Za desatero horami a devatero údolími je země plná řek, potůčků a jezer. Voda tady teče ze skal, tvoří vodopády, proudí mezi lesy a velkými kameny a někde jen tak stojí a vyústí v krásná klidná jezera. V těchto vodách žijí nádherní a zvláštní tvorové. Vodní draci. Někteří jsou menší a rádi si brouzdají v potůčkách, jiní zase velcí a mají své příbytky v jezerech.
Pokračovat ve čtení →
V kouzelné školce se někdy děly neuvěřitelné věci. Byla to školka neobyčejná. S každým ročním obdobím přišla nová kouzla. Zrovna teď bylo jaro. Všechno rozkvétalo, a tak i ve školce všechna semínka, co děti zasadily, začala rašit. Papíroví motýlci třepetali křídly a berušky vyrobené z látky si lezly mezi malými květináči. Celá školka rozkvetla a obživla.
Pokračovat ve čtení →
Alenka byla holčička stará asi jako ty. Měla světlé vlásky s nádhernými kudrlinkami, čokoládově hnědé oči a na tváři vždycky úsměv. Byla to milá a hodná holčička. Bydlela blízko lesa a trávila v něm spoustu času. Moc ráda pozorovala zvířata, nebo se jen tak procházela a poslouchala zpívající ptáčky. Zrovna dnes se v něm ovšem neprocházela úplně sama.
Pokračovat ve čtení →
Už byl konec února a zima pomalu končila. Přesto se ráno na trávě objevoval mráz a na chodnících zmrzlé kaluže. Na stromech žádné listí a tráva beze stopy čerstvé zeleně. Jaro se zatím nechystalo přijít, pořádný sníh nikde, zato mrazíky zdobily přírodu kolem.
Pokračovat ve čtení →
Na kraji města, až tam, kde končí všechny cesty a všechny chodníky, stojí barevný dům. Má oranžovou střechu, světle modré zdi a na nich namalované květiny. Nikdo v něm nebydlí, a přece je tam každý den plno dětí, které tam vodí rodiče. Je to školka. Není to ale obyčejná školka.
Pokračovat ve čtení →
Za devatero horami a devatero řekami bylo jedno zimní království. Král a královna, kteří tam žili, byli moudří a spravedliví. Měli syna, velmi moudrého prince. Ten už byl dospělý, a tak bylo třeba, aby se oženil. Jenže princi se do toho moc nechtělo. Neznal žádnou princeznu, která by se mu líbila.
Pokračovat ve čtení →
A bylo po prázdninách. Volno v zimě uteklo jak voda a děti už zase musely do školy. Pořád se ale ještě těšily na odpolední dovádění ve sněhu. V lavicích nemohly usedět, jak moc se těšily na kopec. To ale ještě netušily, co je čeká.
Pokračovat ve čtení →
Daleko odsud existuje pohádková říše. Je celá bílá, pokrytá sněhem. Všude, kam oko dohlédne, třpytí se sněhově bílá peřina. V téhle krajině žijí zimní draci. Jsou obrovští. Létají tiše a pozorují všechno kolem.
Pokračovat ve čtení →
Daleko v horách, až tam, kde už byl jen samý sníh a mráz, žil sněžný muž. Bydlel na tom největším vrcholku hory, pěkně schovaný v jeskyni. Z lidí ho nikdy nikdo neviděl. A tak ani nikdo nevěděl, že existuje.
Pokračovat ve čtení →
Nastala zima. Bílá pokrývka sněhu zahalila celou krajinu. Na stromech se objevila čerstvá sněhová peřina. Na teploměru teplota pod nulou a na oknech se dělala námraza. Zima přesně taková, jaká má být. Všechny děti z vesnice se scházely na nedalekém kopci, aby vyzkoušely své sáně a boby. Na kopec se vydal i Boris.
Pokračovat ve čtení →
Když skončí podzim, začne zima. Venku trochu více přituhuje. Na autech se ráno vytváří námraza a silnice začnou klouzat. Každé dítě netrpělivě očekává první sníh. To ale ještě netuší, že jednou může s první vločkou přijít i něco kouzelného.
V dubovém domečku hluboko v lese žila myška Kája. Byla to hodná myšička. Nosila růžové mašle mezi oušky a krásné šatičky. Hezky se o svůj domeček starala a taky se kamarádila se všemi zvířátky v lese. Před domkem měla malou zahrádku, kde si pěstovala zeleninu. Ovoce chodila sbírat do lesa. V lese žila i její kamarádka myška Lili. Bydlela kousek od myšky Káji. Navštěvovaly se spolu a chodily spolu na procházky do lesa. Teď už ale Lili za Kájou dlouho nepřišla. Myšička Kája měla o svou kamarádku strach a rozhodla se, že ji navštíví a zjistí, co se děje.
Pokračovat ve čtení →
Když prší, je všude hodně vody. Rybníky se zvedají, řeky se zvětšují a na chodnících se tvoří potůčky. Jednou se stalo, že i řeka v naší vesnici se natolik zvedla, že se málem vylila. Všechno tehdy zachránili bobři a jejich kamarádi ptáčci. A to jen díky tomu, že si navzájem pomohli. Jak to tehdy bylo?
Pokračování pohádky pro členy Pohádkozemě
39 Kč/měsíc nebo 390 Kč/rok
Liduška byla blonďatá holčička, která trávila nejvíce času v lese. Moc ráda si tam četla, odpočívala a dávala do krmelců různé dobroty pro srnky. Milovala, když si mohla jen tak lehnout do mechu, cítit vůni hříbků a zkoušet lesní ovoce, které rostlo všude kolem. Jednou ale Liduška potkala v lese někoho, koho ještě nikdy neviděla. Ani vlastně netušila, že někdo takový existuje.
Pokračovat ve čtení →
Za devatero řekami a za devatero horami stála chaloupka. Vypadala jako perníková, ale nebyla. Byla úplně celá dřevěná. Její okna byla malovaná a z komína vždycky vystupoval dým z voňavého dřeva. V té chaloupce bydlel pohádkový dědeček. Byl to nejlepší vypravěč pohádek. Děti i zvířátka z celého okolí chodila za dědečkem poslechnout si jeho příběhy.
Pokračovat ve čtení →