly dny, týdny, měsíce a chlapeček nikomu nechyběl. Královna se tedy rozhodla, že se o chlapečka postará, vychová ho a určí ho následníkem trůnu. Všichni z toho měli radost, na zámku se týden hodovalo a slavilo. Jednou však do zámku přišla stařena, která tvrdila, že chlapeček je její.

Královna zase zesmutněla, což se nelíbilo její chytré služce. Ta řekla královně, aby chlapce stařeně nedávala, dokud se nezjistí, co je zač. Sama se vydala do světa a za měsíc přišla s dobrou zprávou. Stařena je podvodnice, která chce královně ublížit tím, že jí chlapečka vezme.

Královna se rozzlobila, zavřela stařenu do vězení a sama se stala pro chlapečka mámou. A už nikdy nebyla smutná, neboť dítě jí dělalo velkou radost.