Musíme si pomáhat

4 min. čtení

Když prší, je všude hodně vody. Rybníky se zvedají, řeky se zvětšují a na chodnících se tvoří potůčky. Jednou se stalo, že i řeka v naší vesnici se natolik zvedla, že se málem vylila. Všechno tehdy zachránili bobři a jejich kamarádi ptáčci. A to jen díky tomu, že si navzájem pomohli. Jak to tehdy bylo?

Pršelo už několik dní a na nebi se ukazovaly jen šedé a tmavé mraky. Všichni byli schovaní ve svých domech a zvířátka v lese ve svých norách. Řeka, co protékala naší vesnicí, se zvětšovala a zvětšovala. Její okraje se rozšiřovaly a voda stoupala. Kolem řeky se potulovali bobři. Koukali se na vodu a pořád přemýšleli, jak zabránit tomu, aby se řeka vylila ven. Museli přemýšlet rychle, protože vody bylo víc a víc. Pak ale jeden z bobrů na to přišel.

„Mám nápad,“ vykřikl. „Když řeku zahradíme na té správné straně, vylije se pak jen na té druhé a všechna voda steče do moře. Tak voda klesne a vesnice bude zachráněna. Honem jdeme postavit hráz.“

Musíme si pomáhat, Zdroj obrázku: depositphotos.com

Bobři se dali do práce. Co nejrychleji nosili klády, ohlodávali je do těch správných tvarů a stavěli je na sebe. Práce jim šla krásně od ruky. Za chvíli byla hráz postavena. Voda se o ní zastavila, ale pořád stoupala. Vyšší hráz už ale bobři postavit nemohli. Nešlo to. A tak koukali na to, jak voda pořád stoupá.

„Potřebujeme ať už přestane pršet, jinak se voda vylije i přes hráz!“ volali na sebe bobři. Vypadalo to beznaděje. Bobři pobíhali kolem a snažili se umístit ještě poslední klády. Ale pořád pršelo a voda stoupala. Hrozilo, že vesnice se zatopí.

Když v tu chvíli jednoho bobra něco napadlo. „Potřebujeme vítr, aby rozfoukal mraky. Aby se rozehnaly všude po obloze a pak přestane pršet. A potřebujeme to hned. Nemáme čas. Zavoláme ptáčky, ať přemluví vítr, aby začal foukat. Nás vítr tady ze země neslyší přes ten déšť, ale ptáčci můžou vyletět nahoru k nebi za ním.“

A tak začali bobři volat: „Ptáčkové prosím pojďte nám pomoct. Vyleťte až k nebi a vzkažte tomu největšímu větru, ať fouká. Potřebujeme rozehnat mraky, aby přestalo pršet. Jinak se voda přelije přes hráz a vytopí se vesnice. Prosím pomozte nám!”

„Dobře, dobře zkusíme to,“ odpověděli ptáčkové. A tak vyletěli co nejvýš a začali volat na vítr. Volali ze všech sil, aby je vítr slyšel a poletovali po celé obloze. Bylo to pro ně těžké, protože jim déšť smáčel peří. Ale nevzdávali to.

Musíme si pomáhat, Zdroj obrázku: depositphotos.com

Nakonec je vítr uslyšel. A když viděl, jak se bobři snažili postavit hráz a jak ptáčci se snaží létat v dešti a volat na něj, tak začal foukat. Foukal tak silně, že mraky se začaly trhat a déšť přestával. Po chvíli se sem tam už ukazovala modrá obloha a voda v řece přestala stoupat. Zastavila se na okraji hráze. Pozvolna začala voda stékat na jednu stranu a pak do moře.

Vesnice byla zachráněna. Bobři i ptáčci byli moc rádi, že to zvládli a že jim vítr pomohl. Taky díky tomu poznali, že kdyby se snažili vesnici zachránit sami, tak by to nezvládli. Je dobré si pomáhat.

5/5 - (3 votes)
FavoriteLoadingPřidat do oblíbených

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..