Zima už skončila. Všude začala rašit zelená travička, na loukách rozkvétaly květiny. Sluníčko hřálo čím dál více. Ve školce za oknem seděla Terezka, holčička se světlými vlásky, růžovými tvářičkami a modrýma očima jako studánky. Svým milým úsměvem vždy rozveselila všechny děti ve školce. Poslední dobou se ale moc nesmála a dneska už vůbec ne. Koukala smutně z okna, hlavu si podpírala rukama a oči měla úplně skleněné, jako by se jí chtělo plakat.
Pokračovat ve čtení →Monika P.
Šikovný automechanik Patrik
Patrik byl malý kluk z maloměsta. Bydlel v útulném domku se svým tatínkem. U domu měli velkou garáž a nad garáží visel nápis: „Nejlepší automechanik ve městě.“ Patrikův tatínek totiž v garáži opravoval auta. Se svými auty k němu jezdili lidé z širokého okolí, protože tatínek uměl na autech opravit snad úplně všechno. Patrik svého tatínka vždy při práci pozoroval. Učil se od něj. I když byl ještě malý kluk, byl tuze šikovný a uměl spoustu věcí na autech opravovat sám.
Pokračovat ve čtení →Cesta za pokladem
V pohádkové říši, zcela daleko od nás lidí, existuje jedna zvláštní země. Je to místo plné tajemství a záhad. Říká se, že v té zemi je schovaný poklad. Nikdo neví jaký a nikdo neví kde. Je dobře ukrytý a cesta k němu není snadná. Hodně lidí se ho snažilo najít. Ale vrátili se s prázdnou.
Pokračovat ve čtení →Zloděj na farmě
Na samotě za hlubokým lesem stál statek. Kolem byla velká pole. Na nich se pěstovaly brambory a kukuřice. Na tomto statku žilo několik zvířat. Ve chlévě byly ovečky, u boudy hlídal velký pes, ve stájích byly koně a po dvorku se proháněly slepice a kačenky. O všechny se staral starý a moudrý farmář. Byl to už sice dědeček, ale práce ještě zastal dost. Každé prázdniny za ním jezdil jeho vnouček Pavlík. Pomáhal svému dědečkovi starat se o zvířata a o celé hospodářství. Na statku zažil hodně dobrodružství. Ale jedno bylo ze všech nejnapínavější.
Pokračovat ve čtení →Jak se Bouřlivák změnil
Kolem malého pohádkového města vedla silnice. Jezdila na ní auta malá i velká. Některé kamiony rozvážely zboží a jiná menší auta vozila lidi do práce. V tomhle pohádkovém městě byli lidi i auta kamarádi. Pomáhali si navzájem. Auta lidi vozila, kde potřebovali a lidi se zase o auta pěkně starali. Myli je, doplňovali benzín a opravovali. Za to se auta snažila jezdit podle předpisů. Bylo to nejspokojenější město. Dokud ale do města nepřijelo auto Bouřlivák.
Pokračovat ve čtení →Skřítek Mračil
V černém hlubokém lese byla malinká vesnice. Byla schovaná mezi mechem a kapradím. Pouhým okem ji vidět nešlo. Člověk ji mohl spatřit, jen když si kleknul, byl úplně potichu a pořádně se zahleděl do kapradí. Pak možná viděl malou vesnici, kde žili skřítci. Bydlelo jich tam několik. Byli pracovití, veselí a pořád si při práci zpívali. Jeden z nich ale takový nebyl. Jmenoval se Mračil. Nebyl zlý, jen se málokdy smál a nejčastější slova od něj byla ne, nechci, nemám to rád.
Pokračovat ve čtení →O lakomém letadélku
Daleko za naší vesnicí stálo malé letiště. Na něm byla dvě letadla. Jedno bylo modré a druhé zelené. Každý kdo je znal, jim vždycky říkal Modrásek a Zelenáč. Byla to menší letadélka. Přes den se na nich lidé mohli proletět, když chtěli zažít vyhlídkový let. Nastoupili do nich a letadla je nosila křížem krážem od vesnice k vesnici, od města k městu, zkrátka přes celou oblohu. Byla to nádhera. V noci ale měla letadélka jiný život.
