Anička byla holčička, která žila s maminkou v chaloupce v lese. Znala ho dobře, přesto ji každý den něčím překvapil.
Bylo to zrovna ve čtvrtek, když Anička vesele poskakovala s košíčkem po mechu a hledala hříbky do polévky. Najednou jakoby na něco šlápla. Rychle se zastavila, sklonila se k zemi a bedlivě si prohlížela mech, až našla malou hnědou kuličku. Na jedné straně tak trochu do špičky a na druhé? To si nedovedete představit! Na druhé straně měla roztrhanou čepičku.
Anička byla celá popletená. V lese už viděla mnoho věcí, ale tohle ještě ne. Najednou uslyšela šramocení a z křoví vedle ní vyskočila veverka Zrzečka. „To je můj oříšek Aničko,“ děkuju, že jsi ho našla, radostně kolem Aničky hopsala. Anička se rychle Zrzečky ptala: „Zrzečko, kde jsi ten oříšek našla? Roste snad na zemi? Nebo dokonce pod ní?“ „Ba ne”, odpověděla Zrzečka, „ten roste na keři, kterému se říká líska. Jestli chceš, vezmu tě k němu, můžeš se s lískou seznámit.”
Anička neváhala ani vteřinu a rozeběhla se za Zrzečkou. Netrvalo to dlouho a došly na okraj lesa. Tam přes sebou spatřily krásný statný keř. Zrzečka na něj ukázala tlapkou a řekla: „To je líska. Z ní pocházejí všechny moje oříšky. Jestli chceš, můžeš se s ní jít seznámit.” Anička se opatrně, krůček po krůčku, přibližovala k překrásnému keři. Když už jí chybělo sotva pár kroků, líska promluvila: „Ahoj Aničko, já jsem líska. Keř, který přináší lidem i zvířátkům lískové oříšky.” „Dobrý den krásná lísko, moc ráda vás poznávám,” odpověděla Anička. Chvíli si pak spolu ještě povídali, líska Aničce setřásla pár oříšků na cestu a Anička slíbila, že brzy lísku zase navštíví. Doma o celém dobrodružství vyprávěla mamince, ale té se to moc nezdálo, dospělí totiž nemůžou mluvit s lískami, to můžou jen děti.
Horší pohádku jsem ještě nečetla.
Proč tak rychlý nezajímavý konec? Škoda, pohadka zacinala hezky.
Anička byla nadšená z toho, že se seznámila s lískou, která jí sama promluvila. Měla velkou radost ze svého dobrodružství a toužila po dalších podobných zážitcích. Přestože maminka nevěřila Aniččiným slovům, dívka si byla jistá, že to byla pravda.
Každý den Anička přemýšlela, jak by mohla lísku znovu navštívit. Rozhodla se, že se vydá na cestu zpět k okraji lesa. Tentokrát se vydala sama, aby nikdo nemohl vidět, že mluví s rostlinami. Když dorazila k lískovému keři, tiše ho pozdravila: „Ahoj, krásná lísko, vzpomínáte si na mě?“
Líska se s ní opět rozpovídala, a Anička si s ní povídala celé odpoledne. Líska jí vyprávěla o tom, jak je spojena s přírodou, jak pohlíží na proměny v lese během ročních období a jak je šťastná, že může přinášet radost lidem i zvířátkům prostřednictvím svých oříšků. Anička se dozvěděla, že líska je součástí většího ekosystému a že každá rostlina má svůj příběh k vyprávění.
Když byl čas jít domů, Anička se rozloučila s lískou a slíbila jí, že se brzy vrátí. Tentokrát si vzala pár lískových oříšků s sebou, aby mohla ukázat mamince, že to, co říkala, byla pravda.
Když se vrátila domů, máma byla překvapená, když Anička vyložila lískové oříšky na stůl. Dívka začala vyprávět o svých setkáních s líska a o tom, jak rostliny v lese mohou mít svůj hlas. Maminka byla nejdříve skeptická, ale když zaslechla celý příběh a viděla Aniččinu upřímnost, začala věřit, že děti skutečně mohou mít zvláštní spojení s přírodou.
Anička a její maminka začaly společně trávit více času venku, procházet se lesem a pozorovat krásu přírody kolem nich. Anička stále navštěvovala lísku a mnoho dalších rostlin, se kterými začala navazovat rozhovory. Zatímco ostatní dospělí možná nerozuměli této magii, Anička a její maminka zůstaly spojené s přírodou a věřily v sílu komunikace mezi člověkem a rostlinami. A tak se Aniččina dobrodružství stalo inspirací pro mnohé, aby se s otevřeným srdcem podívali do přírody a naslouchali jejímu tichému hovoru.
Vau, super
Vypadáto že tady máme nového skvělého spisovatele. Krásné pokračování příběhu o Aničce a lísce. Měly by to zveřejnit a přidat k příběhu.
Ten konec příběhu v komentáři od Tomáše je moc hezký.
Moc pěkné ukončení v předchozím komentáři.
Děkujeme, líbilo se to všem dětem.