Pojďte s námi po špičkách, ať se les nepoleká, a vyberte si na dobrou noc některou z pohádek o lese. Nechybí v ní lesní zvířátka, chytré lišky ani hodní myslivci. V našich lesních pohádkách si užijete šišek, hub i rybníků. Kterou pohádkou z lesa dnes začnete?
Byl už konec podzimu a každou chvíli měla začít zima. Zvířátka v lesích si doplňovala poslední zásoby jídla, jiná si zvelebovala své pelíšky, aby měla vše připravené na zimní spánek. V lese žil i malý koloušek Kulíšek. Narodil se před několika měsíci, a tak zimu ještě nezažil. Ale podzim se mu moc líbil. Pořád poskakoval ve spadaném listí a pohazoval si s šiškami. Listí bylo tak měkoučké a tak krásně barevné!
Byl jeden včelí úl, ve kterém bydlela i včelka Žofinka. Jednoho dne se včely dohodly, že půjde Žofinka do školky, aby si našla nové kamarády. Žofinka se moc těšila, protože nic jiného než včelí úl a jeho okolí zatím neznala. Když ráno přiletěla do školky, přivítal ji pan učitel Jezevec a další zvířátka – zajíček Ferda, lištička Amálka a méďa Brumla.
Pokračovat ve čtení →
„Hepčík!“ ozvalo se v lese. Bylo to tak silné kýchnutí, až se stromy zatřásly. „Hepčík!“ po chvíli zaznělo ještě hlasitěji. „Hepčík!“ zaburácelo do třetice. Kýchnutí bylo tak silné, že to veverky setřáslo ze stromů. „Co to? Kdo to? Co se to děje?“ štěbetali ptáčci, zmateně poletovali nad stromy a divili se, jak kýchání otřásá celým lesem. Všechna zvířátka přemýšlela, odkud se to kýchání bere. Kdo má tak silnou rýmu, že to vzbudilo celý les?
Pokračovat ve čtení →
Jak všichni víme, bobr je velmi usilovné zvířátko, které bydlí hlavně v lesících u řek ve vodě. Natrefit na něj můžeme právě tehdy, když usilovně pracuje spolu se svými kámoši či rodinou na mistrovském díle. Tito pracovití bobříci si spolu staví pelíšky z různých větviček či velkých kusů dřeva. Jsou to velmi kamarádská a rodinná zvířátka, která se mají velmi ráda!
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed hlubokého lesa stál pařez. Byl jediný široko daleko. Kolem něj rostlo kapradí a sem tam nějaká muchomůrka. Pravidelně každý večer sedávala na pařezu víla. Byla hodně malinká. Když šel kolem pařezu nějaký dospělý, spatřil na něm sotva malé světýlko. Stěží by poznal, že je to víla.
Pokračovat ve čtení →
V daleké zemi v hlubokém lese stála dřevěná chaloupka. A právě v ní se odehrál příběh, který ti budu vyprávět.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden malý hustý les, který byl krásný během celého roku. Každé roční období na něm nechalo své kouzlo. Vždy krásně vzkvétal a v zimě se měnil na bílou zasněženou krajinku. Všichni v něm byli šťastní. Nejkrásnější čas v tomto lese byl ovšem právě na podzim.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička, které všichni říkali Červená Karkulka – podle čepečku z červeného sametu, který nosila. Žila spokojeně s maminkou a tatínkem, kteří ji měli moc rádi, ostatně jako všichni, protože byla hodna a milá. Karkulka měla ještě milovanou babičku, která bydlela na kraji lesa.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno před mnoha a mnoha lety se jeden muž rozhodl, že zasadí strom. Vybral si krásnou louku blízko města, vykopal tam díru a zasadil do ní malý stromek. Staral se o něj a každý den ho chodil kontrolovat. Strom krásně rostl a sílil.
Pokračovat ve čtení →
Když celý les zahalí tma a na nebi se objeví měsíc a hvězdy, nastane noc. Všechna zvířátka v lese se zachumlají do svých pelechů a doupat a ulehnou ke spánku. Musí nabrat sílu na další den. Jsou ale zvířata, která v noci žít začínají. Přes den spí. Když se blíží soumrak, proberou se. Otevřou své malé oči a zahájí noční život.
Pokračovat ve čtení →
Daleko v hlubokých lesích žila smečka vlků. Starali se o sebe, pomáhali si a vždycky drželi spolu. Měli mezi sebou vlčí zákony a pravidla, která dodržovali. Nikdo je nesměl porušit. Ve smečce byli vlci mladí i staří, samice i samci. Všichni se navzájem chránili a žili spolu spokojeně.
Tahle pohádka je pro členy Pohádkozemě.
V hlubokých lesích až tam mezi kapradím a hustými vysokými keři žil hejkal. Byl to takový strašidelný zelený mužík. Nosil roztrhané oblečení, jako by měl na sobě jen hadry, klobouk vyrobený z listí a uschlých větví, a chodil naboso. Vypadal prostě jako strašidlo.
Pokračovat ve čtení →
Malý medvídek, kterému každý říkal Míša, se procházel po lese. Pobrukoval si do kroku, sem tam si poskočil, pozoroval veverky na stromech, a když byl na lesní cestičce velký klacek, dal ho bokem. Tyto procházky měl moc rád. Šel si svým tempem. Někdy si odpočinul v mechu a užíval si toho příjemného klidu, který v lese byl. Když si jednou takhle Míša při své procházce sedl ke stromu, něco ho překvapilo.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed jednoho hlubokého lesa byl malý rybníček. Vedle něj se tyčila skála, která byla obrostlá hustým kapradím. Za tímto kapradím se schovávalo obrovské tajemství.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno byl jeden tmavý borový les, který byl však lidmi už dávno zapomenut. Hluboko v tomto lese se nacházelo krásné průzračné jezírko. Vždy když na obloze vyšel sněhobílý měsíc a sovy začaly houkat na dobrou noc, u jezírka začali tancovat malí kouzelní elfové. Uši měli špičaté, na hlavách měli malé korunky z květin a na sobě měli oblek z listů.
Pokračovat ve čtení →