Pokračovat ve čtení →Příběh o drakovi
Příběh, který ti budu vyprávět se stal už hodně dávno. Tehdy ještě na zemi žilo několik draků. Nebylo jich už moc, ale pár jich tady bylo. Žili si pokojně na zemi a snažili se, aby je nikdo neviděl. Lidé většinou ani nevěděli, že existují. Neukazovali se před lidmi. Jen občas je někdo nečekaně na okamžik zahlédl. Někteří žili v lese. Jiní v mořích nebo v jezerech. Jeden z draků se zdržoval u vysokých skal. V zákoutí jedné velké jeskyně měl svůj domov.
Pokračovat ve čtení →Péťa a její kouzla
Na konci města stál vysoký panelákový dům. Měl několik pater. V tom nejvyšším patře v osmém bylo ale něco jinak. Okna v tomto patře zdobily nádherné barevné záclony. Při každém záblesku sluníčka se třpytily do všech stran. Občas jakoby se v těch oknech ukázaly blesky a zvláštní světélkující barvy. Kdo tam bydlel? Žila v něm mladá dívka Péťa. Nebyla to ale jen tak ledajaká slečna. Byla to dobrá a milá čarodějka.
Pokračovat ve čtení →O princezně Elisabeth
Za sedmero řekami a sedmero horami stálo malé království. Bylo obklopeno několika hustými lesy. Žil v něm moudrý král se svou královnou. Bydlela tam s nima i jejich dcerka. Roztomilá princezna jménem Elisabeth. Nebyla to ale obyčejná princezna. Byla jiná.
Pokračovat ve čtení →Jak se Diance splnil sen
Dianka byla milá mladá dívka. Pořád se usmívala jako sluníčko. Byla vyšší, měla světlé dlouhé vlasy pořád smotané v culíku a když se usmála, tak se jí rozzářily i oči. Moc ráda hrála na kytaru. A taky jí to moc dobře šlo. Vymýšlela si své písničky a pak je hrála a zpívala. Měla ještě jednu zálibu. Měla moc ráda vlaky. Její největší přání bylo, aby mohla cestovat někam daleko vlakem a přitom lidem hrát na kytaru své písně. Udělat s nima někomu radost a přitom poznávat nové místa. To bylo ale jen její přání.
Pokračovat ve čtení →Mušle a její perla
V hlubokém oceánu, až úplně na dně, rostly nádherné korály. Byly to takové různobarevné rostliny. Některé byly větší některé menší. Měly červenou, žlutou, zelenou i oranžovou barvu. Ve vodě se různě vlnily. Podle toho kam šel zrovna proud. Tyto korály byly domovem pro některé malé rybičky. Ale taky pro mnoho mušlí. Ukrývaly se v nich před různými rybáři a potápěči. Schovávaly se tam, protože pečovaly o něco vzácného. Každá mušle měla v sobě krásnou perlu. Bílou jako sníh.
Pokračovat ve čtení →Závodník medvídek Míša
Malý medvídek, kterému každý říkal Míša, se procházel po lese. Pobrukoval si do kroku, sem tam si poskočil, pozoroval veverky na stromech a když byl na lesní cestičce velký klacek, tak ho dal bokem. Tyto procházky měl moc rád. Šel si svým tempem. Někdy si odpočinul v mechu a užíval si toho příjemného klidu, který v lese byl. Když si jednou takhle Míša při své procházce sednul ke stromu, něco ho překvapilo.
Pokračovat ve čtení →Kde je začátek duhy
Po zimě přichází jaro. Tráva začíná zelenat. Na loukách začínají rašit pestrobarevné květiny. Zvířata se začínají probouzet ze zimního spánku. Houfy ptáčků přilétají zpátky k nám do teplých krajin. Sluníčko začíná více hřát a je všude tepleji. Někdy naši zem zavlaží nečekaný teplý jarní déšť. Když prší a přitom svítí slunce, na nebi se objeví něco nádherného a barevného. Víš co? Správně je to duha. Nikdo nikdy neviděl její začátek ani konec. Nikdo neví, jak tady vznikla. Já znám ale příběh jedné holčičky, která našla kouzlo duhy.
Pokračovat ve čtení →I maličkost dokáže potěšit
Uprostřed zelené louky stál strom. Byl vidět široko daleko, protože byl moc velký. Jeho obrovský kmen by neobjalo ani 10 dospěláků. Každý rok krásně kvetl a jeho koruna byla tak velká, že ze země nešel vidět ani její konec. Nebyl to ale obyčejný strom. V jeho bohaté koruně žilo několik skřítků.
Pokračovat ve čtení →